Rytíř ji postavil, rytíř ji zachrání? Když se na sociálních sítích objevil inzerát prodeje výjimečně cenné novorenesanční Schubertovy vily, strhla se bouřlivá diskuse. Není divu: chráněná kulturní památka, sousedící se dvěma dalšími – oborou Hvězda a stejnojmenným letohrádkem – se neprodává každý den.
Schubertovu vilu zná nejen na Praze 6 řada lidí, i když někteří jen od pohledu. Kromě obory Hvězda ji lemuje i frekventovaná Libocká ulice na protější straně a výjimečná krása stavby, korunované malebně asymetrickou věží připomínající pohádkový zámek, upoutá pozornost každého, kdo projíždí kolem.
Podle odborníků a odbornic má vila celopražský význam. „Jde o jedno z architektonicky nejhodnotnějších předměstských sídel pražské společnosti druhé poloviny devatenáctého století,“ potvrzuje historička a kurátorka Kateřina Bečková.
„Charakterem patří do skupiny italizujících vil Lannovy a Lippmannovy v Bubenči, z nichž ta druhá byla bezohledně zbořena v sedmdesátých letech. Od podobného osudu bychom Schubertovu vilu měli ochránit,“ domnívá se.
Historik architektury Zdeněk Lukeš dokonce stavbu považuje za cennější než zmíněnou bubenečskou Lannu nebo také vinohradskou Grébovku. I díky své hodnotě je Schubertova vila památkově chráněná již od osmdesátých let, kdy byla ještě v relativně dobrém stavu. Po revoluci se však dostala do rukou majitele, který nechal vilu zpustnout.
„Majitel ji chtěl přebudovat na luxusní penzion s podzemním wellness, ale došly mu finance,“ konstatuje Lukáš Pokorný, zastupitel a předseda pracovní skupiny pro památkovou péči na Praze 6. Podle jeho kolegyně, architektky a urbanistky Evy Smutné, neexistují zákony a páky, které by nutily majitele starat se o svůj majetek.
„Před čtyřmi lety jsem dávala podnět na změnu zákona a hledala podporu u řady institucí. Materiál jsem měla právně zpracovaný a odůvodněný. Podpora mi přišla od Svazu měst a obcí, které podobné problémy řeší neustále. Nemohoucnost naší legislativy trvá,“ konstatuje Smutná.
„Soukromé vlastnictví se stalo po roce 1989 téměř svatým grálem a vyvlastnění i brutálně chátrající památky nepřijatelným úředním aktem,“ doplňuje Kateřina Bečková.
Dobroš / Wikimedia Commons (CC BY-SA 4.0)
Pohled přes zeď obory Hvězda | Foto Dobroš / Wikimedia Commons (CC BY-SA 4.0)
Jak šel čas, majitel si na pozemku zřídil parkoviště, vila nadále chřadla a místní obyvatelé se na sítích začali bezmocně přít, zda stavbě zasadí ránu z milosti aktuální nebo až příští zima. Staré domy ovšem mívají tuhý kořínek – jejich majitelé je stavěli tak kvalitně, aby přetrvaly desítky či jako v případě Schubertovy vily stovky let.
Po zveřejnění realitního inzerátu si nicméně místní kladou logickou otázku, zda vila ustojí i nejnovější riziko: volnou ruku realitního trhu. Oslovené odbornice a odborníci ale šanci na záchranu vily nevylučují. Problémem se jeví cena: majitel za vilu o rozloze 1419 metrů čtverečních a dalších 2420 metrech čtverečních pozemku požaduje 130 milionů korun.
Schubertova vila v Praze 6 – Liboci
Vila vystavená na půvabně asymetrickém půdorysu ve tvaru písmene L nezapře inspiraci antikou a italskou renesancí: věž, toskánské sloupy, lodžie nebo výrazná sgrafitová výzdoba tvoří harmonický celek, který přes současnou zanedbanost působí i po více než sto padesáti letech vznešeně a zároveň odlehčeně a elegantně.
Vilu nechal v r. 1871 postavit příslušník vlivné pražské rodiny Eduard Schubert podle projektu svého syna, architekta Zdenko Schuberta rytíře von Soldern. Otec byl vzděláním právník, později advokát a notář, dále poslanec Českého říšského sněmu i Říšské rady, ředitel Hypoteční banky a kurátor České spořitelny. Roku 1875 byl Eduard Schubert pasován pro zásluhy na rytíře.
