Máloco má tak specifickou tvář jako současná britská módní tvorba. A málokdo ji ovlivnil tak jako její nejjasnější hvězda Vivienne Westwood.
Především díky ní Londýn už v druhé polovině dvacátého století proslul originálními kreacemi sršícími vtipem i osobitými nápady oplývajícími především nenapodobitelným smyslem kombinovat na pohled neslučitelné barvy, vzory, materiály i styly. A také dokonalým střihem, konstrukcí oděvu i perfektním řemeslem.
To všechno zosobňovala Vivienne Westwood. Pokud svět přišel v září o královnu Alžbětu II., na konci prosince odešla i druhá britská královna – královna módy. Ta, kterou Alžběta II. hned dvakrát vyznamenala Řádem britského impéria (od roku 2006 designérce náležel titul Dame Commander of the Order of the British Empire a už v roce 1992 obdržela od královny hodnost Officer).
Vivienne Westwood zemřela ve svém domě v Londýně 29. prosince 2022, obklopena svou rodinou. Bylo jí 81 let.
Vzhlížely k ní celé generace návrhářů vzešlých z proslulé londýnské umělecké školy Central Saint Martins College of Art and Design – ať už to byl John Galliano, dcera někdejšího člena Beatles Stella McCartney, Alexander McQueen, nebo Angličan s tureckými kořeny Hussein Chalayan. A pak i tvůrci o další generaci mladší.
Nekorunovanou královnou současné anglické módy však jednoznačně zůstávala ona, avantgardní Vivienne Westwood.
Někdejší vystudovaná učitelka v sedmdesátých letech proslula coby návrhářka kostýmů pro punkovou kapelu Sex Pistols. Pověst jejího obchodu s názvem Sex, který si otevřela na londýnské King’s Road s Malcolmem McLarenem, manažerem Sex Pistols, se šířila rychlostí blesku.
„Byla jsem mesiášem punku – chtěla jsem totiž zjistit, jestli lze celým módním systémem tak trochu otřást,“ vzpomínala později. Její obchod se stal kulturním centrem i centrálou londýnské punkové komunity.
Neortodoxní návrhy inspirované módou ulice nepostrádaly originalitu, kterou britská scéna potřebovala: její potrhaná a popsaná trička propíchaná spínacími špendlíky, odrbané džíny se záplatami, okované náramky a „barbarské“ sukně svázané koženými řemínky se záhy staly poznávací značkou londýnského punku.
Záhy se však „z undergroundu“ Vivienne Westwood prosadila i na prestižní přehlídková mola, v osmdesátých letech pronikly její invenční návrhy inspirované pirátskou módou či třeba tradičními skotskými kilty i na pařížskou či milánskou módní scénu.
Královnou designérů nazval návrhářku už v roce 1990 magazín Woman’s Wear Daily – a titul jí zůstal dodnes.
Westwood pravidelně představovala i své slavné historizující kolekce. Po molech se procházely modelky v rokokových krinolínách a korzetech, doplněných třeba šikmo střiženými saténovými žakety, které doplnily třeba nápisy potištěné dlouhé róby s vysokými rozparky, z nichž vykukovaly nohy v pruhovaných podkolenkách.
Britské – a nejen britské – celebrity ji milovaly. Herečka Helena Bonham Carter se při přebírání svého vyznamenání od královny oblékla právě do kreace Vivienne Westwood.
Americká zpěvačka Gwen Stefani jí věnovala jednu ze svých desek a svatební šaty Vivienne Westwood se staly i jedním ze symbolů seriálu Sex ve městě – objeví se dokonce i v nově vznikajícím pokračování, druhé řadě And Just Like That.
Vivienne okouzlila Prahu
I české publikum mělo možnost se s Vivienne Westwood seznámit osobně. Dne 17. května 2006 totiž tato nejvýraznější představitelka britského módního průmyslu ve Španělském sále Pražského hradu uspořádala rozsáhlou retrospektivní módní přehlídku, kde se ohlížela za hlavními milníky své kariéry.
Událost sezony tehdy spolupořádala finanční skupina J&T ve spolupráci s modelingovou agenturou Elite Model Management Prague.
Ohromnou událostí byla ovšem už den před přehlídkou tisková konference, která se konala v malostranském Kaisersteinském paláci u příležitosti její velkolepé retrospektivy. Měla jsem tehdy možnost se jí účastnit osobně, tehdy ještě jako redaktorka Hospodářských novin. A s Vivienne Westwood jsem měla možnost promluvit.
Okouzlila nás všechny hned při příchodu. Dorazila v obvyklém zrzavém přelivu s originálními zlatými růžky připevněnými na čele, v tunice vyzdobené typickými anarchistickými plackami a čapce ozvláštněné třpytivou broží.
Měla dobrou náladu, byla originální, svá, výřečná. Nebála se jít pro ostřejší slovo daleko. Sen každého novináře. „Je příšerné, jak konformně se celý svět obléká, nezlobte se na mě, je to hrůza,“ zaglosovala vtipně hned zkraje tiskové konference a s výraznou gestikulací. „Lidé by se měli snažit být především originální,“ řekla tehdy.
Za návrhářku inspirovanou pouliční módou a rokenrolem, jakou bývala dřív, se tehdy už dávno nepovažovala. „Na ulici dnes přece není vidět žádná móda, máte na mysli ty obrovské kapsáče s rozkrokem u kolen? Tím se mám nechat inspirovat? To mě opravdu nezajímá. O moc lepší jsou oblečky ze second handu než taková masová móda,“ uvedla s milým úsměvem.
Co jí tedy bylo inspirací? „Klidně vám ušiju šaty podle modelu ze sexshopu,“ odpověděla bez mrknutí oka.
Bylo jí už tehdy pětašedesát, a přesto si bezprostředně nasadila dětské plastové dioptrické brýle, když na vás chtěla lépe vidět. A když přemýšlela, mimoděk si okusovala palec a ukazováček. I přesto měla prostě obrovské charizma – i díky přirozené skromnosti a přívětivosti, která se občas rozcházela s ostrými názory, které šířila.
V průřezu její tvorby od 70. let až po současnost bylo tehdy v Praze k vidění na sedmdesát modelů, jejichž celková hodnota přesahovala jeden milion liber. Nechyběla část grafické kolekce Propaganda, vyzdobená graffiti a potisky, a show připomněla i návrhářčino nadšení pro historické kostýmy kombinující originální variace ze skotského tartanu, krinolínových sukní a šosatých dámských fraků s dekadentní krajkovou rokokovou módou 18. století.
Její móda často rezonovala s tím, co sama říkala: „Je v pořádku nebýt pokaždé perfektní. Je v pořádku dělat třeba i chyby. Snažte se ale nikdy nezapomenout na to, kým opravdu jste. A buďte sami k sobě upřímní.“ Slova Vivienne Westwood rezonují dodnes. Čest její památce.