Jedna z nejvíc „hot“ destinací pro pražské i mimopražské představuje nový design. Restaurace Brasileiro je teď plná barev, oblých tvarů a sofistikovaných detailů.
Stalo se tak po deseti letech a Tomáš Karpíšek jako šéf skupiny Ambiente, kam Brasileiro spadá, vybral pro spolupráci studio, které dlouho sledoval, ale dosud mu žádný projekt nesvěřil. Qarta Jiřího Řezáka dostala za úkol přetvořit podnik ve Slovanském domě tak, aby během pěti týdnů došlo ke kompletní proměně a restartu genia loci.
Architekt Řezák přizval ke spolupráci své kolegy Pavlu Sukanou a Jakuba Čížka. Ti stojí za novou podobou, která má návštěvníkům zprostředkovat pocit prostoru, jenž tančí. Ten se vine celým interiérem, v němž ucítíte brazilskou energii, ale zároveň harmonii. Metafora tance prostupuje celým návrhem, od světel, která se vlní nad hlavami hostů jako pohyb samby, po organické linie baru, židlí a kleneb, měkce se dotýkajících prostoru.
„Po dvaceti letech si to místo zasloužilo nový začátek, a to doslova od podlahy ke stropu,“ říká Michal Chovanec, generální manažer Brasileira Slovanský dům.
Zásadní rozhodnutí padlo během nenápadného rozhovoru v rámci týmu, kdy zprvu neprobíhalo žádné formální zadání, spíš intuitivní souznění. „Když cítíme, že podnik potřebuje restart, začneme diskutovat společně s manažery restaurace, co by bylo potřeba zlepšit, pojmenujeme budoucí změny a po důkladné přípravě se pustíme do realizace,“ dodává Chovanec.
Tomáš Karpíšek do procesu vstoupil se svou typickou kombinací důvěry a citlivosti, nechal architektům volnou ruku, ale zůstal přítomen jako vnitřní kompas filozofie značky.
Architekti ze studia Qarta se rozhodli vyjít z identity místa: propojit ducha Prahy s latinskoamerickou energií. Klenby, které kdysi nesly těžké stropy Slovanského domu, dostaly nový význam, staly se mostem mezi starou Evropou a temperamentem Brazílie.
„Klenba je archetyp, v Praze je to prvek, který přirozeně vytváří pocit bezpečí, měkkosti a tepla,“ vysvětluje Řezák. „A když ji propojíte s barvami, hudbou a světlem Jižní Ameriky, vznikne dialog, nikoli importovaná exotika, ale přirozené splynutí dvou světů.“
Tento rozhovor a soulad se promítají do mnoha detailů: od svítidel od Kateřiny Handlové a značky Bomma, která reagují na pohyb a tanec, přes grafické prvky od Studia Najbrt, jejichž závěs do prostoru vnáší barvy a rytmus, po židle značky Artisan, které jsou měkké na dotek a ergonomicky tvarované, aby se host jimi cítil obklopen, ne usazen.
Foto Jan Zima
Foto Jan Zima
Foto Jan Zima
Foto Jan Zima
Foto Jan Zima
Foto Jan Zima
„Chtěli jsme, aby všechno bylo takové soft, od světla a tvarů po pohyb lidí v prostoru,“ říká Pavla Sukaná. „Žádné ostré hrany, jen splývání,“ upřesňuje.
Navzdory tomu, že byly provedeny rozsáhlé práce včetně odstranění celé podlahy, nové elektroinstalace, úpravy akustiky či přestavby barů, proběhla rekonstrukce v rekordních pěti týdnech. Každý, kdo má s podobnou záležitostí zkušenosti, tuší, že záleželo především na serióznosti dodavatelů, kteří se podle architektů „chtěli kousnout a všechno včas dotáhnout“.
„Za největší luxus považuji, že v tomto projektu fungovala otevřenost a důvěra. Kompromisy totiž v architektuře neexistují, jen společná řešení. Když máte kolem sebe empatické lidi, kteří vnímají prostor stejně, výsledek přijde přirozeně,“ domnívá se Jiří Řezák.
Kolik stojí taková proměna? Architekti s diplomatickým úsměvem odpovídají, že nižší desítky milionů, ale jak sami říkají, hodnota projektu se nepočítá v korunách. „Je to investice do zážitku, do atmosféry, která přitáhne lidi zpátky,“ vysvětluje manažer Michal Chovanec.
Foto Jan Zima
Foto Jan Zima
Ambiente přitom nezdražovalo kvůli rekonstrukci. „Naše filozofie není přenášet náklady na hosta. Chceme, aby vnímal kvalitu, ne cenu,“ dodává.
Každý měsíc prostorem projde až devět tisíc lidí. „Ale přesto chceme, aby se každý cítil, jako by byl pozván k osobnímu zážitku,“ přeje si Michal Chovanec.
Tato touha je vetkána i do samotné spolupráce Qarta architektů a Ambiente, kterou Jiří Řezák vnímá jako rozhovor o „kultuře žití“. Gastrosíť je podle něj místo, které spojuje hosty, prostor a představuje estetiku. „Tomáš Karpíšek nás naučil, že kvalita není elitářství, ale způsob života,“ myslí si.
A hostům přeje, aby zde pro ně vznikl zážitek, který jim zůstane v paměti ještě dlouho poté, co restauraci opustí.