Šlo o možná nejzajímavější hvězdu letošního ročníku Karlových Varů, i když o něm všichni říkali, že je „hercem vedlejších rolí“. Možná skutečně je, ale jedním z nejlepších, protože i ve vás při rozhovoru vyvolá pocit, že jste hlavní postavou jeho festivalového pobytu. S Forbes Life mluvil v rámci takzvaného kulatého stolu. A celkem se rozpovídal. I díky tomu, že „není Tom Cruise“.
Sarsgaard, známý z filmů jako Kluci nepláčou, Mariňák nebo Jasmíniny slzy přijel do Varů přímo z placu desetidílného seriálu videotéky Apple TV+ Neuromancer, adaptace sci-fi klasiky Williama Gibsona z roku 1984.
„Hraju chlápka, který stvořil něco jako umělou inteligenci. Je nejbohatším člověkem na planetě, která trpí. On však žije ve svém vlastním malém světě, kde má domnělý klid. Elon Musk si také možná myslí, že odletí na Mars, aby měl od všeho pokoj, ale ono ho to na Mars bude následovat. Navíc, kdo sakra chce být na Marsu?“ ptal se čtyřiapadesátiletý herec.
Očekávaná je i vysokorozpočtová krimi The Bride! studia Warner Bros., volně inspirovaná Frankensteinem, v níž Sarsgaarda režírovala jeho manželka Maggie Gyllenhaal.
„Řeknu vám jen, že to bude hodně kontroverzní. Punkové. Radikální. Je to v podstatě milostný příběh o monstru v každém z nás,“ sdělil. Prý však oproti zprávám médií nepůjde o muzikál, byť obsahuje pár tanečních scén, což jako tanečník, který je „prvním a posledním na parketu“, ocenil.
Foto Film Servis Festival Karlovy Vary
Když však festival promítal střihové pásmo složené z útržků jeho filmů, cítil prý „muka“, říkal nám v rozhovoru s vybranými médii sebeironicky. „Když jsem byl mladší, myslel jsem si, že jsem skvělý. Tečka.“
Vzpomínal, jak na prvním hereckém kurzu dostal do ruky text známé hry Bent dramatika Martina Shermana o pronásledování homosexuálů za druhé světové války.
„Šlo o šíleně dramatickou scénu, v níž postava musí prokázat svoji heterosexualitu tím, že má pohlavní styk s mrtvou ženou. V sázce nemohlo být víc!“ Rychle však prý získal sebevědomí, zpětně v sobě ale vidí muže, který chtěl být hlavně viděn, a svoje emoce jen tak vyléval. „Nebylo to nuancované,“ dodává.
Na konkurzech byl však často vhozen do extrémních situací. „Můj konkurz na Mrtvý muž přichází spočíval v tom, že jsem dostal příkaz: Tvoji přítelkyni před tebou znásilňují. Improvizuj,“ vzpomíná. Důležité je si však podle Sarsgaarda uvědomit, že lidé se v extrémních situacích mentálně odpojují, na což herci často zapomínají.
„Myslím tím, že když je vaše přítelkyně znásilňována přímo před vámi, nevím, jestli vůbec pláčete. Asi můžete. Ale podívejte se na lidi ve válce. Nepláčou a nervou si neustále vlasy. Jsou v jakémsi režimu přežití,“ sděluje.
Sarsgaardův poslední film Mnichov 1972 o únosu izraelských sportovců palestinskými teroristy byl také umístěn do extrémní situace. Mluvilo se o tom, že promluví i do oscarového klání, to se ale nakonec nestalo. Možná i kvůli tomu, že šlo o levnou produkci – a ceny jsou podle Sarsgaarda i o penězích.
„Pokud děláte na velkém filmu, pracujete jenom na place s množstvím voličů, kteří pro váš film pak budou hlasovat. Pokud byl váš režisér nominován na patnáct Oscarů, je hodně pravděpodobné, že bude nominován zase. Ceny nejsou lakmusovým papírkem ničeho jiného než určitého stupně kvality a zejména popularity,“ říká.
Ocenění jsou podle Sarsgaarda důležitá, aby zviditelnila snímky, které by mohly zapadnout. „V jistém smyslu mi jde o jakousi pozitivní diskriminaci. Měli bychom se opravdu ptát: Jaký film ceny potřebuje? Ne nutně zaslouží, protože kdo sakra ví, co si je zaslouží? Všichni na to máme jiné názory. Na co by se ale hodilo upřít pozornost?“
Mnichov 1972 byl pro voliče prý navíc příliš kontroverzní vzhledem k situaci na Blízkém východě. „Ale bylo zajímavé, že za mnou chodili lidé z obou stran válečného konfliktu s tím, že s tím filmem mají problém, stejně jako nás obě strany chválily,“ říká. Snímek Tima Fehlbauma je prý hlavně o novinařině, respektive zrodu nepřetržitého zpravodajství.
„Ptali jsme se, zda je žádoucí sledovat něco v reálném čase, bez jakéhokoli perspektivy. Je lepší si nechat čtyřiadvacetihodinový odstup, nebo to sledovat vteřinu po vteřině? (…) Nemyslím si, že živý přenos je pravda. Určitě ne úplná pravda,“ přemítá herec.
V Karlových Varech se ukázal i s dalším filmem o žurnalistice. Jak nezískat Pulitzera vypráví o novináři, který si svoje články vymýšlí za účelem pobavení publika. „Není žurnalistika v jistém smyslu jen o zábavě? Proč informujeme o hurikánu 24 hodin denně, sedm dní v týdnu? Nejde jen o to, abychom varovali obyvatele. Má to v sobě i aspekt zábavy. Jde o přírodní jev, který vypadá neuvěřitelně.“
Sarsgaard je v rozhovoru skeptický ohledně hereckého „rozumování“, považuje ho však za příležitost. „Nejsem vyloženě politický člověk. Nebudu svrhávat jednoho politického vůdce a podporovat jiného. A nebudu se vyjadřovat k nějakému tématu, které je kontroverzní, i když na něj mám svůj vlastní názor,“ říká.
Zároveň se prý nebojí vyjádřit. „Nejsem herec, který hraje ve velkých trhácích a musí se prodat každému. Moje publikum nemusí být úplně každý. Když točíte film za deset milionů dolarů nebo méně, můžete ho natočit, jak chcete. Nemusí se líbit všem. Pokud ale točíte film za sto milionů dolarů, nesmíte říkat nic kontroverzního. Dobrou zprávou je, že nejsem Tom Cruise!“
