Dva pandemické roky zdecimovaly podniky, které vydělávaly na turismu a fyzická přítomnost návštěvníka ve městě pro ně představovala každodenní obživu. Od kaváren po obchody i průvodce.
Záměrně jsem se nechtěl věnovat lidem, kteří provozují turistické pasti s generickým zbožím nebo těm, kteří otevřeli další pobočku pekárny na trdelník.
Zaměřil jsem se naopak na ty, které znám a jimž důvěřuji. Podnikatele, kteří chtěli prostě využít potenciál několika milionů lidí, kteří Prahu každý rok navštíví.
„Zabalili jsme to a vybavení včetně kávovaru jsem odvezl na chalupu na půdu,“ říká se stoickým klidem a dávkou odevzdanosti Jan Maťátko, který se svými dvěma byznys partnerkami Olgou a Annou otevřel v roce 2013 v centru Prahy úspěšnou kavárnu Tricafé.
Tricafé| foto Nikolas Tušl
Před pandemií kavárna fungovala více než sedm let a patřila k těm, které si turisté nejraději fotili na Instagram. Byla jedním z několika sympatických centrálních míst, kde se přirozeně míchali turisté a místní a nijak si vzájemně nevadili.
„Turisté odhadem tvořili asi šedesát nebo sedmdesát procent návštěvníků, ale měli jsme také stabilní příjem od lidí, kteří pracovali kolem, studentů několika nedalekých škol a od tanečníků a lidí z baletu,“ vzpomíná Honza.
Kavárnu jste totiž mohli najít na miniaturním Anenském náměstí nedaleko Divadla Na Zábradlí, na kterém zároveň sídlí baletní zkušebny Národního divadla.
Výhoda, kvůli které jsme si kavárnu pronajali, byla v lokalitě – náměstí se sice nachází trochu bokem, ale Karlův most a Karlova ulice, v sezoně narvaná k prasknutí, jsou odsud jen dvě minuty chůze.
To, co ale bylo původně obrovskou výhodou, se ze dne na den v březnu 2020 stalo naopak podstatným problémem.
Tricafé| foto Nikolas Tušl
„Bydlí zde naprosté minimum lidí. V domě, kde jsme kavárnu měli, se nacházela celá řada apartmánů ke krátkodobým pronájmům. V okamžiku, kdy se příliv turistů najednou úplně zastavil, okolní školy zavřely a lidi, kteří za normální situaci pracovali kolem nás, přešli na nucený home office, jsme byli najednou skoro bez zákazníků. Byly i dny, kdy za celý den přišli třeba dva lidi,“ vysvětluje.
Definitivní rozhodnutí zavřít přišlo v září 2020. Přispěl k němu nový lockdown a také silný apel německé vlády, aby Němci, kteří v té době tvořili velkou část zahraničních návštěvníků Prahy, nejezdili do Česka.
První tři měsíce lockdownu překlepali s vládní podporou. Znamenalo to ale, že propustili všechny zaměstnance a brigádníky, celý den musel obsluhovat sám majitel. V létě se to trochu zvedlo, ale v září to začalo vypadat zase bledě.
„Šel jsem tehdy za majitelkou, jestli by byla ochotná nám krátkodobě snížit nájem. Čekal jsem, že nám vyjde vstříc. Ona ale jasně řekla, že to nepadá v úvahu, tak jsme se domluvili na výpovědi a během pár dnů vše sbalili,“ říká Honza, který si po krátké době, kdy se pokoušel hledat nový prostor ve více rezidenční části Prahy, nakonec našel práci jako sales manager pro sportovní značku.
„Paradoxně je teď prostor už přes rok zavřený a bez nájemníka. „Dokonce na vstupu pořád ještě i po více než roce visí cedulka, že tu Tricafé končí,“ krčí rameny.
Podobně nekompromisní přístup ohledně výše nájmu zažila také Lenka Hluchá. „Městská akciovka, která se stará o pasáž Platýz, kde sídlil jeden z našich obchodů, striktně odmítla krátkodobé snížení nájemného,“ vysvětluje Lenka jeden z důvodů, proč už nepodniká.
Lenka se v roce 2015 rozhodla věnovat tvorbě originálních, moderních suvenýrů z Prahy, které navíc navrhovali místní designéři a ilustrátoři.
Pragtique|foto archiv
Značka Pragtique, jejíž obchod v Platýzu byl před pár lety nominovaný i na cenu Czech Grand Design, se během pár let rozrostla. V roce 2020 před příchodem pandemie tak Lenka vedla dvě pobočky, kromě té v Platýzu ještě menší obchod v Mostecké ulici u Karlova mostu a e-shop.
„Zatímco soukromý majitel, u kterého jsme byli v Mostecké, neměl s krátkodobým snížením nájmu vůbec problém, provozovatel Platýzu, firma města Prahy, byla v otázce snížení naprosto nekompromisní,“ krčí rameny Lenka.
Nelogická neústupnost městské firmy byla navíc v přímém rozporu s oficiálním stanoviskem města, které během pandemie dávalo hlasitě najevo, že chce místním podnikatelům co nejvíce pomáhat a vyjít vstříc.
„Je možné, že jsem si to mohla nějak vydupat, zajít za někým na magistrát nebo něco podobného, ale přijala jsem to prostě tak, jak to je,“ dodává.
V situaci, kdy se najednou ocitli ze stabilních příjmů prakticky na nule, Lenka rozhodně nebyla sama. V podobném segmentu, tedy moderních (či kvalitních) suvenýrech pro turisty, vznikly minimálně další dvě značky – Lípa a From Prague With Love. I ony ale velmi záhy po začátku lockdownu zavřely své obchody.
