Proces rozhodování je v našem životě zcela zásadní, ať se jedná o nákup věcí do domácností, výběr politických kandidátů, či investování do akcií. Ve druhé polovině minulého století dva izraelští psychologové popsali, proč se tak často rozhodujeme tak špatně.
Zkuste si následující příklad.
Barkey štěká, vrtí ocasem a na ulici prohání projíždějící auta. Barkey je s největší pravděpodobností:
a) zlatý retrívr,
b) živý tvor na planetě Zemi.
Spontánně jste nejspíš odpověděli, že přece zlatý retrívr. To vám však vydrží jen do chvíle, než se nad otázkou jen trochu zamyslíte. Navzdory nutkání vám dojde, že s odpovědí b) se trefíte na 100 procent.
Podobná selhání lidského úsudku jsou ústředním motivem slavné knihy Myšlení rychlé pomalé od izraelského psychologa Daniela Kahnemana, kterou jste už dost možná četli.
Pravděpodobně už ale neznáte podrobnosti přátelství Daniela Kahnemana s dalším izraelským psychologem Amosem Tverským. Vztah dvou mužů, který vyústil v jedny z nejzásadnějších psychologických prací naší doby, zaujal velikána finanční literatury Michaela Lewise (Liar’s Poker, Flash Boys, Big Short), který jej přenesl na stránky knihy Undoing project.
Oba muži byli aktivní v různých konfliktech, které ve druhé polovině minulého století sužovaly Izrael, oba ve velmi mladém věku fungovali jako poradci v nejvyšších patrech izraelské armády a oba dostali pracovní nabídku z nejprestižnějších amerických univerzit.
Lidé kolem nich nicméně nechápali, jak spolu mohou vycházet. Kahneman je věčně (o sobě) pochybující a extrémně náladový introvert, zatímco Tversky byl (zemřel v roce 1996) optimista přesvědčený o vlastní pravdě a častý účastník večírků, jemuž nedělalo problém nahlas kritizovat ostatní akademiky.
Zdánlivé protiklady se však nanejvýš přitahovaly. Jakmile se zavřely dveře jejich pracovny, ať už na univerzitě v Jeruzalémě, či v dočasných pracovištích v USA, zůstávaly zavřené dlouhé hodiny. Ven se nejčastěji ozýval hlasitý smích a mix hebrejštiny s angličtinou.
A jsou to právě výsledky společné práce a společného života, které do velké míry položily základy tomu, co dnes nazýváme behaviorální ekonomií.
„Bylo to jako milostný román bez sexu. Oba byli heterosexuální, ale milovali se svými myšlenkami,“ uvedl Lewis v jednom z rozhovorů.
„Jeden druhému jsme rozuměli lépe než každý sám sobě. Kreativní proces funguje tak, že něco řeknete a poté, mnohdy i léta poté, pochopíte, co jste řekli. My to měli zrychleně. Navíc jsme si navzájem dokončovali věty. Dodnes z toho mám husí kůži,“ vzpomíná Kahneman v Undoing project.
Lewis se ale v celé knize nesoustřeďuje pouze na dva psychology zavřené v místnosti a raději se pouští hlouběji do osudů obou hrdinů a na povrch vytahuje biografické úseky, které je formovaly. Ty nejpozoruhodnější z nich jsou z prostředí Izraele, což dokládá následující otázka z knihy.
„Každý pilot, kterého instruktoři izraelského letectva za poslední vydařený let pochválili, si ten následující vedl mnohem hůře. Naopak každý, kdo byl za špatný let zkritizován, poté létal lépe. Danny je nějakou dobu pozoroval a následně instruktorům vysvětlil, oč jde. Když instruktoři vynechali chválu i kritiku, vůbec nic se nezměnilo. Po nevydařených letech následovaly lepší a po výjimečně skvělých následovaly špatné. Instruktoři přecenili význam svých slov a přitom to vše byla jen otázka statistiky.“
Obdobnými příběhy, na jejichž konci je nabourání našeho pohledu na svět, je kniha Undoing project protkaná. Michael Lewis má zvláštní dar vysvětlit zdánlivě velice komplikovaná témata srozumitelným způsobem, a proto vždy, když v titulu přijde řeč na psychologické výzkumy a různé metodologie, čtenář ani na chvíli neztratí pochopení.
Undoing project je skvělým příběhovým doplněním Kahnemanova mistrovského díla a zároveň užitečnou sbírkou příkladů, na níž čtenář vlastní proces rozhodování otestuje.
