Málokteré disciplíně tuzemského užitého umění se v posledních měsících dostalo takové pozornosti jako grafickému designu. Stojí za tím i tým projektu Identita s jeho spolutvůrcem Filipem Blažkem. Povedlo se cyklu něco změnit? A bude jeho osvětová kampaň pokračovat?
Zvony odbíjí dvanáctou hodinu, před prvním nádvořím Pražského hradu stojí davy turistů. Právě tu za doprovodu několikačlenného hudebního tělesa probíhá velká výměna Hradní stráže. Podobně rušno je i u stolů v několik desítek metrů vzdálené restauraci Kuchyň, kde se scházíme s grafickým designérem Filipem Blažkem.
„Tady,“ ukazuje mi později na jeden venkovní stůl hned u čepovacího pultu, „tady to je nejlepší místo, kam si v létě můžete dojít na pivo. Podávají vám ho rovnou na stůl bez toho, abyste museli stát frontu,“ usmívá se s pohledem na město, které se rozprostírá pod námi.
Ze svého grafického studia, které sídlí na nedalekém Letenském náměstí, to sem – obzvlášť pokud nasedne na svou skládačku, s níž se v teplejších měsících po Praze pohybuje – nemá daleko. I když jak později u jídla přiznává, mnoho projektů studia Designiq musel v posledních mnoha měsících posunout na druhou kolej.
Společně s dalšími tvůrci Identity (jmenovitě jeho ženou, teoretičkou designu Lindou Kudrnovskou, producentem Michalem Gregorinim, scenáristou Petrem Hauzírkem či režisérem televizního cyklu Jakubem Skalickým), věnoval téměř dva roky aktivitám spojených s projektem.
Ke stolu!
Výsadou bohatých a mocných bylo stolovat před celou suitou. Dnes je tento rituál zrakům ostatních odepřen. Naše nová rubrika Ke Stolu! má ambici to změnit. Vzkřísit magii, kterou přinášejí situace, kdy s pozoruhodnými osobnostmi sdílíme jídlo.
Respondenty, o kterých si v ní budete číst, znáte. A tak je chceme představit trochu jinak. Ne přes klasická formální setkání, ale nad jídlem v jejich oblíbeném podniku. Ukázat, jak přemýšlejí, čím žijí a kam si rádi zajdou na oběd.
Každý měsíc vám na Forbes Life skrze novou rubriku rezervujeme místo u stolu se špičkami z kultury, byznysu, vědy či sportu. Dobrou chuť!
Bylo jich hned několik. Začalo to minulou zimu televizní sérií v čele s průvodcem Alešem Najbrtem, následně přišla velká výstava v Museu Kampa, pak také rozsáhlá publikace věnovaná českému grafickému designu a nakonec i celovečerní film, kterým provázel český Američan Nicholas Lowry.
„Dovolenou jsem neměl asi rok. Byl to dosud největší projekt, na kterém jsem se podílel. Zpětně ale musím říct, že z něho máme velkou radost. Myslím, že jsme vykopli pro obor důležitá témata a že vznikl materiál, ke kterému se budeme moct ještě řadu let vracet,“ myslí si Filip Blažek, který v minulosti stál i za odborným časopisem Typo.
Nápad na to zprostředkovat široké veřejnosti bohatou historii českého a československého grafického designu, stejně jako jeho současnou podobu a způsoby, jak ovlivňuje naše každodenní životy a fungování ve společnosti, dostal společně s režisérem Jakubem Skalickým a svou manželkou Lindou Kudrnovskou před zhruba osmi lety.
Z původně zamýšleného seriálu, na kterém se nakonec podílela Česká televize, se vyklubal ucelený projekt s expozicí i filmem.
„Jestli existuje ještě nějaké médium, které by dokázalo předat, co jsme v projektu Identita zamýšleli? Kromě muzikálu mě nic nenapadá,“ uvádí Filip Blažek v žertu. „Ne, vážně, určitě tu chybí odborná reflexe dění v oboru, například ve formě blogu,“ říká mimo jiné i spoluiniciátor projektu Nejkrásnější česká kniha století.
Dodává však, že volné pole by z principu neměli obsazovat praktikující grafičtí designéři jako spíše odborné instituce, které se oboru věnují a jsou placené ze státního rozpočtu. „To by přece měla být jejich role. Osobně bych byl nejraději, kdybychom Identitu nemuseli dělat my. Zdá se ale, že Moravská galerie či Uměleckoprůmyslové muzeum nemají chuť nebo prostředky na to podobně rozsáhlou akci udělat.“
Už v seriálu Identita, který se věnoval grafickému designu ve veřejném prostoru, ale i jeho roli v propagandistické komunikaci či vzdělávání, se proto tvůrci vymezili proti zrušení uznávané oborové akce Mezinárodního bienále grafického designu v Brně, které až do roku 2022 zaštiťovala právě Moravská galerie.
