Pokud nemilujete lezavý chlad, ale milujete umění, jsou pro vás vyhřáté galerijní sály ideálním místem pro přečkání zimy. Forbes má pro vás několik tipů na výstavy, které nejen o vánočních svátcích vnitřně zahřejí.
Pouze do 6. ledna bude ve vídeňské Albertině k vidění výstava renesančního mistra Albrechta Dürera, která aspiruje na prolamování návštěvnických rekordů. Dürer je statusovou značkou a Albertina vlastní největší dürerovskou sbírku na světě. Podtrženo, sečteno: pokud jste si slavného ušáka, který na papíře vypadá živější než živý, nestihli prohlédnout na podzim, mezi svátky se vyzbrojte trpělivostí v dlouhých frontách a nacpaných sálech.
Dobrou polovinu výstavy tvoří právě práce na papíře, které nesmějí často na světlo. Albertina je naposledy vystavovala před 16 lety a tehdejší výstavu vidělo půl milionu návštěvníků. Kolik napočítají v muzeu v lednu?
Milovníci renesance ovšem vědí, že pokud chtějí vidět Dürerovu Růžencovou slavnost, musí za ní vyrazit do Prahy. Je totiž jedním z vrcholů nedávno otevřené stálé expozice starých mistrů ve Schwarzenberském paláci. Šéf Sbírky starého umění Národní galerie Marius Winzeler a jeho tým při instalaci opustili nacionální klíč, české umění míchají s „cizími“ tvůrci a zasazují do mezinárodního kontextu. Část kritiků tleská nadšením, část chrlí síru nad podbízivostí, která před odborným kontextem upřednostňuje slavná jména.
Efektnost nové expozice posiluje architektonické řešení Josefa Pleskota, který nechává hrát i interiér paláce nebo výhledy z oken. Nelze neocenit povedené instalační špeky. Třeba monumentální Ukřižování Krista od Matyáše Bernarda Brauna zkrátka leží na zemi, a vám tak umožní detailně si vychutnat každý zářez dlátem. Z desítky tisíc položek Sbírky starého umění se ovšem do hradčanského paláce vešly jen asi tři stovky exponátů, a mnoho dříve vystavených děl tak návštěvníkům zmizelo z očí v depozitářích.
Pod kupoli Lipsiovy budovy v Drážďanech, která trochu připomíná lis na citron, se už tradičně chodí za současným uměním. Do 8. března se tam můžete vydat za českým surrealismem světového formátu – neboli za tvorbou manželů Švankmajerových. A vyhraďte si dostatek času. Kostru výstavy tvoří filmy Jana Švankmajera, tu obaluje maso fyzických artefaktů.
Na jedné ze zdí se tak můžete dotýkat taktilních objektů připomínajících bizarní erotické pomůcky z filmu Spiklenci slasti, k vidění je Švankmajerův kabinet fantaskních zvířat, loutky nebo básně Evy Švankmajerové. Do Drážďan stojí za to zajet, zvlášť když se česká repríza výstavy, kterou kurátorsky připravil vyhozený exředitel Národní galerie Jiří Fajt, zatím neplánuje.
Za současným uměním se poslední sezony jezdívá taky do Humpolce. Koncepce zdejšího kulturního centra 8smička staví na divácké přístupnosti a srozumitelnosti, s níž návštěvníkům představuje fenomény současného umění, aniž by přitom rezignovala na kritické či originální počiny. Aktuální výstava Retina s podtitulem možnosti malby takto přehledně, až didakticky prozkoumává poslední tři dekády česko-slovenské malby.
Nad katalogem s texty předních lokálních teoretiků můžete za dlouhých zimních večerů hloubat nad tím, zda je malba opravdu překonaným médiem, nebo nám v záplavě prchavých digitálních obrazů přináší kontakt s fyzickým obrazem nový druh požitku.
Poklidnou vánoční cestu za uměním můžete zakončit ve velmi neklidné současnosti v Brně. V Pražákově paláci v Moravské galerii je do 19. ledna k vidění výstava letošních finalistů Chalupeckého ceny, tedy ocenění udělovaného mladým a perspektivním tvůrcům do 35 let. Letos jej získal Andreas Gajdošík za virtuální projekt Nelidské zdroje – tvoří jej mystifikační webové stránky, které Gajdošík vytvořil jako duplikáty serverů Lidovky.cz a iDNES.cz.
Ty jsou provozovány mediální skupinou Mafra, která je součástí koncernu Agrofert, spjatého s předsedou vlády Andrejem Babišem. Na serverech I-dnes.cz a 1idovky.cz Gajdošík duplikoval původní obsah webů, ovšem doplňují jej automaticky generované přívlastky u premiérova jména, jako například „náš pevný cenzor“ nebo iniciátor hnutí „ANO, Babišovi bude líp“.