Autistický umělec Matěj Hošek alias Maatty začínal s kresbami map a dopravních systémů. Dnes svou pozornost obrací k malířským plátnům. Jedno takové se při nedávném 92. aukčním dnu Galerie Kodl vydražilo za 160 tisíc korun.
„Ke Kodlům jsem chodil jako otravný fotr,“ říká v úvodu našeho setkání otec Maattyho Martin Hošek. „Spolupráce se nakonec povedla, začala na jaře. Už máme za sebou dvě aukce,“ dodává.
Naráží nejen na vzpomínanou aukci v paláci na Žofíně, ale i na charitativní dražbu Spolu s odvahou v Kunsthalle, kde se dílo Maatyho dražilo vedle Milana Knížáka nebo Stanislava Kolíbala.
Sedíme společně v podniku nedaleko Národního divadla, jen pár kroků odtud má jeho syn svůj umělecký ateliér. Jezdí sem tvořit, kdykoli si najde čas mezi studiem grafiky na pražské Scholastice a svým oblíbeným cestováním všemožnými dopravními prostředky, o kterých točí videa na sociální sítě.
Tady, v malém ateliéru v jednom z místních vnitrobloků, se ale věnuje primárně tvorbě akrylů. Přerod od projektu Maappi, který vedle zdí dostával kresby Maattyho na nejrůznější předměty, jako jsou boty, trička, tužky, cyklistické dresy nebo zápisníky, trvá zhruba dva roky.
Na myšlenku, že by se od primárně marketingového počinu mohl Maatty posunout k malbě, ho přivedl jeho otec Martin Hošek.
„Vím, že Matěj má potenciál, umí skvěle pracovat s barvami, a tak jsem se rozhodl, že už nemůžeme dávat jeho kresby na hrnky,“ říká. Propojil ho proto s akademickým malířem a pedagogem Martinem Velíškem, s nímž si Maatty zkusil malbu.
Že je na posun prostor, ukázal i úspěšný projekt Klub přátel Maatty litografie, klub sdružující šedesátku lidí, kteří každý rok dostávají čtyři litografie vzniklé podle návrhu Maattyho a vyhotovené ve vyhlášené litografické dílně rodiny Boudů v Říční ulici. Mezi členy klubu jsou primárně lidé z byznysu, známí i ze stránek Forbesu.
Už ve dveřích ateliéru jsou cítit barvy. Hošek v něm v době naší návštěvy pracuje na sedmé podkladové vrstvě oranžového pozadí na jeden ze svých akrylů z připravované série. „Rád pracuji se všemi barvami, ale oranžovou a modrou mám asi nejraději,“ říká.
Zatím ve svém ateliéru ladí techniku – nejčastěji pracuje s jednoduchou linkou, proto teď zdokonaluje techniku oblepování pozadí lepenkou, pod kterou se nesmí dostat jiná barva. Lepenka, jak mi Maatty říká, je v tuto chvíli nejzásadnější ingredience jeho akrylových maleb.
Možná i proto si práci s ní užívá ze všeho nejvíc – potřeba je preciznost při jejím vyřezávání i následné aplikaci na již hotové barevné pozadí. Jak obrazy vypadají, když to nedopadne, ilustruje na nepovedeném díle opřeném o zeď. „Tady jsem napřed dělal linky a až pak pozadí, což se kvůli mísení barev nakonec ukázalo jako špatná cesta,“ říká.
Povedené kusy letos Maatty prezentoval v rámci zářijového Prague Art Weeku, kdy své litografie i nové akryly vystavil ve stanici metra Muzeum. Návrhy všech maleb i litografií tvoří sám ve speciálním programu v iPadu, otec mu pomáhá pouze s produkcí – kupuje barvy a plátna.
I tak je ale jeho vliv neopomenutelný. „Jsem hlásná trouba, která dává o Matějově umění vědět. Syn by nikdy netvořil, pokud by jeho máma Michaela nezůstala doma a nestarala se o něj. Bez ní by nic z toho nebylo,“ říká Martin Hošek.
Dodává: „Víte, kolik je v Česku talentovaných umělců, o kterých nikdo neví?“ říká s odkazem na četné marketingové aktivity, které tvorbu jeho syna provázejí. I kvůli nim, jak přiznává, mnoho lidí vnímá malbu Maattyho primárně jako další marketingový projekt.
„Kritika, že děláme marketingový produkt, je naprosto běžná,“ přiznává Martin Hošek, který v minulosti působil na pozicích Head of Digital v Air Bank či Head of Marketing v J&T Bance.
„Nechci nikoho jmenovat, ale upřímně si myslím, že v českém rybníčku rozhodně nejsme jediní,“ dodává s přiznáním, že kvůli nálepce komerčního umění má Maattyho dílo zatím problém oslovit širší uměleckou komunitu.
Kritika, že děláme marketingový produkt, je naprosto běžná.
Maatty je ve světě umění nováčkem, je mu dvacet let a s malbou teprve začíná. A i když se mu zatím ze světa umění nedaří přesvědčit zdaleka všechny, už dnes visí na zdech Tomáše Rašky z Natlandu, Tomáše Trčky z Trigey, Vladimíra Bešty ze Skansky či u Karly Ašerové z EliteMedical.
„Způsob, jak přehlížení ze strany umělecké komunity překonat, je dělat to dál,“ je přesvědčen Martin Hošek. Proto v plánování aktivit svého syna nepolevuje. Už dnes má domluvený pronájem na rok 2029 v pražském Mánesu, kde by měl mít Maatty za čtyři a půl roku velkou, měsíc trvající výstavu.
Představovat tu bude nejen mapy, litografie a akryly, které do té doby vytvoří, ale také velkoformátové plátno 5×3 metry s názvem Maappotropa. Toto dílo, které se poprvé představí právě až na této výstavě, bude virtuálně rozděleno na sto dílků a každý dílek bude mít svého majitele.
Plán je takový, že po výstavě se obraz na pět let schová, „nechá se uležet“ a v roce 2034 půjde do jarní aukce Galerie Kodl jako jedna z dražených položek. Investované peníze si majitel dílku buď bude moct nechat vyplatit, nebo je daruje vybrané charitativní organizaci.
Aktuálně Martin Hošek hledá místo, kde by jeho syn mohl patnáct metrů čtverečních velký obraz tvořit. Dodává, že všech sto virtuálních dílků už je nyní prodaných: svůj kus vlastní nejen Martin Kodl, zakladatel aukční galerie, ale i Libuše Šmuclerová nebo šéf komerční banky Jan Juchelka.
„Matěj miluje umění, dělal by ho tak jako tak. Já jsem tady od toho, aby o něm bylo slyšet. Celé to je vlastně o tom, že Matěj je nezaměstnatelný a já ho chci předat do života tak, aby mohl dělat něco, co ho baví a dalším dává smysl a radost. A pak jde i o osvětu – Matěj ukazuje, že i s handicapem můžete něco dokázat,“ dodává Martin Hošek.