Hollywoodská megastar Robert De Niro se v 81 letech poprvé představuje ve velkém televizním seriálu. Bezpochyby je to hlavní důvod, proč sledovat minisérii Nultý den, ale najdou se i další?
Kdo chce sledovat politický thriller z USA, nemusí si ani předplácet žádnou streamovací službu, stačí zapnout libovolný zpravodajský kanál – a takřka každý týden přijde epizoda, kterou by patrně nenapsali ani ti nejdivočejší scenáristé.
Netflix to ale přece zkusil – a ve světle skutečných událostí je poněkud úsměvné, když scénář minisérie Nultý den někteří kritici označují za „přitažený za vlasy“. Jistě, může se tak zdát, ale kdo ví, co přinese zítřek na skutečné politické scéně?
Však i Robert De Niro, v seriálu představitel bývalého prezidenta George Mullena, připustil: „Náš svět je děsivější.“
A to v Nultém dni stane v čele komise, která čelí důsledkům ničivého kyberútoku. Na jednu minutu vypadne v USA veškerá elektronická infrastruktura: mobily, počítače, semafory. Padají letadla, hroutí se bezpečnostní systémy. Nastává chaos, který s sebou nese tisícové ztráty na životech.
Prezidentka Evelyn Mitchell si na pomoc k řešení krize vybere právě Mullena, muže s nezpochybnitelným morálním kreditem, který kdysi rezignoval z nejvyšší funkce kvůli smrti svého syna. Teď se do vysoké hry vrací a je zjevné, že ve hře bude nejen osud USA, jeho samotného, ale i lidí jemu nejbližších.
Kolem seriálu se dal dohromady pozoruhodný tvůrčí štáb: trojice scenáristů ve složení Eric Newman (Narcos), Noah Oppenheim (Labyrint) a Michael Schimdt, novinář a nositel dvou Pulitzerových cen. Všech šest epizod pak režírovala Lesli Linka Glatter, která dříve dělala na Šílencích z Manhattanu nebo Ve jménu vlasti.
Právě k druhému jmenovanému seriálu, který se stal ikonou v rámci špionážního/politického žánru, by se Nultý den asi chtěl blížit. Místo Afghánistánu a teroristů se sice tentokrát skloňují pojmy jako dezinformace, média, korupce, ale shodné je vyprávění v trochu pomalejším tempu, odhalování konspirací, zapojení CIA.
A předností Nultého dne je pochopitelně účast De Nira, který ani v 81 letech neztratil nic ze svého charismatu a na seriálu se podílel i jako výkonný producent.
„Cítil, že scénář nese důležitá poselství, která je třeba předat, a že tento pořad by mohl být skvělým prostředkem ke zkoumání některých výzev, kterým lidé v této zemi a na tomto světě čelí,“ citoval Netflix jednoho z tvůrců Erica Newmana.
Jeho hvězdná síla seriál táhne. Přesvědčivě prodělá přerod z muže, který si užívá ve svém luxusním sídle důchod, běhá, chodí plavat a marně zkouší psát své paměti, do rozhodného člověka nuceného posílat Národní gardu do ulic.
Dívat se na De Nira je vždycky fajn, ale dlouhou dobu máte problém najít si ještě další lákadla. Všichni se sice tváří zatraceně vážně a osudově vyprávějí v poněkud klišovitých větách, ale ve finále se toho na obrazovce moc neděje. Krize sílí, ve vzduchu visí další útok, ale vy sledujete sérii dialogů v potemnělých místnostech.
Podobně jako u nedávného westernu Kdysi dávno v Americe je i tady rozsah šesti dílů až moc, neboť události naberou spád až v posledních dvou, kdy se naopak scenáristé snažili všechny zápletky rychle uzavřít.
Nutno dodat, že to jsou chvíle, kdy seriál nabere tempo, což mu sluší. Z poněkud odosobněného vyprávění o hrozbě kyberútoků přejde naopak do líčení velmi osobního, kdy se jde jednotlivým postavám v čele s tou hlavní až na dřeň.
Kdo tak přečká poněkud rozvleklý úvod, dočká se napínavého vyústění a ve finále lehce nadprůměrného thrilleru. Ale že byste si na něj vzpomněli za měsíc, nebo dokonce za rok? Na to je málo rafinovaný, vzrušující, strhující. To si raději dejte Ve jménu vlasti, jiný počin s účastí stejné režisérky, který se po právu dočkal osmi řad – tam bylo na co koukat pořád.