Podle Filipa Blažka tím obor grafického designu přišel o svou výkladní skříň, jež by důležitost oboru mohla přibližovat vedle praktikujících profesionálů právě i laikům. I proto s tvůrci projektu Identita přemýšlí o tom, jak v osvětových aktivitách pokračovat. Přestože hlavní milníky má cyklus za sebou, Filip Blažek je otevřený jeho pokračování.
Ve hře je podle jeho slov vše od ambiciózního kamenného muzea českého grafického designu až po pravidelné odborné přednášky či semináře. „Hledáme typ činnosti, kterou bude dlouhodobě možné provozovat. Muzeum by bylo skvělé, otázka je, zda má český grafický design takové jméno, aby lákal i pro návštěvnost stěžejní zahraniční turisty.“
Ať už bude Identita pokračovat jakkoli, jisté je to, že jde o projekt, který oboru grafického designu udělal v posledním roce velkou službu. Jen zmíněná výstava v pražském Museu Kampa přilákala 34 tisíc návštěvníků, a šlo tak o vůbec nejúspěšnější výstavní počin zmíněné instituce loňského roku.
Foto David Turecký
Má ale projekt, který se dostal i do nejužších nominací v soutěži Czech Grand Design, reálný dopad na obor a vnímání jeho celospolečenské role? To nechce Filip Blažek příliš odhadovat. Ze zpětné vazby však podle svých slov čte, že například pro zastupitele by mohl fungovat jako podpůrný argument pro změny ve veřejném prostoru.
Ty se podle něj dějí, i když pomalu. Při obědě – objednal si hovězí veverku na červeném víně – připomíná, že právě v tomto týdnu vybrala komise, jejíž byl součástí, návrh jednotného vizuálního stylu tuzemské státní správy, tedy úřadů či ministerstev. „Grafický designér Ondřej Kafka o tom sice mluví už 25 let, ale i tak je skvělé, že se to pohnulo,“ pokyvuje hlavou.
Když se ho ptám, kde on sám vidí prostor pro zlepšení, připomíná nejen v dokumentu zmiňované dětské učebnice, které v mnoha případech připomínají spíše ukázky nepovedené práce z platformy Grafický odpad, ale i český systém dopravního značení. Jak Filip Blažek uvádí, Česko je jednou z mála zemí v Evropě, jež v názvech měst na navigačních cedulích pracuje pouze s velkými písmeny.
„A ta, jak ukázaly výzkumy, jsou zdálky hůře čitelná a rozpoznatelná než malá. Nápis Plzeň totiž z větší vzdálenosti vypadá pro řidiče stejně jako Praha,“ uvádí na příkladu a dodává, že podobnou změnu inspirovanou praxí ze zahraničí by uvítal například i v jednotných barvách značení dálnic a ostatních silnic.
Kuchyň
České jídlo, skvělé točené a pivo, a když je hezky, tak i Praha jako na dlani. Tím vším se pyšní populární restaurace skupiny Ambiente, Kuchyň, jen několik desítek metrů od Pražského hradu (Salmovský palác, Hradčanské náměstí 1, Praha 1). Pochutnáte si tu na koprové omáčce, výpečcích nebo na pečeném kachním stehnu.
V tomto segmentu se změna prozatím nechystá, a tak se dnes Filip Blažek věnuje hlavně tvorbě knih a časopisů, na něž se ve studiu Designiq specializují. Vedle projektů pro klienty (studio pracuje například na podobě časopisu Univerzity Karlovy Forum a dlouhodobě spolupracuje i s neziskovou organizací Cesta domů), se věnuje i vlastní publikační činnosti.
Nedávno mu vyšla kniha Typomřížky, komentovaná a ilustrovaná vzorkovnice mřížek a layoutů pro tisk i digitální média. „Vycházel jsem z praxe, kdy jsem u studentů vypozoroval problém s pojednáním plochy,“ říká ke knize Filip Blažek, který vyučuje na UMPRUM, ale i soukromé škole Archip.
Do budoucna by rád zpracoval i učebnici o praktické tvorbě fontů a uvedl do provozu právě vznikající software Typofix, který bude pomáhat detekovat a opravovat typografické chyby, nejčastěji mezery a interpunkci. „Možná to tak nevypadá, ale dělám samozřejmě i jiné věci. S manželkou rádi cestujeme a já rád jezdím na kole,“ říká u kávy.
Odpolední slunce hřeje do zad, s Filipem Blažkem míříme z oběda na tramvaj. Cestou se grafický designér ještě ujišťuje, zda z jeho povídání bylo dostatečně patrné, že projekt Identita, kterým na sebe v poslední době upoutal pozornost, není zdaleka jen jeho. „Vím, že tuhle frázi říkají všichni, ale opravdu je to výsledek kolektivní práce mnoha lidí,“ dodává.
Připomíná také, že výstava, která v Museu Kampa skončila na začátku února, se nyní bude v komornější verzi přesouvat po světě, a to v rámci expozic v českých centrech. Jako první se představila v Londýně. Následovat bude Tchaj-wan, Hongkong a Japonsko.