I Lenka si podobně jako majitel kavárny Tricafé po nějaké době našla jiné zaměstnání.
„Ani s pomocí od státu není udržitelné vést to dál, když se vám propadnou příjmy třeba o osmdesát procent. Ministr Havlíček sice v televizi párkrát tvrdil, že vláda podnikatelům uhradí sto procent nájmů, to se ale nikdy nestalo. Pro někoho je to šok, ale v centru Prahy je celá řada obchodů, které platí nájemné třeba přes sto tisíc měsíčně,“ přemýšlí Lenka.
„A když vám pak vláda přispěje polovinou, stále to znamená, že musíte přes padesát tisíc zaplatit. K tomu máte další náklady za prodavače, zboží i za sebe,“ vypočítává. Obchody Pragtique tak zůstávají i dále zavřené. Lenka to ale bere s nadhledem.
„Copak já, já se z toho ještě oklepu, ale naproti nám v Mostecké měl obchod majitel firmy na broušené sklo, který od začátku devadesátých let vyráběl sklo a suvenýry. Dělal to polovinu svého života, zaměstnával deset brusičů a věděl, že když je propustí, už jiné nesežene. Ti původní si budou mezitím hledat práci v jiném oboru a mladší generace to řemeslo už neumějí.“
Jan Valenta, který společně s manželkou Zuzanou provozuje gastro prohlídky města Taste of Prague, na tom v březnu 2020 nebyl jinak.
„Jediné, co jsme celé dny dělali, bylo, že jsme rušili jednu prohlídku za druhou. A nemohli jsme lidem nabídnout jiné termíny nebo jim alespoň říct, kdy to skončí. Nikdo nic nevěděl,“ vzpomíná Honza na chaotické období po prvním lockdownu minulé jaro.
Gastronomické tours, které společně se Zuzanou vedou už od roku 2011, měly určitou výhodu, nebyly vázány na fyzické místo s pevným nájmem. Ohledně pracovníků to ale výrazně lepší nebylo. „Na začátku roku 2020 to kromě nás dvou dělalo ještě pět dalších lidí. Ty jsme museli všechny nechat jít, ze dne na den prostě nebyla vůbec žádná práce,“ rekapituluje.
https://www.instagram.com/p/CP8ok-jLfPw/
„Většinu loňského roku jsme přečkali tak, že jsme zapojili místní fanoušky. Proto jsme v létě minulý rok místo prohlídek po pražských restauracích začali podnikat výlety na Moravu za vínem, kam s námi rádi jezdili i lidi z Prahy. Rozjeli jsme taky projekt s restauracemi Eating alone together, “ popisuje Jan.
„Lidi dostali domů gastronomické sety, které si mohli doupravit a udělat si třeba příjemný večer při svíčkách. Snažili jsme se tím trochu narušit všeobecný mód. Najednou to totiž vypadalo, že všichni sedí doma v teplácích u objednaného phò a koukají na Netflix,“ vyjmenovává nové projekty.
Jak ale poslední dva roky vypadaly pro gastronomického průvodce z hlediska čísel?
Rok 2020 byl podle Jana Valenty katastrofa. V březnu nebo dubnu minulý rok byli na jednom procentu obvyklých rezervací. Byli hodně závislí na Američanech, protože jsou ze Spojených států na tento typ prohlídek nejvíc zvyklí. Ti v tom minulém roce prakticky úplně vypadli, protože se báli cestovat. Občas provedli pár Němců, ale skutečně se soustředili spíš na místní.
„Rok 2021 byl zatím výrazně lepší. Praha je nejvíc plná v květnu a v září. Poslední tři měsíce až do listopadu jsme měli zase celkem nabitý program, ale s těmi novými opatřeními to šlo zase strmě dolů. Hlavní průšvih pro nás jsou zrušené adventní trhy. Na ty jezdí do Prahy velké množství lidí,“ říká Honza Valenta.
https://www.instagram.com/p/CB56UeFHy5G/
Když Honza vypočítává místa, která vzala během pandemie zasvé, vyjmenovává kromě výše zmíněných obchodů Pragtique nebo From Prague With Love také koktejlový bar Cash Only. Ani ten pandemii nepřežil.
Dobrou zprávou ale je, že pro Taste of Prague po úspěšném létě znovu začali pracovat tři z původních pěti průvodců.
Podle dat agentury Prague City Tourism v roce 2019 Prahu navštívilo více než osm milionů zahraničních i tuzemských turistů. V roce 2020, během vrcholící pandemie, to bylo jen něco přes dva miliony.
Rozdíl šesti milionů lidí, se kterými počítaly nejen hotely a celá řada soukromých ubytovatelů, ale také restaurace, bistra, hospody a obchody především v centru města, srazil mnohým vaz. Část podnikání souvisejících s turismem se zatím drží, ale není jasné, jak dlouho ještě bude.
„Myslím, že v tomhle nejistém kruhu se budeme ještě chvíli motat, možná i pár let,“ uvažuje Honza Maťátko, bývalý majitel Tricafé. I přesto by se ale chtěl jednou k provozování kavárny vrátit. Tvrdí ale, že to nebude hned, už proto, že se mu každou chvíli má narodit dítě a potřebuje jistou práci.
Za rok, za dva by si klidně ale kavárnu otevřel, ovšem možná už nikoli v Praze, ale v Ústí nad Orlicí, odkud pochází.