Od roku 1992 je Schubertova vila chráněna jako kulturní památka. Památkový katalog stavbu hodnotí jako „architektonicky i urbanisticky hodnotný areál reprezentativní vily se zahradou. (…) Dokumentuje typ vilové výstavby druhé poloviny 19. století na pražském předměstí.“
Obavy místních o osud vily jsou namístě. Libocká ulice u Hvězdy je navzdory silné dopravě v hledáčku developerů. Mnoho historických budov tak v posledních letech vzalo za své, přitom spolu s bezprostřední blízkostí obory Hvězda právě tyto staré domy tvoří nezaměnitelný genius loci, stojící i za vysokými cenami zdejších nemovitostí a pozemků.
Před pěti lety například podlehla požáru vzácná secesní Eysseltova vila s dřevěným hrázděním od významného českého architekta Bohumila Hübschmanna, jen několik desítek metrů pod Schubertovou vilou. Novostavby, které ji nahradily, razantně proměnily malebné vesnické panorama Liboce – a mnozí místní se s proměnou nesmířili.
Vadí jim mimo jiné jiskřivě bílá barva novostaveb, kvůli níž jsou na pozadí temně zelené obory Hvězda nepřehlédnutelné i z velké dálky. Skepse těch, kdo se obávají, že Schubertovu vilu stihne osud vily Eysseltovy, je proto pochopitelná.
„Jde o trend nejen v Liboci, ale i dalších vilových čtvrtích na Praze 6 a jinde. Architektonicky méně významné domy mizí, protože nejsou památkově chráněny, a urbanismus čtvrti dostává výstavbou přerostlých bytovek na frak,“ říká Kateřina Bečková, která za příklady uvádí Hanspaulku, Podbabu nebo Střešovice.
Na druhou stranu o pár stovek metrů výš najdeme ukázku kvalitní rekonstrukce jiné historické vily, postavené v roce 1891 stavitelem Josefem Blechou. Její moderní majitel vdechl stavbě nový život, ale ponechal původní tvář.
Jako zachránce se v minulosti projevila i městská část Praha 6, když na přelomu milénia za 74 milionů korun odkoupila a zrevitalizovala dnes mimořádně oblíbenou usedlost Ladronka s volnočasovým areálem. Málokdo si vzpomene, že vše mohlo být úplně jinak: ve hře byla i varianta, kdy se z Ladronky mělo stát nadstandardní zdravotnické zařízení.
Dotažení projektu centra volného času přitom nebyla jednoduchá operace. Rekonstrukci pozdržely finanční dopady povodní roku 2002, ale povedlo se. Ladronka získala řadu architektonických ocenění a sami obyvatelé Prahy 6 ji v anketě zvolili za jeden ze Sedmi divů tohoto pražského obvodu.
Na rozdíl od státní kasy je současný rozpočet Prahy 6 vysoce přebytkový – na běžném účtu přebývají 2,2 miliardy a nabízí se tedy možnost, aby městská část postupovala podobně jako v případě Ladronky. Podle dostupných informací má však radnice jiné investiční priority.
„Stát by u kulturní památky tohoto významu měl projevit zájem. Hledala bych i cestu společnou, stát, město, městská část a donátorství. Samozřejmě je nutno mít i shodu na budoucím využití objektu,“ nastiňuje Eva Smutná.
Kateřina Bečková doplňuje, že vila stojí na vhodném místě, kde by na sebe mohla vzít nějakou kulturní úlohu. „Rozhodně jsem pro to, aby se dostala do městského majetku,“ říká Bečková.
Dalším možným řešením neutěšené situace se jeví varianta, že architektonický skvost odkoupí osvícený filantrop. Existuje řada dotací, které bude moci budoucí majitel či majitelka pro účely sanace památky použít, a kromě toho je tu i nezanedbatelný vedlejší aspekt: s ohledem na notorickou známost vily získá obrovské renomé a respekt nejen na „šestce“.
Pro důkaz, že takové věci se dějí i dnes, nemusíme daleko. Pár minut jízdy vzdálená usedlost Cibulka na sousední Praze 5 byla na spadnutí, než ji koupili manželé Ondřej a Katarína Vlčkovi. Nyní rozkvétá do krásy a dostává nové, smysluplné využití: během několika let tu vyroste dětský hospic pro respitní pobyty a již letos na Cibulce otevře kavárna pro veřejnost.
Zprávy o velkorysém projektu ukazují veřejnosti konkrétní příklad filantropie v praxi. Kéž bychom stejně jako o znovuzrozené Ladronce a Cibulce mluvili za pár let o znovuzrozené „Schubertce“.
Rytíř ji postavil a snad ji také rytíř – nebo rytířka – zachrání.
