Když se Matěj Velek se svými kolegy stěhoval z Nákladového nádraží Žižkov, kde rozjel kulturní centrum s letním kinem, do opuštěného areálu karlínských kasáren, počítal s tím, že jde o dočasnou věc, než tam ministerstvo spravedlnosti vybuduje Justiční palác.
Ten ale nakonec nevznikl a postupně odpadávají i další velkolepé plány. Praha například chtěla do klasicistní budovy z roku 1849 přestěhovat své úředníky a objevily se i poněkud bizarní nápady na zastavění nádvoří kasáren. Nic z toho ale nevydrželo.
Jediné, co zůstává stabilní, je právě projekt Kasárna Karlín Matěje Velka a jeho spolupracovníků, který historický areál otevřel Pražanům a který tam s letním kinem, kavárnou, koncerty a dalším programem úspěšně funguje už sedmou sezónu.
Některé změny se ale přece jen dějí. Při velké směně pozemků mezi státem a Prahou získalo areál do vlastnictví hlavní město, což ve čtvrtek definitivně potvrdili i pražští zastupitelé. Ti přitom deklarují, že jim na kasárnách záleží a že by v nich vedle projektu Matěje Velka mohlo být v budoucnu třeba i nájemní bydlení nebo startupový inkubátor.
Velkolepá rekonstrukce, o které zástupci hlavního města mluví, je ale zatím poměrně vzdálená. „Do té doby bychom rádi získali do správy i zatím nevyužitou historickou budovu. Myslím si, že by dávalo smysl ji po drobných úpravách co nejrychleji obydlet a obsadit ji nájemníky, kteří by tam vymysleli nějaký program, aby dál nechátrala,“ říká v rozhovoru Matěj Velek, provozovatel kulturního a společenského areálu Kasárna Karlín.
Kasárna si ve velké směně pozemků mezi Prahou a státem vzalo pod sebe město. Co to znamená pro vás?
Než výsledek té směny nabere skutečné účinnosti, moc se nás to nedotkne. Kasárna byla do teď majetkem České republiky a spravuje je Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových. Za ty roky máme spolupráci a komunikaci už nějak nastavenou. Teď budeme vstupovat do prostředí, které sice v nějaké míře známe také, ale personálně se může třeba za tři roky změnit k nepoznání.
Je ale potřeba také říct, že kasárna byla do teď pro stát takzvaně nepotřebný majetek. Když jste nájemník v nepotřebném majetku, tak je těžké si představit, že druhé straně nějak ležíte na srdci. Pokud přecházíme pod Prahu, která říká, že kasárna pod sebe chce, znamená to, že si město naší aktivity váží a má zájem s námi spolupracovat. A věříme tomu, že do doby, než začne velká rekonstrukce celého areálu, bychom ho mohli mít ve správě celý.
Je frustrující, že se koukáme do oken domu, který je nevyužívaný, prázdný a chátrá. Ve spolupráci se státem se snažíme odvrátit degradaci té stavby, ale bylo by něco úplně jiného, kdyby se ten dům využíval.
U takových historických staveb totiž nejlépe funguje, když se v nich topí a větrá, ony pak neplesniví a přežijí staletí. Věříme, že s Prahou se jednání povede snáz. Přestavba bude trvat, byla by škoda využití historického objektu odkládat.
Vy tedy využíváte jen ten nižší a mladší blok, historická část je úplně prázdná?
Ano, je. Karlínská kasárna se sestávají ze tří objektů, respektive čtyř pozemků. První je budova bývalé myčky na vojenská auta, kde teď máme stejnojmenný bar. Druhý objekt je takzvaná vedlejší budova, kterou máme ve správě a který spolu s nádvořím využíváme. Máme tam velké pohybové a taneční studio, kavárnu s bývalým bazénem, potom velký sál v místě bývalých garáží, kde bývají koncerty, divadla a velké konference. Teď k tomu dostavujeme nový sál v patře.
A největší objekt je zmiňovaná prázdná historická budova kasáren ve tvaru písmene U. Ta sloužila původně k ubytovávání vojáků.
Říkal jste, že může trvat ještě dlouho, než Praha nějakou zásadní přestavbu zahájí. Co by se s historickou budovou mělo do té doby dít? Chtěli byste ji využívat sami?
Určitě. Historická budova má jednu nevýhodu – vojáci hodně zanedbávali péči o fasádu. Ta je ve špatném stavu a v důsledku toho to působí, jako by na vás ten dům měl spadnout. Uvnitř je to ale přesně naopak.
Když jsme před sedmi lety přišli na vůbec první prohlídku, tak tam bylo uklizeno a vše fungovalo. Dneska se mnohde odloupává malba, někde už protekla voda střechou. To by se nestalo, kdyby tam byli nějací nájemníci.
Ministerstvo s námi ale počítalo ve vedlejší budově. Tam naopak bylo relativně v pořádku jen první patro, ale celé přízemí bylo v dezolátním stavu, protože ho vyplavila povodeň a vojáci ho nechali být.
