Pracují spolu v jedné investiční společnosti, vídají se ve společném kanclu, ale před kolegy tají svůj romantický vztah. Když se Emily a Luke rozhodnou vzít, zamává s nimi její povýšení, které čekal on. Thriller Fér hra na Netflixu se ale postupně vzdává rafinovanosti ve prospěch katarzí těch nejlínějších scenáristů.
Mělo to možná připomínat takový ten thriller z konce osmdesátých a začátku devadesátých let, kde hraje Kim Basinger, Michael Douglas nebo Glenn Close, již se pohybují ve vyšších společenských patrech, nejsou jim ale cizí všemožné osobní poklesky.
Mají spolu prostě dráždivé oplétačky, v nichž jde stejnou měrou o sex, moc i peníze. To pravděpodobně nelze přenést do roku 2023 zcela identicky, protože pokud se vede souboj pohlaví, tak na jiném kolbišti a podle nových pravidel.
To patrně Chloe Domont, scenáristka a režisérka filmu Fér hra, který měl nedávno premiéru na Netflixu, dobře ví a umně vytyčuje moderní arénu, kde se on a ona střetnou. Emily a Luke jsou kolegové v extrémně soutěživém prostředí investiční společnosti, do níž se každý z nich ráno vydává jinou cestou.
Jsou partneři, vycházejí tedy ze společného bytu, o jejich vztahu ale nikdo v práci neví. Do tajemství, které jde částečně proti firemním pravidlům, navíc vstoupí možnost povýšení. Pár se šampaňským ve sprše oslavuje jeho kariérní vzestup, jenže pak se vyjeví, že šéfem bude nakonec ona.
Nový snímek tak velmi záhy operuje s velmi cennými papíry, které může v rafinované interakci ještě víc zhodnotit. Ona by chtěla říct, že jsou spolu, on chce počkat na povýšení. Když to nevyjde jemu, tak ona začne slibovat, že za něj zalobbuje.
A vy se začnete těšit, že to celé směřuje ke sváru s firmou samotnou, konkrétně s HR oddělením, které zejména ve velkých korporátech může být žalobcem, soudcem i katem v jednom – efektivně trestat padouchy a potírat nepravosti, zároveň ale i velmi tvrdě vstupovat do osobních životů zaměstnanců, které se snaží vměstnat do tabulek.
Netflix mimochodem sám premiéru Fér hry podpořil propagačním videem, kde kancelářské machinace, výbuchy vzteku i zdánlivě nevinné poznámky ve snímku komentují prý skuteční pracovníci oddělení lidských zdrojů.
Má to být hlavně vtipné – a místy i je –, Netflix ale hlavně odhalil nosné filmové postavy. Když jedna sebevědomá pracovnice mluví o tom, že se „Emily vzdává své síly“, nebo přemítá nad otázkou, „jaká pracovní kultura by se měla propagovat“, zatrne vám.
Zarazí vás její amatérská psychologie, která jí ovšem nebrání zastávat radikální stanoviska a vynášet absolutní soudy.
Jenže bohužel, žádné horlivé HR oddělení, s nímž by se dva nedokonalí partneři potýkali, ve filmu není. On čte knihy jakéhosi pochybného self-help guru, ona intenzivně zjišťuje, že vedle sebe má budižkničemu bez talentu.
A vy se kvůli tomu začnete modlit, ať to není celé jen o tom, že křehká maskulinita nezvládne úspěšnou ženu, ať to zkrátka ve finále nejde tou nejvíc přímočarou, očividnou a prošlapanou cestou, která se nabízí. No a ono jde.
Zatímco tak třeba emancipační závěr thrilleru Nadějná mladá žena režisérky Emerald Fennell skutečně říznul, protože si ho film svým přesvědčivým uvolňováním a utahováním napětí vysloužil, tady jde v podobném případě o nepřesvědčivé vyústění.
Takové, které spíš potvrzuje banalitu předchozích několika desítek minut konstruovaných scenáristkou, jež se bojí ambivalence.
Režisérka navíc spoléhá na melodramatické slovní přestřelky ve stylu „hrajeme o čas“ – „a o moje city!“, které pohánějí stále bizarnější dějové veletoče, korunované zásnubním večírkem, který Emily navzdory zorganizovala její matka, ačkoli v telefonu musela slyšet přímo apokalyptickou hádku dcery s možným zetěm.
Ten svou nastávající samozřejmě obviňuje, že vypadá jako lehká dívka, co se na vrchol dostala přes postel šéfa. Kdyby jen slyšel, že ten šéf před ní používá věty typu „Musí být náročné chodit, když umíš lítat“, po nichž by každý příčetný člověk postel akorát zapálil.
Netflix Fér hru nevyrobil, jen ji koupil na letošním festivalu v Sundance, kde se o ni prý strhla bitka hned mezi několika zájemci z velkých hollywoodských studií.
Červená platforma je nakonec přeplatila částkou dvacet milionů dolarů, tedy necelých 470 milionů korun. Nemělo by si ale HR oddělení Netflixu posvítit na tým, který tenhle deal zpunktoval?
