Alšova jihočeská galerie uspořádala ve Wortnerově domě v Českých Budějovicích výstavu Siegfrieda Herze – talentovaného českého umělce, který na výtvarné scéně „prorazil“ teprve před několika lety a vzbudil zájem nejen svým dílem, ale i způsobem života a přístupem k tvorbě. Až do června jej nově představuje i jako krajináře.
Vystupuje pod pseudonymem, svých vernisáží se neúčastní. Žije a pracuje stranou společnosti. Ačkoli na rozdíl od něj samotného je jeho tvorba čím dál více vidět a vzbuzuje velký zájem sběratelů, není jeho rezervovanost vypočítavým marketingovým tahem.
Osmatřicetiletý umělec z Plzně již několik let spolupracuje s kurátorem Otto M. Urbanem, který připravil i jeho aktuální výstavu Krajiny duše v opraveném goticko-renesančním Wortnerově domě nedaleko Černé věže v Českých Budějovicích. Navázat s ním první kontakt ale nejdříve nebylo jednoduché.
Kdy a jak si práce Siegfrieda Herze Otto M. Urban všiml poprvé? „Asi před deseti lety se v Centru současného umění DOX konala výstava Brave New World a jedna z jejích sekcí se věnovala fenoménu zvanému v japonštině hikikomori. Tedy situaci, kdy se lidé bojí vycházet ven mezi ostatní a izolují se ve svém bytě. Tři obrazy tam měl tehdy i Siegfried Herz,“ vzpomíná Otto M. Urban.
Na výstavě byl tehdy se sochařem Markem Škubalem, jenž shodou okolností v DOXu vystavuje právě nyní, a ten současného šéfkurátora DOXu na Herzovy obrazy upozornil. Oba umělci se znají, a tak Urban tehdy Škubala požádal, zda by ho s Herzem nepropojil.
„Obrazy mě zaujaly, a tak jsem Marka poprosil, zda by autorovi nevzkázal pozdravení s tím, že by mě zajímalo vidět z jeho tvorby více. Siegfried se mi ale neozýval, a tak jsem se přes Marka vytrvale připomínal dál,“ vypráví.
Až po čtyřech letech, tedy na konci roku 2019, od Herze dostal e-mail, jehož součástí bylo i PDF asi se čtyřiceti díly. „Okamžitě jsem si říkal, že je musím vidět naživo. Už tehdy jsem intuitivně cítil, že pokud budou jen zčásti tak výrazné, stojí za to zpřístupnit toto velké dílo i veřejnosti,“ říká Urban.
Jenže v té době nastal covid. Urban navíc působil jako ředitel Sbírky umění 19. století a klasické moderny v Národní galerii v Praze, ale státní instituci se rozhodl opustit poté, co byl odvolán tehdejší ředitel Jiří Fajt. A nastoupil do DOXu.
„Vstřícnost DOXu jít do neprobádaných a riskantních témat ale umožnila, že jsme Siegfriedovi záhy mohli uspořádat výstavu. Byl to můj první projekt v DOXu, společně s výstavou Vanitas,“ vysvětluje Urban. Minulý týden v DOXu shodou okolností otevřel i výstavu zmiňovaného sochaře Marka Škubala.
V roce 2020 dostal Siegfried Herz ocenění České akademie výtvarného umění jakožto Objev roku. Následně byla jeho díla prezentována v rámci několika skupinových výstav – vedle DOXu také například v kutnohorském GASKu, v Galerii Klatovy Klenová, ve Francouzském institutu, na Pragovce či v rámci Trafo Art Salonu.
Sólově Siegfriedovu tvorbu představil Otto M. Urban poprvé v DOXu na výstavě O Lásce: „Byla široce rozkročena a měla za cíl představit široké spektrum jeho díla jak ve formě, tak v tématech,“ vzpomíná.
Poté měl Siegfried Herz v roce 2022 výstavu nazvanou Eurydiké v pražské Bold Gallery a rok nato také menší výstavu Femme Fatale v Galerii ART v Chrudimi.
„Obě tyto výstavy byly víceméně postavené na aktu, respektive figuře, což je ale jen určitá část jeho díla. Řekli jsme si proto, že další výstava by měla figuru zcela pominout,“ říká kurátor.
Portréty a akty, reflektující především ženské postavy a jejich duševní proměny, tedy na aktuální výstavě v Alšově jihočeské galerii k vidění nejsou. Siegfrieda Herze představuje jako krajináře.