Myslím si, že teď by i horizont třeba deseti let dával smysl k tomu, historickou budovu co nejrychleji obydlet a obsadit ji nájemníky, kteří se nepozastaví nad trochu špinavou výmalbou. Pro Prahu to může být obrovský přínos. Nemluvě o Karlínu samotném.
Takže ani ta dočasnost by pro vás nebyla problém? Co by tu ještě mohlo být? Napadají mě třeba nějaké ateliéry umělců…
To je jedna z možností. Taky by se dala využít jako zázemí pro střední a vysoké školy. Dlouhou dobu jsme v kontaktu s Akademií výtvarných umění, která opravdu hodně stojí o své detašované pracoviště. V kontaktu jsme i se soukromou školou architektury Archip, která by tu také ráda sídlila. Obrátila se na nás i celá řada neziskových organizací.
Z toho dlouhodobějšího pohledu připadá v úvahu třeba bydlení, které se v Praze hodně řeší. Někdejší radní pro oblast bydlení a dnešní radní pro majetek Adam Zábranský se už v minulém volebním období snažil, aby Praha stavěla co nejvíce nájemních bytů, a mluví i o tom, že by se část kasáren mohla proměnit právě na nájemní bydlení.
Praha už na to má i studii, ale je otázka, co nakonec zvolí a jak se s tím ztotožní památkáři, protože jsme stále v kulturní památce, byť tu vidíte nánosy socialistického stavění.
Zástupci města mluví i o možnosti vybudovat tady něco jako inovační centrum a podnikatelský inkubátor…
Je to tak. Před nějakou dobou jsem se zúčastnil schůzky s radním pro inovace Danielem Mazurem a jedna z možností skutečně je, že by tady mohla Praha mít svůj technologicko-vědecko-startupový inkubátor. Jestli je na to areál vhodný, nebo ne, musí posoudit ti, kteří o tom budou rozhodovat. V prvních třech nadzemních podlažích by kanceláře být mohly. Je pak jen otázka, jakou dopravní zátěž může taková náplň produkovat.
Podle mě by se budova dala využít, aniž by se musela nějak dramaticky rekonstruovat. Možná že není nutné hnát se do velké rekonstrukce teď, když se neví, co s tím. Možná bude lepší nejprve vymyslet při menších dílčích opravách, co by se tam hodilo, a až pak se do rekonstrukce pustit naplno.
Probrali jsme budoucnost, tak se teď vraťme do minulosti. Vy jste ještě před Kasárnami Karlín začínali na Nákladovém nádraží Žižkov. Jak jste se dostal k budování dočasné náplně pro místo, které je nevyužité a zpustlé?
V době, kdy mě napadlo, že by se na nákladovém nádraží dala vyzkoušet myšlenka kulturního a společenského centra v domě, který pro to nebyl původně určený, jsem se architektuře věnoval jako teoretik, studoval jsem filozofii a teorii architektury a přednášel jsem o tom na univerzitě. Ale vlastně jsem se s akademickou půdou víc a víc rozcházel a cítil jsem, že potřebuji dělat něco praktického.
Pro jednoho kamaráda jsem hledal lokalitu pro jeho vlastní projekt a při té příležitosti mi padlo do oka žižkovské nádraží a začal jsem o něm přemýšlet. Pak jsem oslovil radnici Prahy 3 a ukázalo se, že nejsem jediný, kdo o tom místě takhle uvažuje. Takhle jsem se vlastně potkal se svojí někdejší kolegyní.
Byla za tím souhra okolností a také obrovská dávka okouzlení vizuálně silnou stavbou. Zjistili jsme, že v okolí je po něčem takovém poptávka. Vygradovalo to do vrcholné sezóny v roce 2015, kdy jsme tam měli obrovskou terasu na nákladních vagonech a nádraží fungovalo jako otevřená platforma pro jakýkoliv typ umění včetně letního kina. Vyzkoušeli jsme si tam koncept, s nímž jsme pak šli do Karlína.
Končili jste tam ale ne úplně šťastně, je to tak?
Městská část nám k tomu projektu přizvala několik partnerů. Působilo to nejprve idylicky, že se sejde pět organizací a my jim uděláme podmínky pro jejich program. Z nás se ale pak tak trochu stala servisní organizace velkých subjektů. Jejich ředitelé tam nechtěli běhat v montérkách a uklízet. Proto jsme v roce 2015 řekli, že pokud od nás chtějí takový servis, tak ať si také představí, že by za něj platili v jiných prostorách normální tržní peníze. A to byl trochu kámen úrazu.
Navíc do toho zasáhla politická krize na Praze 3 a její nové vedení řeklo, že o nákladové nádraží nemá zájem a my zůstali tak trochu bezprizorní, protože bez podpory radnice se obtížně jednalo s Českými drahami. Toho využil Národní filmový archiv, který si dohodl za našimi zády smlouvu přímo s Českými drahami a nám řekl, že to bude dělat bez nás. Tak jsme se sebrali a odstěhovali si všechno pryč.
