Petra Marko stála za vítězným návrhem transformace pražské Florence, posuzuje projekty, které ovlivní podobu centrálního Londýna. A radí i ostrovní vládě. Architektka a urbanistka Petra Marko působí mezi slovenskou a anglickou metropolí, kde se úspěšně prosadila.
„Odedávna mě fascinoval skrytý příběh míst. Proč jsou některá nabitá charakterem a emocemi, zatímco jiná mohou být krásně navržená, a přesto nevyvolají stejnou reakci nebo vztah,“ vypráví Petra Marko.
V rámci britské národní komise pro infrastrukturu radila v otázkách přidané hodnoty veřejného prostoru ostrovní vládě. Je spoluautorkou oceňované strategie VeloCity zaměřené na udržitelný rozvoj koridoru Cambridge-Oxford, regionu s největší koncentrací talentu a inovací v zemi.
Vedla think-tanky na London School of Architecture a o inkluzivních městech a udržitelné mobilitě přednáší na mezinárodních fórech. Nově jako členka Westminster Council Design Review Panel posuzuje plánované projekty, které v budoucnu ovlivní podobu centrálního Londýna.
Spolu se svým partnerem, architektem a urbanistou Igorem Markem založila v britské metropoli Marko&Placemakers, úspěšný ateliér na pomezí architektury, městského plánování a zeleného urbanismu. V rámci něj navrhují strategie, které pomáhají vytvářet udržitelné městské čtvrti a dodávat jim společenskou i ekonomickou hodnotu.
Jednou z takových je i vítězný projekt pražské Florence, jehož cílem je transformovat fragmentované území o 24 hektarech a integrovat ho s okolními částmi metropole.
Návrh konsorcia, které kromě Marko&Placemakers tvoří české kanceláře A69 a UNIT architekti, vyhrál před dvěma lety v mezinárodní soutěži. V tendru mimo jiné porazil i pozdějšího vítěze projektu Vltavské filharmonie, dánskou kancelář Bjarke Ingels Group (BIG).
O vysoce očekávané proměně se mluví jako o jedné z největších urbanistických výzev posledního desetiletí.
„Snažíme se korigovat chyby dvacátého století, kdy infrastruktura pro automobily zásadně a negativně ovlivnila město. Chceme navázat na koncept takzvaného patnáctiminutového města francouzsko-kolumbijského teoretika Carlose Moreny,“ vysvětluje Petra.
Projekt tak počítá s novým autobusovým nádražím, přímým napojením na metro nebo vytvořením kompaktní městské čtvrti krátkých vzdáleností, která svou strukturou navazuje na blokovou zástavbu centra Prahy.
Petra Marko vyrostla v Bratislavě, architekturu vystudovala ve Vídni a ve Stockholmu. Její profesní trajektorii ale předurčila letní stáž v architektonické kanceláři v Londýně.
Rychlé tempo a energii města nad Temží si zamilovala natolik, že se stalo na více než patnáct let jejím druhým domovem.
Finanční krize v roce 2008 dala stopku mnoha stavebním projektům a otevřela debatu o transformující se roli architektů.
I když v té době už Petra s Igorem pracovali na společných projektech, rozhodla se využít příležitosti a určit si vlastní cestu v širokém prostředí architektonické profese. Na londýnské Goldsmiths College se zapsala ke studiu podnikání v kreativních odvětvích.
„Dlouhodobě jsem cítila, že existují důležité dovednosti v mezioborové spolupráci, byznysu a komunikaci, které jsem se na škole architektury nenaučila,“ dodává.
Na prestižní školu kdysi chodili třeba vizuální umělec Damien Hirst, režisér Steve McQueen, hudebník James Blake nebo módní návrhářka a ikona swinging sixties Mary Quant.
Foto Jan Malý
Foto Jan Malý
„Celý ročník byl postaven ze směsice osobností z oblasti performance, médií a hudby až po architekturu a design. Podstatou bylo dostat se ven z komfortní zóny našeho vlastního oboru, rozpoznat osobní hodnoty a následně je promítnout do našeho profesního života,“ vzpomíná Petra.
Dodnes hodnotí studium na škole jako jedno z nejlepších rozhodnutí, které kdy udělala. „A pravděpodobně by se nestalo, kdyby nepřišla krize,“ vzpomíná.
Někdy v té době se účastnila sympozia v Havaně, které mělo za cíl pomoci vyřešit urbanistické otázky kolem místního přístavu. Jeho součástí je i legendární osmikilometrová promenáda Malecón.
„Neustále ho drtí otevřené vlny oceánu. Podél nenajdete stromy ani lavičky, zato hned vedle leží čtyřproudá silnice. I tak je nejoblíbenějším veřejným prostranstvím ve městě. Páry se promenádují, rodiče zvedají své děti směrem k oceánu a ukazují na obzor, za nímž existuje představa jiného světa.“
Malecón přirovnává k symbolu svobody. „Ten pocit v bývalém Československu velmi dobře známe. Souboj, který generace našich rodičů vyhrála v roce 1989, ve skutečnosti nikdy neskončil. Demokracie není cíl, ale cesta, která vyžaduje neustálé individuální i kolektivní úsilí a odpovědnost,“ připomíná.
Formativní zážitky i čerstvou akademickou kvalifikaci zúročila nejprve v developerské společnosti Solidspace. Ta se zabývá projekty na složitých malých parcelách a v prolukách a hledá v nich nevyužitý potenciál bydlení v blízkosti veřejné dopravy a občanské vybavenosti.
