O Donaldu Trumpovi se mluví pořád a pozornost jistě bude poutat i filmová novinka The Apprentice: Příběh Trumpa, kde ho ztvárnil Sebastian Stan. Měli byste na ni vyrazit?
Donald v sobě nemá ani kouska studu, říká ke konci filmu jeho žena Ivana, když usedá při slavnostní večeři vedle právníka Roye Cohna, který Trumpa takzvaně „udělal“. Za dlouholeté mentorství se mu teď byznysmen odvděčil manžetovými knoflíčky s jeho vygravírovanými iniciály. Prý z diamantu. Jenže Ivana Cohnovi sdělí, že jde o obyčejný zirkon.
The Apprentice: Příběh Trumpa totiž není o současné politice, rozdělené společnosti, vyhrocených prezidentských kampaních či ruských hybridních válkách.
Návratem do iniciačních let bývalého amerického prezidenta v New Yorku sedmdesátých a osmdesátých let chce postihnout spíš vztahy s Trumpovými nejbližšími, které ho podle filmařů měly formovat – a vytvořit personu, jíž nyní zná celý svět.
Ne že by v tom byl režisér Ali Abbasi příliš subtilní. Trumpa si vyhlédne mocný právník magnátů, gangsterů a politiků Roy Cohn, jehož si historie pamatuje jako lstivého dravce neuznávajícího pravidla, na němž v pozdějších dokumentech nenechali niť suchou ani nejbližší příbuzní.
S děsivě mrtvolným výrazem v očích ho tady podmanivě hraje Jeremy Strong, jinak také Kendall ze seriálu Boj o moc.
Pokud bychom se tohoto seriálu ze světa jiné bezskrupolózní americké elity měli chvilku držet, mladý Trump je v první hodině variací postav Toma a Grega. Stejně jako oni chce patřit do nejvybranější newyorské společnosti, ale čouhá mu sláma z bot.
Chce uspět, ale chybí mu jakákoli finesa, možná proto je tak ideální prázdnou nádobou, do níž může Cohn prostě nalít svá moudra.
V první hodině, kdy se v realitním byznysu společně vyhýbají placení desítek milionů dolarů z daně z nemovitosti, mu tak právník klade na srdce, že musí pořád útočit, pravdu si přizpůsobit k obrazu svému a hlavně nikdy nepřiznat porážku.
Ve druhé hodině, kdy už se magnát ve své Trump Tower setkává s novinářem, tyto poučky sám opakuje. Cohna nepotřebuje. A divák v něm poznává muže, jehož zná ze zpráv.
V takových chvílích, kdy Trump obdivuje reaganovskou placku s heslem Let’s Make America Great Again, nebo mluví o tom, jak Ameriku všichni odírají, si to ale tvůrci celé dělají až moc jednoduché.
Abbasi tehdy připomíná člověka, který se šipkou trefuje do různých oddílů Trumpovy stránky na Wikipedii a doufá, že se mu aspoň v některém z pokusů podaří vystřelit dramatický podnětný terč.
Tvůrci včetně herců to mají těžké, ale ušili si to na sebe sami. Točí o jedné z nejvíc polarizujících osob současnosti – je vidět, že z ní nechtějí dělat pouze monstrum ani karikaturu neustále špulící rty, jakkoli se zde Cohnův pohřeb prostříhává s Trumpovou operací, jemuž odsávají tuk a vyřezávají pleš, jako kdyby tvořili nějaké novodobé Frankensteinovo monstrum.
Zároveň si filmaři určitě v některých kritikách vyslechnou, že Trumpa moc polidšťují, ačkoli sám politik se proti snímku, který údajně vznikl za velkých porodních bolestí a s distribucí to měl dlouho na kahánku, už stihl vymezit.
Scénář ostatně obsahuje i scénu znásilnění Ivany, o níž již zemřelá česká emigrantka pod přísahou promluvila během dramatického rozvodu, pak ale obvinění odvolala. Štáb v úvodních titulcích obligátně přiznává dramatickou licenci, snad aby se vyhnul případným soudním tahanicím.
Nejzajímavější jsou tak nakonec malé detaily, které by se možná do životopisů ani nedostaly, jako když si Trump neustále objednává „ice water“, tedy vodu s ledem, když začne být v posteli agresivní vůči Ivaně, protože nedokáže kontrolovat svoje emoce, nebo když si před konsternovaným Cohnem stoupne v kasinu do fronty s plebsem, protože jídlo v bufetu se rozdává zadarmo.
Přesto se nezdá, že by tenhle film, jehož forma místy příhodně evokuje nějaký dobový záznam vylovený z dávno zašantročené videokazety, Trumpa takzvaně „cracknul“, tedy rozlousknul.
Možná na něj totiž hledí celou dobu trochu nešťastně. Celé to možná mělo být postavené ještě trochu jinak a soustředit se pouze na postavy Cohna, jehož Trump patrně přitahoval fyzicky, nebo Ivany, která se mu možná podobala víc, než se zdálo.
Trump tady totiž přese všechno má spíš parametry vedlejší postavy, někoho nepříliš zajímavého, kdo v popředí být neměl, ale nějak se stalo, že je. Klíč k pochopení jeho přitažlivosti je možná v tom, co si do něj projektují ostatní. A kolem toho The Apprentice spíš jenom krouží.
The Apprentice: Příběh Trumpa, v kinech od 31. 10.