Popravdě řečeno nám to však vedle renomé celého toho projektu pomohlo k tomu, že s námi začal tehdejší ministr spravedlnosti Robert Pelikán jednat o kasárnách. Protože bylo jasné, že nejsme žádní squatteři.
Takže jste cíleně hledali náhradu a zaujal vás Karlín, nebo si vás to místo našlo samo?
Když jsme ze Žižkova odešli, dostali jsme různé nabídky na spolupráce, ale byli jsme ze spoluprací tak znechuceni, že jsme si chtěli dělat všechno sami. Pár objektů jsme si prohlédli, ale pak se stalo, že se potkaly správně okolnosti a o směně majetku mezi ministerstvem obrany a spravedlnosti se dozvěděl někdejší místostarosta Prahy 8 Petr Vilgus, který nás oslovil s tím, jestli bychom neměli zájem ty aktivity přenést do kasáren.
Já byl nejdřív velmi skeptický k jednání s ministerstvem, ale k mému překvapení projevil Robert Pelikán od začátku přístup plný pochopení. Rok jsme jednali o podmínkách spolupráce a nájemní smlouvy a v březnu 2017 jsme se tu prvně byli podívat jako nájemníci. A byla to obrovská euforie.
Když se ohlédnete na dobu, kdy jste si na začátku plánovali, co všechno v areálu vybudujete, jsou teď Kasárna taková, jaká jste si je představovali?
Ano i ne. Spoustu věcí, které tady teď vidíte, jsme tu od začátku chtěli, spoustu z nich jsme si sem přestěhovali z nákladového nádraží a je neuvěřitelné, že ještě fungují. Další jsou přirozeným doplněním původního záměru, ale plno z nich vznikly přímo tady jako odpověď na nějakou potřebu. Nechali jsme si na začátku hodně možností otevřených.
Proč to místo podle vás tak dobře funguje? Mně třeba přijde zajímavé, že je to obrovský prostor v centru města, který je ale hodně oddělený od ruchu Karlína a Florence, takže je to taková klidná oáza.
Místo jsme tvořili podle toho, co nám samotným vadí a co nás těší. Shodli jsme se, že bychom chtěli kulturní památky opečovávat jako místo bez vizuálního smogu. Areál chceme udržovat tak, aby se v nich lidé nebáli o sebe nebo své děti. Jde nám o bezpečí ale i jistou míru neformálnosti. Třetím atributem bylo, že jsme chtěli pracovat s umírněností, abychom nedělali další nablýskané místo, kterých je v Karlíně plno.
A také jsme chtěli, aby to místo smazávalo společenské rozdíly. Aby tu vedle sebe sedávali hodně odlišní lidé. A ono se to občas daří, což je skvělé. Když se rekonstruoval Negrelliho viadukt, tak sem občas chodili dělníci na pivo, vedle nich seděli lidé v kvádru, kteří pracují ve skleněných kancelářích, o kus dál seděli cizinci, kolem krouží spousta dětí a večer sem přijdou po přednáškách studenti. To se snažíme naplňovat dál, byť víme, že to nikdy nebude místo úplně pro každého.
Ještě podstatnější je, že jde o obrovský kus městského prostoru, kde se vůbec nepohybují auta. A proto se tu člověk cítí mnohem lépe.
Fungujete jako neziskovka. Jak si na sebe Kasárna vydělají?
Primárně to jsou dva zdroje příjmů. První je ze vstupného na představení, ať už to jsou koncerty, kino, divadlo, přednášky. A ten největší zdroj příjmů je ze všeho občerstvení. Peníze, které tady hosté v kavárně, na baru nebo u stánku se zmrzlinou utratí, pumpujeme zpátky do investic. Díky tomu se můžeme rozrůstat.
Nejčastěji jdou příjmy do platů zaměstnanců, což je pro nás velká věc, že už zaměstnáváme lidi na reálné úvazky. A pak do rekonstrukcí a investic, kterých máme pořád víc před sebou než za sebou. Navíc nám teď hodně vzrostly provozní náklady.
Jak vybíráte program? Jsou nějaké nabídky, které jste odmítli, protože to nesedělo do toho, co děláte?
Chtěli jsme tu mít hlavně letní kino, o které se staráme sami. To je naše rodinné zlato. Dali jsme ale i velký prostor hudební dramaturgii, o kterou se stará tým lidí a máme tady skvělý hudební aparát. V neposlední řadě je to typ programů na pomezí vzdělávání. To vám zaplní celý rok a celou budovu, takže si musíme pečlivě vybírat. Určitě je spousta věcí, co odmítáme a nechceme je dělat.
Máte zálusk na další prostory?
Myslím, že kdybychom měli ambici někam expandovat, tak náš současný areál je na to ještě pořád dost velký. A ještě jsme neobjevili všechen jeho potenciál. Občas se stane, že se nějakou nabídkou vážně zaobíráme, takže nemůžu vyloučit, že bychom se do něčeho nepustili, ale jsme na takové lidské hranici, že kdybychom si měli přibrat něco navíc, bude to zřejmě ke škodě kasárnám i toho nového místa.