Zanedlouho už ale s Igorem zakládali vlastní kancelář, Marko&Placemakers. Jejich středobodem je městotvorba neboli placemaking – přístup k plánování města, který reflektuje společenské, ekonomické a environmentální aspekty s cílem posílit identitu místa a aktivovat komunitu kolem něj.
Foto Morley von Sternberg
Foto Morley von Sternberg
Kořeny placemakingu tkví v myšlenkách Jane Jacobs, slavné americké aktivistky a urbanistky šedesátých let dvacátého století. Ta propagovala mimo jiné to, že města jsou analogií přírodních ekosystémů, a prosazovala, aby občané převzali vlastnictví ulic prostřednictvím aktivní účasti na veřejném životě.
Její dnes již kultovní text „Smrt a život velkých amerických měst“ z roku 1961 zdůraznil význam veřejného prostoru dávno předtím, než se stal všeobecně uznávaným.
Klíčovou součástí placemakingu je podle Petry pochopit genia loci, neviditelného významu místa a jeho DNA. Tvrdí, že město nikdy nevznikne na zelené louce, úspěšné projekty vycházejí z kontextu a historie a nakonec je pozitivně promění. Někdy tak stačí jen několik drobných změn.
Z pozice Marko&Placemakers ovlivňovala i podobu Londýna. „Mám pocit, že jeho intenzita paradoxně posouvá lidi k větší empatii a toleranci, ať už se jedná o sdílení hustě obydlených prostor nebo o potřebu spolupracovat napříč profesemi,“ popisuje Petra život v britském hlavním městě.
Ateliér se podílel třeba na revitalizaci parku Northala Fields poblíž Wembley. Jeho součástí byl aktivní proces konzultací, který dal široké veřejnosti prostor zapojit se do příběhu lokality.
„Veřejný prostor vnímáme jako pojítko, které pomáhá rozvíjet charakter místa prostřednictvím společných zážitků,“ říká Petra s tím, že stěžejní je zapojení a vzdělávání těch, kteří ho využívají.
Proto do strategií často zahrnují socioekonomický průzkum, jehož smyslem je identifikovat silné stránky čtvrtí s cílem pomoci začlenit novou výstavbu.
Foto archiv Petry Marko
Northala Fields
Ateliér byl také součástí speciálního týmu londýnského starosty, který se zabýval otázkou životaschopnosti ulic a oživení městských center. „Londýn je vlastně taková kolekce vesnic, a každá z nich má svoji hlavní tepnu, takzvanou high street,“ vysvětluje.
Naprosto odlišná historicko-společenská specifika v sobě skýtá region mezi Aší a Košicemi.
„V bývalém Československu je důvěra mezi developery, obcemi a veřejností na dlouhodobě nízké úrovni. Je to především kvůli chybám a nekontrolovanému rozvoji, ke kterému došlo po revoluci,“ připomíná Petra s tím, že ještě mnoho let po revoluci probíhaly developerské projekty bez architektonických soutěží.
Města navíc často rozprodala strategická území, aniž by investorům stanovila jednoznačná pravidla nebo konkrétní očekávání. Situace se ale v posledních letech výrazně lepší.
„V uplynulém desetiletí prudce vzrostl zájem o obnovení ztraceného vztahu k veřejnému prostoru. Objevilo se množství iniciativ od pouličních trhů až po kulturní akce, které znovu oživují důležitá společenská centra ve městech, jako je Praha a Bratislava,“ všímá si Petra.
Chválí, že veřejný prostor se stal politickou prioritou současného primátora Matúše Valla, což se odrazilo například na zřízení Metropolitního institutu Bratislava. Ten navazuje na pražský Institut plánování a rozvoje.
Touha podílet se na změnách v regionu, ze kterého oba pocházejí, přivedla Petru s Igorem k vědomému rozvíjení projektů ve střední Evropě. Zde na sebe kromě tvorby nových strategií berou i role strůjců dialogu mezi jednotlivými stranami.
„Pobočka v Bratislavě, která vznikla před dvěma lety, nám umožňuje bezprostředněji se zapojit do další transformace v regionu,“ dodává Petra.
Expanze kanceláře na Slovensko přinesla i spolupráci s vizuálním studiem Milk. S nimi Petra pomáhá městům a developerům vytvářet obsah a příběh místa během jeho transformace prostřednictvím strategií dočasných zásahů.
„Místo komunikace o budoucnosti, která v případě velkých projektů regenerace měst může trvat mnoho let, hledáme způsoby, jak místo aktivovat před výstavbou nebo během ní,“ vysvětluje.
Právě se studiem Milk nedávno vydala knihu Meanwhile City, která ilustruje význam dočasných intervencí při tvorbě kvalitních městských lokalit.
Najdete v ní případové studie z Vídně, Barcelony, Londýna nebo rozhovory s vybranými aktéry a aktérkami, jejichž organizace kultivují veřejný prostor v Praze.
Budoucnost projektů na pomezí oborů i městských lokalit vidí pozitivně.
„Developeři dnes už vědí, že kvalita veřejného prostoru a architektury obecně je stále důležitější. Uvědomují si také, jak důležité je komunikovat s městy, která se stávají stále silnějšími hráči. Vidíme tedy, že klienti jsou stále více edukovaní a informovaní. A věříme, že jsme tomu i my trochu pomohli.“
