„V životě se nevyhnete tomu, abyste čas od času šlápli do hovna. Takže to vnímejte buď tak, že to nosí štěstí – nebo jako znamení, abyste do něj nešlapali moc často,“ píše Matthew McConaughey v úvodu své knihy Greenlights.
McConaughey je hollywoodský herec. V padesáti se ale rozhodl, že je načase napsat knihu. A tak napsal Greenlights – knihu narvanou životními radami z pohledu herce, který navzdory své slávě zcela nezapadá do současné hollywoodské šablony.
Ačkoli v Hollywoodu trenduje sekularita a převážně liberální filozofie, McConaughey se netají hlubokou křesťanskou vírou ani kritikou takzvané „cancel culture“, která podle kritiků maže celé kariéry slavných osobností.
Na konci své knihy McConaughey děkuje psychologovi Jordanovi Petersonovi, jehož kniha 12 pravidel pro život patřila k McConaugheyovým inspiracím pro Greenlights. Jordan Peterson si na to konto pozval McConaugheyho do svého podcastu a z jejich povídání vyplynulo několik životních lekcí, které McConaugheyho knihou rezonují. Zde je pětice těch nejinspirativnějších.
1. Když ti nesvítí zelená, neznamená to, že už se nikdy nerozjedeš
Samotný název McConaugheyho knihy odkazuje na jeden z jeho stěžejních životních přístupů. V životě se člověku rozsvítí spousta zelených světel, která říkají – jeď! Dupni na to, máš zelenou! A člověk je v tu chvíli v pohodě. Stejně tak mu ale na cestě lidským údělem svítí mnoho oranžových světel, kdy musí zpomalit, a světel červených, které ho prostě zastaví na fleku.
Může jít o životní krizi. Může jít o smrt blízkého. Může jít o kariérní katastrofu. Působí to jako konečná. McConaughey ale zdůrazňuje, že to konečná není. Ať se vám rozsvítí jak chce zářivé a definitivně působící červené světlo, musíte jej chápat jako životní lekci. Nemůžete pořád frčet a jet jen na zelenou. Semafor má víc barev. A jsou mezi nimi i ty, které vás zastaví. Ale je to přechodné.
V rozhovoru s Jordanem Petersonem McConaughey poznamenává, že rok 2020 byl nás pro všechny červených světel plný. Vyplývá z toho pro něj ale jedno: po nich budou následovat zelená. Není to pro něj pohled optimisty, ale realisty: všechno je lekce, byť by se z ní měli poučit třeba až naši vnukové.
2. Buď gentleman a nelži
V knize mluví McConaughey o svém otci, který byl na něj a jeho bratry velice přísný. Podle jeho slov však byl přísný spravedlivě a své potomky vychovával v několika přehledných přikázáních: 1) neříkej, že něco nemůžeš, řekni prostě, že to bude obtížné, 2) nikdy nikomu neříkej, že ho nenávidíš, protože nenávist nikdy nepřinese nic dobrého, 3) nelži.
A právě tímhle se Matthew McConaughey řídil v dobách, kdy mu začínala přerůstat sláva přes hlavu. V rozhovoru mluví o tom, že v dobách, kdy jej začalo obalovat hollywoodské pozlátko, musel rozlišit to, co mu diktovala jeho „sláva“, a to, čím byl on sám. Pomohlo mu to, co jej učil jeho otec.
A také rada, kterou si odnesl od Abrahama Lincolna: „Buď gentleman a nelži.“ Když se tím začal řídit, poskytl v této filozofii několik extrémně nudných rozhovorů, které byly jeden jako druhý. Ale zůstal i ve světle slávy svůj – muž, který nežasne sám nad sebou v iluzi nesmrtelnosti a naopak je přítomen ve své skutečné formě: gentleman, který nelže.
3. Zatřes si zemí pod nohama
V McConaugheyho knize není ani stopa po aroganci hollywoodské hvězdy. Naopak, je plná pokory, vděčnosti a lásky k autorovým rodičům i jeho současné rodině. Peterson se ptá v podcastu, jak se herec s takovým nastavením dokáže pohybovat v extrémně soutěživém prostředí Hollywoodu, který uvnitř funguje jako mašina na iluzi slávy a jehož cílem je hlavně to, aby lidé utráceli peníze v kině.
McConaughey na to konto zmiňuje několik okamžiků svého života, kdy sekl s dobře rozjetou kariérou (zpočátku se například profiloval jako hrdina romantických komedií) a odjel někam do Jižní Ameriky nebo Afriky.
V prostředí, kde jej nikdo neznal, si musel reakci okolí vysloužit tím, jak se choval – neměl ji zadarmo za to, že hrál v nějakém bijáku. A právě to mu mnohokrát umožnilo sáhnout si znovu sám na sebe a nalézt pokoru.
Ve fázi, kdy by si mnohý jiný snažil zuby nehty udržet kariérní pozici, do níž se dohrabal, McConaughey několikrát dupnul na brzdu. Protože když člověk našlapuje nejistě, je podle něj dobré zatřást si zemí pod nohama – aby našel znovu pevnou zem.
4. Když víš, co máš dělat, neříkej si o svolení. Počítej ale s tím, že můžeš udělat chybu
K silným momentům McConaugheyho knihy patří epizoda o tom, kdy oznámil svému otci, že nebude studovat práva – a místo toho bude studovat herectví. Nebylo to tak, že by se McConaughey ptal na jeho názor nebo žádal o svolení. Místo toho to prostě oznámil. A jeho otec měl zatracenou radost z toho, že má před sebou konečně chlapa, který právě v tu chvíli vyrazil vlastní cestou.
McConaughey na to konto mluví o tom, že každý člověk je plný chyb a nedostatků a že současná „cancel culture“, kdy jsou z veřejného prostoru vytlačováni lidé, kteří se dopustili nějaké chyby, zapomíná na jedno z hlavních poučení z takové cesty: chybujeme všichni a měli bychom dostat šanci se za své činy omluvit a kát. Jinak se z nich nepoučíme my ani ostatní.
5. Věř
Jednou ze stěžejních rolí v kariéře Matthewa McConaugheyho je detektiv Russ Cole z televizního seriálu Temný případ. Cole je nesmírně chmurná postava, zastávající filozofii antinatalismu – tedy učení, že lidská existence je tak příšerně krutá, že samotný život je zločin.
Podle antinatalistů by se mělo lidstvo přestat rozmnožovat a vymazat se tak z existence jen a pouze kvůli tomu, že život přináší příliš moc trápení na to, aby v něm stálo za to pokračovat.
Když se Jordan Peterson ptá McConaugheyho, jak se mu podařilo takovou postavu hrát, aniž by se mu z ní nerozšířila temnota do jeho vlastního života (jak se stalo kupříkladu Heathu Ledgerovi, kterého role Jokera ve filmu Temný rytíř v podstatě zabila), rozesměje se McConaughey na celé kolo.
Depresivní učení Russe Colea mu totiž přijde zcela absurdní a směšné. A takové mu přišlo i v době, kdy postavu hrál. McConaugheyho totiž držela bezpečně od Coleovy temnoty jeho křesťanská víra. Ta pro něj byla světlem, proti němuž si pracky Coleovy filozofie ani neškrtly.
Jasně, že je život strašně těžký, říká k tomu McConaughey. Směje se prý ale představě, že by se proto měl člověk rochnit v negativismu. Ani náhodou! Právě protože je život těžký, tak se člověk musí snažit! Nesmí kňučet a musí bojovat ve světle osobní víry, která mu dává sílu v temných chvílích (a postavách).
