Před pikolou za pikolou. A především v Pikole. Skvělé výběrové kafe z vlastní pražírny, dorty jako ze snu a odvaha dělat věci po svém. Malý úkaz v podobě této rodinné kavárny už devět let zpříjemňuje (nejen) Šumperákům jejich rána.
Jaký je příběh místa, kde místo pozdravu uslyšíte „a káva už dneska byla“?
Ještě před deseti lety se o Šumperku příliš nemluvilo a rozhodně ne ve spojitosti s gastronomií na úrovni. Ve městě, kterému se tady hrdě říká brána do Jeseníků, plyne život vlastním tempem. Poklidné šumperské poměry ale zvládl rozčísnout Jiří Giesl s manželkou Nikol.
V přízemí domu, ve kterém s celou rodinou bydlí, se objevil prázdný prostor skýtající potenciál. V té době v Šumperku ani v dalekém okolí neexistoval žádný pořádný podnik, kde by si člověk mohl dát dobrou kávu, třeba o víkendu.
A tak se zrodil nápad a oba začali psát svoji kofein story. V listopadu v roce 2014 sebrali manželé Gieslovi všechnu kuráž a otevřeli si malinkou kavárnu připomínající kousek Skandinávie. Háček byl v tom, že rodinný podnik začali budovat na tom nejméně lukrativním místě v celém městě.
Na kopci u radnice založili podnik, i přestože ani jeden z dvojice není vystudovaný profesionál v oboru. Jiří se do té doby živil jako grafik a designér, ovšem káva, kterou začal pít už ve dvanácti letech, zvítězila. Jeho manželka se v době otvíračky starala o tříměsíčního syna. Všechno se učili od píky, přesně podle známého pořekadla, že chybami se člověk učí.
Startovali s prostorem šest krát šest metrů, dvanácti místy k sezení, starým kávovarem a velkým nadšením. Ovšem ne úplně ze strany návštěvníků. „Místní náš koncept moc nedávali. Byli jsme pro ně jako zjevení. Vařili jsme prostě trochu divný kafe, náš vlastní design a celý branding byl taky zvláštní a svůj. Ale nějakým způsobem se to zlomilo,“ vzpomíná Jiří Giesl.
Počáteční rozpaky nad byznysem, který na malém městě působil jako z jiné planety, pomohly patrně rozpustit i pravidelné aktivity pořádané mimo zdi kavárny.
Vznikla spousta doprovodných akcí, které pomáhaly spojovat lidi z různých oborů: od gastronomie až třeba po umění. Založili šumperský okrášlovací spolek, pořádali PechaKucha Night. Nejvíce úspěšný byl ale food festival nazvaný Sousedská žranice nebo tematické nedělní brunche.
Šumperáci i přespolní si přece jenom na netradiční vizuál zvykli a místnost velikosti dětského pokojíčku se začala plnit lidmi. A přestala stačit. Prostor rozšířili, stejně jako původní komorní personální obsazení.
Nebyl to ale pouze unikátní prostor, zajímavá výběrová káva nebo poctivé dezerty, které peče Jirkova manželka se švagrovou, co Pikole pomohlo vyšplhat se na špičku ve městě. Kvalita jde ruku v ruce s přístupem. Ten je tady velmi osobitý a přátelský.
Ochotně vám poradí, prohodí pár vtípků, kávu, třeba i tu bez kofeinu, vám připraví klidně s rostlinným mlékem (bez příplatku) a naservírují na dřevěném designovém tácku… Bez ubrousku, neboť fandí ekologii.
Od samého začátku se také snaží být co nejvíce soběstační. V širokém repertoáru mají vlastní sirupy, nápoje se štědrou dávkou skořice a vanilky nazvané piKOLY, sypané čaje nebo třeba kosmetiku z kávy.
Přirozeným postupem proto bylo vybudování pražírny. „Investice do pražírny je obrovská. Jsou to statisíce, které člověk tou svojí maličkou kavárnou sice nasbírá, ale trvá to dlouho. Po několika letech jsme si pořídili malou pražičku. Tři roky jsme pražili v kavárně. Primárně jsme pražili jenom pro naše potřeby,“ přiznává Jiří.
„Postupně ale měli o naši kávu zájem i jiné kavárny. Tak jsme se do celého procesu více opřeli. A rozjeli jsme vlastní produkci, už ve větší pražírně. Předloni se nám podařilo přesunout pražírnu do nové budovy na okraji Šumperka a koupit nový stroj, který je jedním z nejlepších na trhu,“ doplňuje.
V současnosti praží čtyři dny v týdnu, tunu a půl až dvě tuny kávy měsíčně. Jejich ideálem je, že jednou budou kávu v maximální kapacitě pražírny, což jsou čtyři tuny, pražit pouze pro vlastní pobočky. Sám Jiří Giesl by se k tomu chtěl ještě více věnovat vztahům přímo s farmáři a pěstiteli kávy. V tomto oboru mu tento krok dává největší smysl.
Dobré vztahy začal budovat už minulý rok při cestě do Kolumbie, kde se seznámil s kávovým producentem Oscarem Hernandezem. „Jeho přístup nás hodně baví. Pozvali jsme ho i k nám do České republiky a vytvořili s ním limitovanou edici kávy chutnající po jahodách a šampaňském,“ dodává.
Součástí nové pražírny je i espresso bar, kde mohou hosté ochutnat všechny místní kávy, a v neposlední řadě se zde nachází také školicí centrum, kde učí vlastní baristy, ale i veřejnost, jak správně připravovat kávu. Tu si můžete dopřát nejenom v Šumperku, ale také v espresso baru v Olomouci nebo pobočce ve Zlíně.
Navzdory tomu, že všechna místa doslova praskají ve švech, neusínají manželé Gieslovi na vavřínech (ani na kávových zrnech) a neustále se svůj podnik snaží zlepšovat. Dokonce s oblibou říkají, že jsou tým stále se učících profíků.
Že nechtějí zůstat stát na místě, potvrzuje i jejich tendence vyjet s kavárnou za hranice republiky. Nejvíce uvažují o tom, že by v létě zavřeli olomouckou nebo zlínskou pobočku a udělali na nějakém místě pop-up. Láká je například Španělsko.
„Je důležité, aby v daném místě byl někdo, kdo nejenže zná náš koncept a dává mu smysl, ale nechce ho dělat jenom čistě byznysově. Kavárna je něco jako dítě a člověk ho nechce jen tak pustit, ať ho na přechodu srazí auto. Tohle určitě nechceme, aby se stalo s našimi dalšími pobočkami. Hodně se o tomto tématu aktuálně bavíme. Všechno ale necháváme přirozeně plynout,“ vysvětluje Jiří.
Na začátku jim skoro nikdo nevěřil. Oni přesto uspěli. Na začátku listopadu dokonce kavárna oslavila deváté narozeniny. I díky nekompromisní kvalitě a lidskému přístupu se z Pikoly stal pojem. A dveře zůstávají otevřené. Mají totiž pořád plno.
„Dnes už moc za kávovarem nejsem, ale občas jedu na nějaké víkendové akce nebo cateringy. A to mě baví hrozně moc. Vařit kávu od rána do večera a starat se o hosty,“ uzavírá s úsměvem Jiří Giesl.
