Říká si Jackie, protože jeho příjmení zní sice Tran, ale ve vietnamštině se čte ‚čan‘, což je na dohled akční legendy Jackieho Chana. A i když Tran Anh Thangn nepěstuje bojová umění, vzbudit dojem rozhodně umí. Patří mu pražské kavárny, které nevynikají jen svou nabídkou, ale také atmosférou, jakou jinde nenajdete.
„Rozhodně jsem nechtěl podnikat v gastro byznysu. Moji rodiče mají známé vietnamské bistro na náměstí Jiřího z Poděbrad, pomáhal jsem jim, ale toužil jsem po vlastní galerii,“ říká osmadvacetiletý designér s velkou vášní pro fotografii, za kterou stihl posbírat několik mezinárodních cen.
Svůj první milion vydělal už v jednadvaceti letech, kdy se věnoval designu mobilních aplikací. „Začal jsem s tím už v šestnácti, chodil jsem za školu a navrhoval, “ vzpomíná Jackie, který sice zažil na poli designu velký úspěch, ale obor se mu brzy začal zajídat a chtěl se naplno věnovat fotografii.
Proto ho napadlo zřídit si prodejní galerii svých děl, kde by se lidé u prohlížení fotek zdrželi. A proto bylo potřeba zde nabízet i občerstvení.
„Když se před třemi lety uvolnil prostor po bývalé francouzské kavárně hned vedle bistra rodičů, měl jsem v tom jasno,“ vzpomíná muž, který v Česku žije už dvacet let.
Vznikla tak dnes už notoricky známá a populární kavárna Cafefin, kde o víkendu na stolek musíte čekat i dlouhé fronty. Koncept místa se ale postupně proměňoval: nejdřív skutečně připomínal galerii s Jackieho fotkami, které jste mohli pozorovat ze židlí s měkkými barevnými polštářky a popíjet k tomu (nejen) vietnamskou kávu.
Dnes už se ale jedná spíš o bistro, které má bohatou snídaňovou i obědovou nabídku a můžete si z něj objednat jídlo prostřednictvím rozvážkové služby.
Roční obrat Cafefin činí okolo 20 milionů korun, ačkoli letos kvůli pandemii a karanténě zaznamenává ztrátu 30 až 40 procent.
Kavárna Cafefin | Foto Eliška Kubíková
„Problém byl, že jsem o výběrové kávě vůbec nic nevěděl. Myslel jsem si, že vietnamská káva je ta nejlepší a nepotřebuji se nic učit. Máma mi ale domlouvala, že bych přece jen měl zkusit nějaký kurz, a tak jsem dva týdny před otevíračkou jeden zkusil,“ vzpomíná Tran.
Sám do takzvaných ‚hipster‘ kaváren nikdy dřív nechodil, ale během kurzu velmi rychle pochopil, že výběrová káva je pro něj osudem. Učaroval mu také latte art, ale profesionální baristé Jackieho mezi sebe nebrali.
„Tak jsem se vyhecoval a šel rovnou zkusit baristu roku. Skončil jsem třetí,“ směje se dnes. Počáteční investici do první kavárny dostal společně s manželkou jako svatební dar od rodičů, ale po několika měsících si uvědomil, že chce otevřít další podnik – tentokrát takový, který se bude více zaměřovat na kávu.
Dejvický Mazelab| Foto Eliška Kubíková
A tak je od konce minulého roku pražská kavárenská scéna bohatší o dejvický Mazelab. Jeho bílý betonový interiér, kde největší dominantou jsou rostliny, připomíná berlínské podniky a koncept je podobně ortodoxní.
Wi-fi tu nechytíte, stejně tak vám odmítnou dát cukr do kávy. „Mazelab je poctou kávovému umění, kavárna má být koncipována jako takový útěk z města. Trénujeme zde také nový personál,“ vypočítává Jackie Tran, pro kterého je najít kvalitní zaměstnance podobně velkou výzvou jako snad pro každého podnikatele v gastronomii v Česku.
„Ani to, že lidé v koroně přišli o práci, nám ale nával dobrých a motivovaných osobností nepřineslo. Mám naopak pocit, že někteří možná ještě víc zlenivěli,“ myslí si Tran, který zahálení rozhodně nemá v povaze.
Ačkoli si chtěl dát chvíli pauzu, otevřel Jackie Tran letos v létě další kavárnu. Tentokrát v srdci pražského hipsterství, na Letné. Příběh s odůvodněním, proč se vrhnul do budování dalšího místa, sepsal na svém Instagramu. Je prozaický: jeli s manželkou a malou dcerou na grilované kuře a vedle podniku jim padl do oka prázdný prostor.
Tak vznikla kavárna Formát: maličká, útulná, opět připomínající místa v Berlíně, kam se Jackie jezdí tak rád inspirovat.
https://www.instagram.com/p/CDUgY2UHGpP/
„Mojí největší inspirací jsou ale kavárny v Jižní Koreji. Jakmile se zmírní situace s koronakrizí, ihned tam pojedu. Oproti nim jsme v trendech několik let pozadu, momentálně tam letí kavárny minimalistické, ale zároveň velmi roztomilé,“ popisuje Tran.
Ačkoli po letním otevření Format coffee na svém Instagramu slíbil, že teď bude chvíli odpočívat, před několika dny měl premiéru další Jackieho podnik, tentokrát v podobě coffee trucku.
Ten parkuje na jednom vršovickém dvorku, obklopen tolika rostlinami, že připomínají malou džungli. Sezení je umně poschovávané, takže tu můžete kontemplovat, houpat se na houpačce nebo se – jako spousta návštěvníků – fotit na sociální sítě.
Všechny Tranovy podniky mají totiž společnou velkou vizuální líbivost a jsou v dobrém slova smyslu trendy. Proto fungují ideálně třeba na Instagramu, jakkoli Jackie infuluencery nevyhledává. Oslovují ho totiž sami.
Botanica Coffee Truck | Foto Mike Tran
„Na otevření Botanica Coffee Trucku dorazili třeba Lukáš Hejlík nebo Taste of Prague. Mají velké fanouškovské základny, jejich followeři nás pak sledují. Jsem za to moc vděčný, ale nikoho za propagaci našich kaváren neplatím,“ konstatuje Jackie.
Jen za pár dní své existence nasbíral Tranův nejnovější podnik přes sedm tisíc fanoušků na Instagramu, což je slušné číslo. Toto místo je totiž tak fotogenické, že se musíte o svůj zážitek podělit s ostatními. Přitom nechybělo málo a vůbec by nevzniklo.
https://www.instagram.com/p/CFhwgDtHE9Q/
„Původně jsem opravdu nechtěl rozjíždět nic dalšího. Ale o ten vršovický prostor jsem měl zájem už dlouhá léta. Poprvé nevyšel a napodruhé jsem ho postoupil mámě, aby z něj udělala květinářství. Když jsem jí tam ale šel navštívit, nedalo mi to,“ směje se podnikavý kavárník, který tvrdí, že ani těžké časy korovirové nezastavily jeho touhu zakládat nové kavárny.
„Plánovali jsme růst a rozhodli jsme se otevírat další místa už dávno před pandemií. Samozřejmě, bojíme se, co bude, ale věříme, že to zvládneme,“ říká.
Jak zvládá obhospodařovat už čtyři podniky? „Provozní část má na starosti moje žena. Já jsem ten, kdo vymýšlí, hledá nové možnosti. Mám teď v hlavě koncept, který ještě v Praze není,“ uzavírá podnikatel, který si přeje stále překvapovat a být překvapován.
