Na tomto skromném malém veřejném bazénovém domku ve smrkových lesích obklopujících Liberec je něco podivně povznášejícího. Přesně těmito slovy uvedl Nat Barker, redaktor magazínu Deezeen, důvod, proč zvolil dřevěnou stavbu na Lesním koupališti v Liberci mezi nejlepší počiny architektury v letošním roce.
Dezeen patří k nejvlivnějším světovým magazínům o architektuře, interiérech a designu. Domek z dílny architektů ateliéru Mjölk se v jeho výběru ocitl třeba vedle budovy Nadace Cartier ve Francii nebo dřevěného prstence, který obklopoval pavilony světové výstavy Expo v japonské Ósace.
Nat Barker ocenil samotný návrh liberecké stavby, který je kombinací křížem lepeného dřeva, vlnitého hliníku a tyrkysově lakované oceli, i to, že vybudování si vzala na starost občanská iniciativa.
Za domkem je přitom schovaný příběh, který je mnohem barvitější a váže se k místu s hlubokou koupací historií. Každý Liberečan tohle koupaliště na soutoku dvou potoků, nedaleko Lidových sadů a zoologické zahrady dobře zná. Voda je v něm studená jako led a nohy, v případě těch odvážnějších i celé tělo, si v ní máčelo několik generací.
První zmínky o něm pocházejí ještě z období před druhou světovou válkou a spjaté jsou se spolkem Waldbad in Ruppersdorf, který také zažádal o zřízení koupaliště, jež se začalo budovat mezi lety 1937 a 1940. Během války areál využívali vojáci ke cvičení, zároveň se tam ale lidé chodili koupat. Po válce se pak začala budovat příjezdová cesta, parkoviště, převlékací kabiny a restaurace.
V novodobé historii se areál dočkal uzavření, od roku 2007 už jen nekontrolovaně chátral, o tři roky později vyhořela budova plovárny. Až v roce 2016 se do záchrany pustilo město Liberec, které začalo s rekonstrukcí bazénové vany a znovu koupaliště pro veřejnost otevřelo o dva roky později i s malým stánkem s občerstvením.
V roce 2020 převzal areál do své správy spolek Lesní koupaliště a s ním začala i nová etapa, spojená právě s architekty z ateliéru Mjölk, kteří jsou ve spolku aktivní. Ti nechtěli vybudovat nic pompézního ani předraženého, naopak, jejich návrh se soustřeďoval na to, aby byl co nejjednodušší pro výstavbu, mohl probíhat po etapách a byl finančně dostupný.
Výsledkem je dřevostavba, která kopíruje dvě výškové úrovně původní základové plovárny a má v sobě sklad, toalety, saunu s odpočívárnou, jejíž kapacita je deset lidí, a bistro. Střecha na tyrkysové ocelové konstrukci je deštníkem i slunečníkem zároveň, pod ní jsou pak ještě sprchy, převlékárny a uzamykatelné skříňky.
Foto BoysPlayNice
Foto BoysPlayNice
Foto BoysPlayNice
Foto BoysPlayNice
Foto BoysPlayNice
Foto BoysPlayNice
„Z toho, že jsme zmínění v časopise Dezeen, máme radost, už jen proto, že ho vnímáme jako médium, které je zajímavé a podstatné v naší profesi. Je dobře, že si koupaliště a toho, co jsme tam vybudovali, lidé všímají,“ říká Jan Mach, jeden ze zakladatelů architektonického studia Mjölk.
A není to poprvé, co se letos areálu dostala světová pozornost. Koupaliště bylo rovněž jednou z nominovaných staveb na nejprestižnější ocenění současné architektury v Evropě, Mies van der Rohe Awards.
„Celý proces obnovy areálu trval pět let, přispělo na to město, sponzoři, peníze šly i z participativního rozpočtu, což rozhodla veřejnost,“ dodává architekt.
Dohromady už areál spolkl kolem deseti milionů korun. Spolek je na koupališti v nájmu a smlouvu má s městem uzavřenou na pět let. Chystá se ho dál zvelebovat, třeba umístěním zajímavých soch nebo pořádáním různých akcí.
