Málokterá stavba budí v lidech takové emoce jako právě liberecký Ještěd. Horský hotel a vysílač, který se nad Libercem tyčí v kilometrové výšce, vynesl svému tvůrci Karlu Hubáčkovi – jako zatím jedinému českému architektovi v historii – významnou Perretovu cenu.
A přesto: kdyby mohl, křičí tenhle ikonický rotační hyperboloid o pomoc. Už několik let čeká marně na rekonstrukci. Výsledky architektonické soutěže, která ji měla odstartovat, jsou známy pět let a s Ještědem, oblíbeným cílem turistů, se stále nic neděje.
„Je v horším stavu, než by si mnozí lidé mysleli. Opravu už by si skutečně zasloužil,“ říká Michal Krejčík z architektonického ateliéru ARN studio z Hradce Králové, pod jehož taktovkou v tandemu s otcem Jiřím by měla rekonstrukce Ještědu probíhat.
Architektonická soutěž, která probíhala rok a půl, skončila před pěti lety. Víte, kdy by mohla rekonstrukce začít?
Je pravda, že výsledky soutěže byly známa od roku 2017, následovalo ale období dalších tří let, kdy jsme zpracovávali kompletní studii obnovy Ještědu. Celý proces je komplikovaný, obnovujeme národní kulturní památku, aspiranta na zápis do seznamu UNESCO, symbol Libereckého kraje… A zároveň stavbu-památku, která je funkční a slouží jako hotel i vysílač, není to zakonzervovaný hrad.
Studie je nicméně odevzdána a teď už záleží na zajištění potřebných finančních prostředků. Co se týká časové náročnosti dalších projektových fází, vlastní práce na zpracování dokumentace pro stavební povolení by odhadem mohla zabrat dva roky, dokumentace pro provedení stavby přibližně rok a půl. Samotná realizace obnovy v tomto konkrétním prostředí, které má kvůli své poloze a počasí specifickou stavební sezonu, by trvala odhadem tři roky. Za nějakých sedm let by tedy mohlo být hotovo.
A vydrží do té doby Ještěd? Nespadne – jako přednedávnem kabinková lanovka? Nijak neskrýváte, že je ve špatném stavu.
Bohužel je na tom podobně jako ta lanovka. Když se opřu o oficiální data, tak stavebně technický průzkum vyhodnotil nástupní rampy do hotelu a betonové konstrukce v téměř havarijním stavu a obvodový plášť na pokraji životnosti. Běžný návštěvník si toho nevšimne, když neví, na co se přesně zaměřit, ale já vidím, že za dobu, co Ještěd pracovně navštěvuji, postupuje degradace rychle.
Vizualizace ARN STUDIO
Vizualizace rekonstruované nástupní rampy
Vizualizace ARN STUDIO
Nové zasklení vyhlídky
Pojďme být konkrétní. Jakých částí se bude oprava týkat a jak náročná bude?
Bude velmi obtížná. Na to, že stavba vznikala v sedmdesátých letech za socialismu, kdy vše ve společnosti směřovalo k typizaci, na ní je vše atypické. Proto i všechna řešení budou muset být atypická. Je to podobné, jako když opravujete veterána – musíte ho celého rozebrat, některé díly nahradit novými, jiné replikou a pak zase složit, aby fungoval. Přesně tak musíme postupovat i u Ještědu.
Když tedy půjdeme po jednotlivých částech, tou první je kamenný sokl, na kterém sedí hliníková raketa. Částečně je betonový a částečně obložený místním kamenivem. To bude technologicky snad největší problém: bavíme se o rekonstrukci betonu, který byl téměř padesát let bez jakékoli opravy vystaven povětrnostním vlivům. Působily na něj slunce, mráz, ale i kyselé deště.
Už v době, kdy stavba vznikala, nebylo vše ideální, krytí výztuže zmizelo z povrchu betonu během několika let a ta potom začala korodovat. Dnes už jsou některá místa vyloženě vydrolená.
A když se přesuneme výš?
Dostáváme se do hliníkové sekce. Zabírá část, kde je takový kšilt, který zastřešuje vyhlídkový ochoz. Potom patro restaurace a dvě patra hotelových pokojů. Hliníkový plášť je sendvičová konstrukce, složená z několika vrstev a tu bude nutné kompletně replikovat.
Je neopravitelná a jsou v ní závažné poruchy. Tepelná izolace je značně poškozená a neplní svoji funkci, což se v interiéru projevuje výkyvy teplot. Na styku materiálů probíhá elektrochemická koroze, kdy dotek oceli a hliníku vytváří elektrický článek. Jedná se o proces, který podporuje korozi materiálu a degradaci konstrukce.
Vizualizace ARN STUDIO
Takhle by měl vypadat rekonstruovaný interiér
Naštěstí lze tyto konstrukce znovu vyrobit, poučit se z předchozích řešení a provést repliky, které budou odpovídat své předloze, ale technicky budou mít lepší parametry. Plášť zůstane i nadále hliníkový. Naším cílem je, aby návštěvník žádnou změnu nepoznal.
Když to tak popisujete, je vůbec nějaká část, která je na Ještědu bez problémů?
Nad tou hliníkovou sekcí je sekce laminátová, uvnitř které jsou antény. Ta nemá ani jednu kovovou část, což je specifický patent architektonického studia SIAL z tehdejší doby. Tahle část je neporušená, což je až neuvěřitelné, to opravdu musíme inženýrům ze SIAL vyseknout poklonu.