Foto Alšova jihočeská galerie
Foto Alšova jihočeská galerie
Foto Alšova jihočeská galerie
Foto Alšova jihočeská galerie
„Je to Herzovo další velké téma. V jeho případě je krajina také portrétem. Jednu sérii obrazů nazývá přímo portréty stromů. Na výstavě jsou tedy sice krajiny, ale zároveň je hodně i o něm samotném a o jeho světě,“ vysvětluje Otto M. Urban.
Jeden z těchto portrétů stromů byl vystaven už v DOXu na loňské výstavě Kafkaesque, věnované umělecké reflexi odkazu Franze Kafky, kde měl Siegfried Herz zároveň i spisovatelův portrét.
„Jeho autoportrét jako stromu byl včleněn mezi portréty Kafky,“ připomíná kurátor. Součástí nedávné velké výstavy Let it Grow Again v jízdárně zámku Hluboká, na níž AJG spolupracovala s rakouskou Belvedere a která pojednávala motiv stromu napříč dějinami umění, tyto Herzovy obrazy ještě nebyly.
Herz, podobně jako zmiňovaný Škubal, čerpá inspiraci z mytologie a umění přelomu devatenáctého a dvacátého století, včetně hudby, literatury a poezie. Těmto disciplínám se, spolu s fotografií, všestranný umělec také věnuje.
„Důvodem, proč jsme se rozhodli uspořádat Herzovu výstavu, je jeho jedinečný přístup ke krajinomalbě, který v sobě spojuje klasické inspirace s moderní citlivostí. Umělcovy obrazy překračují rámec výtvarného umění. Herz do své tvorby integruje vlivy literatury, poezie a především hudby,“ vysvětluje Aleš Seifert, ředitel Alšovy jihočeské galerie.
„Výjimečné postavení zaujímají hudební dramata Richarda Wagnera, která ovlivnila nejen jeho styl, ale i filozofické a emocionální ladění jeho děl,“ dodává. V malbě Herz využívá techniku kombinace odstínů kávy, tuše a akrylu, která jeho obrazům dodává hloubku a temné tóny.
Nechce si vytvářet mystickou auru. Rád by se na svou výstavu podíval, ale není to možné ze zdravotních důvodů.
Svých vernisáží se Siegfried Herz osobně neúčastní a ani tentokrát tomu nebylo jinak. Na dálku zaslal jen krátkou zdravici.
„Není to proto, že by si kolem sebe vytvářel nějakou mystickou auru. Naopak by se velice rád na svou výstavu podíval, protože ho zajímá, jak na jeho díla lidé reagují. Není to ale možné ze zdravotních důvodů. Má zvláštní srdeční vadu, která mu znemožňuje širší společenský styk, respektive by během něj mohlo dojít k vážným problémům. Doufám, že se časem jeho stav zlepší, ale zatím to tak není,“ říká kurátor.
Podmínky, v nichž Herz žije a tvoří, ve své nedávno vydané knize Umění, kterému rozumějí úplně všichni, poodhalil publicista Jan H. Vitvar, který se za umělcem spolu s Ottem M. Urbanem vydal během jeho samostatné výstavy v DOXu. Aby podal svědectví o tom, že skutečně existuje.
V mediálním prostoru se totiž tenkrát množily spekulace, že jde o blamáž postavenou na raketovém startu neexistujícího umělce či dovoz neznámé zahraniční hvězdy, na němž chce jen někdo vydělat. Tyto spekulace jen podpořil i následný úspěch Herzovy výstavy v Bold Gallery, která se celá rozprodala.
Jeho dílo je dnes součástí například sbírky Collett Prague/Munich manželů Lettenmeyerových nebo Galerie Klatovy/Klenová. Jedno ze svých děl – obraz Evoluce zla s dětskou tváří malého Adolfa Hitlera – pak malíř věnoval Památníku Lidice.
Aktuální výstava, která potrvá do 1. června, na Herzovu tvorbu přináší nový pohled. „Reflektuje také Herzovu osobní výpověď o osamělosti a izolaci, čímž oslovuje diváka na hluboce lidské úrovni. Tímto projektem chceme ukázat, jak může umění přemosťovat čas a prostor, propojujíc různé disciplíny i vnitřní světy umělce a diváka,“ dodává ředitel AJG Aleš Seifert.
A chystá se i zajímavý doprovodný program. 20. března bude v rámci výstavy za hudebního doprovodu Moniky Načevy pokřtěna nová kniha Siegfrieda Herze.
