Was? Slyšelas to? Včera se mi průběžně ozývali moji známí z Německa, kteří nemohli uvěřit smutné zprávě o úmrtí Karla Gotta, ačkoli jí byla i německá média brzy plná.
Pro Němce totiž byl a bude Karel Gott vždycky tak trochu i jejich. To platí na západě i na východě téhle v mnoha ohledech pořád rozdělené země. Jak ostatně nezapomínají v prvních větách svých článků novináři připomínat, Karel Gott byl jedinou hvězdou showbyznysu z východního bloku, které se podařilo získat slávu i na západ od železné opony.
Všichni mají nějakou vzpomínku spojenou s Karlem Gottem. Ty moje jsou většinou z Německa. S výjimkou Václava Havla tady neměl žádný jiný Čech takový ohlas. Když jsem asi před 10 lety přijela do Lipska kvůli škole, sehnala jsem ubytování s pár místními studentkami.
Hned druhý den ráno při snídani, když se otevřely dveře a vešla moje spolubydlící, začala zpívat „Když muž se ženou snídá“. Ostatně, ať už v Německu natrefíte takřka na kohokoli, jakmile mu řeknete, že jste z Česka, dřív nebo později se vytasí s Karlem Gottem, případně zkusí zazpívat i úryvek ze Včelky Máji.
Právě tahle píseň, která vznikla celkem náhodou, přivedla Gotta k celým generacím dětí v Německu. Němci ho milovali. Proslavil se tady ale už dávno před Včelkou Májou. V roce 1967 západní Němce nadchl písní Weisst du wohin a rychle ji následovaly další hity. Lady Carneval, Die Welt war schön nebo milovaná Babička (song, který vznikl jen pro německý trh) ho dostaly takřka na stejnou úroveň jako domácí hudební hvězdy, ostatně jen v němčině nazpíval na 900 písní.
Říkali mu „Zlatý hlas z Prahy“ nebo „Sinatra Východu“, vystupoval nejdříve v pořadech s největšími hity v televizi ZDF, postupně se dostal k oblíbeným hvězdám sledovaných televizních show, jako byl Ein Kessel Buntes. I na západní poměry se mezi ostatními zpěváky šlágrů vymykal svým elegantním oblekem, vždy příjemným a skromným úsměvem a neuvěřitelným profesionálním nasazením.
Ačkoli Karel Gott spolupracoval s hudebními firmami z mnoha zemí a nazpíval své písně v mnoha jazycích, největší úspěch měl vedle domácího publika právě u toho německého. Němce si získal svým přízvukem. „Gottovy písně lidé tak rádi poslouchají, protože je okouzloval svým vědomě používaným českým akcentem. Když mluvil v talkshow nebo dával německy rozhovory, nikdy nebyl tenhle akcent tak silný, jako když zpíval. Na tom tvrdě pracoval,“ píše ve svém článku v Sächsische Zeitung novinář Hans-Jörg Schmidt s tím, že pro Němce tak jeho zpěv zněl obzvlášť božsky.
Ve svém posledním velkém rozhovoru, který poskytl německému magazínu Stern letos v létě u příležitosti svých osmdesátých narozenin, Gott vzpomínal, jak ho v začátcích na německém trhu varovali, že jeho příjmení Gott je úplně nevhodné. „Co myslíte, kolikrát mě tlačili k tomu, abych si změnil jméno? Ve vydavatelství říkali: Gott – to vůbec nejde!“ vyprávěl zpěvák, jehož jméno v němčině znamená Bůh.
Ostatně stejně jako si Němci zamilovali Gotta, i on se v jejich zemi měl prý vždy dobře. Proto i často přemýšlel nad tím, že by zůstal po některém ze svých vystoupení v západoněmeckém Hamburku a do Československa už by se nevrátil.
„Mohl bych tady rozvíjet v klidu svou kariéru, beze strachu, že spadne opona a já nedostanu povolení vyjet, jako to hrozilo v Praze,“ říkal v rozhovoru Gott. Nakonec se vždy rozhodl kvůli domácímu publiku vrátit do vlasti.
Byl to „jen“ zpěvák. Přesto – nebo spíš právě proto – se Karlu Gottovi podařilo něco naprosto nevídaného. Získal si srdce lidí navzdory železné oponě a ukázal, že k sobě máme blíž, než si kdo chtěl nebo mohl připustit.