Ostatně dva jeho členové – statik a stavař – jsou dnes součástí našeho týmu na obnovu Ještědu a v kontaktu jsme i s pražským Kloknerovým ústavem, který ty panely tehdy vyvíjel. Stavebně technický průzkum, který se touto laminátovou částí zabýval, vyhodnotil, že je bez problémů. Na to, že na ni v zimě často padá námraza i několikakilogramové kusy ledu, lamináty stále drží.
A antény tam zůstanou ve stejném uspořádání jako dnes?
Ano, ale snahou je v tom vysílacím bubnu udělat trochu pořádek a systém, potom se jich tam vejde i víc. Nejbližší okolí stavby, kde jsou dnes antény navěšeny, bychom rádi uvolnili. Co se nevejde do vysílacího laminátového bubnu máme v plánu dislokovat do technických nosičů umístěných ve svahu, aby nepůsobily esteticky rušivě. A nejvrchnější částí stavby je ocelová špička, která je rovněž bez problémů. Tam se projevuje lokální koroze, dobře opravitelná.
Podmínkou je, aby rekonstrukce nezměnila vzhled Ještědu, přesto tam ale nové prvky budou. Ať už další terasa, nebo i vyhlídkový ochoz…
Ano. V plánu je zasklení ochozu. Jak se ví, Karel Hubáček neměl rád hory ani zimu, a na vrcholu hory udělal městský hotel. Už po prvním roce se ale ukázalo, že vyhlídkový ochoz nefunguje tak, jak se čekalo: většinu roku na něj padají kroupy, nebo tam jsou závěje nebo fičí vítr. Takže z toho byl pan architekt Hubáček samozřejmě smutný a spolu se statikem dodatečně navrhl jakési nouzové zakrytí.
Ze stejné doby a díky stejným problémům vznikla i věž zimního vstupu, které se občas říká Daliborka. Navrhujeme nové zasklení ochozu oblým sklem s antireflexní úpravou, aby nebyly viditelné podpory a návštěvníci měli nerušený panoramatický výhled. Nebude tam sněžit, pršet, ale také tam nebude úplně vedro, protože ochoz nebude hermeticky uzavřený. Bude to takový poloexteriér.
Změnou projde i zimní vstup a nástupní rampy, které budou v zimě vyhřívané. Daliborku „zatlačíme“ dovnitř stavby a schodištěm, které už nebude točité jako teď, se dostanete na ochoz. Do Ještědu vstoupíte hlavním vchodem.
Když jste poprvé zveřejnili váš návrh, tak jste se setkali i s kritickými ohlasy, především kvůli nové terase.
Asi nikdy se nemůžete zalíbit všem. Když představil Karel Hubáček před desítkami let podobu Ještědu, setkal se s neskutečným odporem. Lidé chtěli mít na vrcholu romantickou horskou chatičku, takovou, jaká tam byla původně.
Vizualizace ARN STUDIO
Nová terasa s výhledem na Jizerské hory a Krkonoše
Naší myšlenkou je, že nová terasa bude stát na střeše stanice lanovky a dokončí tak tvar celého vrcholového plata, na kterém stojí vysílač. Ostatně v minulosti tam terasa bývala, tak proč se k tomu nevrátit. Jen si to představte, když se vám otevře výhled do celého údolí – vidíte na Jizerské hory, na Krkonoše. Prostě nádhera!
Váš projekt obnovy Ještědu se dotýká rovněž interiérů. Na ty se ostatně zaměřuje i aktivita spolku Ještěd 73. Do jaké míry spolupracujete?
Spolek iniciuje a financuje celý proces obnovy Ještědu. Podařila se mu mimo jiné výjimečná věc: architekt Otakar Binar, autor původního interiéru, na žádost spolku znovu rozkreslil veškerý mobiliář. Židle, stoly, zrcadla… Vše, co se v minulosti poztrácelo a z Ještědu nenávratně zmizelo. Jeden z dřívějších majitelů například nechal vynést veškerý nábytek ven před hotel a lidé si ho mohli volně rozebrat.
Takže jedním z naších úkolů je replikovat původní vybavení. V restauraci bychom rádi viděli novou podlahu z teraca, což je materiál, který najdete v každé prvorepublikové vile. Jenže v šedesátých, sedmdesátých letech postoupil socialismus tak daleko, že nebyli řemeslníci, kteří by dokázali teraco udělat. A tak se do restaurace položil koberec, který bylo nutné často měnit, až tam nakonec zůstalo praktické lino. Což sice funguje, ale není to nic krásného.
Až bude probíhat rekonstrukce, bude Ještěd pro veřejnost uzavřen?
To bude třeba ještě logisticky vymyslet, čas na to máme. Nabízí se možnost, že části, které provozují radiokomunikace, tedy ta laminátová část, špice a prostory vespod, by se mohly opravovat samostatně a hotel s restaurací by dál fungoval. A obráceně, až bude probíhat rekonstrukce hotelu, může běžet vysílač.
Je ale potřeba počítat s tím, že nějakou dobu bude uzavřený hotel. Mně by se například líbilo, kdyby zůstala otevřená alespoň jedna z teras, kam by se mohli lidé chodit dívat, jak oprava pokračuje.
Pro Liberečany je Ještěd skoro národní poklad, co znamená pro vás coby Hradečáka?
Mám to tam rád, je to palác v oblacích. Vzhledem k tomu, že jsem v Liberci studoval architekturu, často jsem nahoru chodíval. A prozradím vám jednu perličku. Když se podíváte na mapu, tak pod vrcholem Ještědu je skalka, které se říká Krejčík, a dokonce se k tomu pojí i legenda Krejčík na Ještědu. To nás s otcem pobavilo.
