Skládal hudbu k českým snímkům a seriálům, ale nakročil i mezi filmovou smetánku. Karel Havlíček se v Hollywoodu potkal s Leonardem DiCapriem či Nicole Kidman a sní o tom, že jednou se světovými hvězdami natočí film. A není to úplná fantasmagorie.
Tenhle „kancl“ je zatraceně cool. Pečlivě zrestaurované cihlové zdi, neonová čísla, vysoké stropy a pod nimi světla ve tvaru zvukových vln. Designové kousky, kam se podíváte, ať je to věšák od Karla Matějky, lustr Bomma Orbital, stoly od Vladana Běhala, akustika od Lappa Design. Nechybí Rückl nebo křesla Bratislava ze sedmdesátých let a pochopitelně křídlo Petrof.
Industriál a moderní technika tady kontrastuje se zelení a to vše zalévá spoustu přirozeného světla z velkorysých oken.
Tohle místo v pražských Holešovicích se jmenuje Kabelovna Studios, vzniklo na místě někdejší továrny na výrobu kabelů a osvětlení a hudebník Karel Havlíček ho s pomocí architektky Barbory Bencové z B² Architecture vyladil v designovou perlu.
„Chtěli jsme to proměnit s co největším respektem k historii místa,“ říká Havlíček.
V prostorech se kromě něj usídlil také návrhář Jan Černý, Havlíčkův bratr Maxim nebo si tam svůj showroom udělala značka oblečení Jellyfish.
Hlavním šéfem je tady ale právě Karel Havlíček, který se zrovna intenzivně chystá na velkou událost: V pátek 24. listopadu totiž odehraje koncert v O2 universu, své dosud největší vystoupení před lidmi, kde představí vlastní hudbu.
„Býval jsem studiový hráč. Až po vydání desky jsem si řekl, že vylezu ven před lidi,“ vykládá Havlíček.
Album Spoken vyšlo na konci roku 2020. Od té doby Havlíček postupně překonává trému a zvyká si na vystupování před stále větším publikem. Ne snad že by byl zelenáčem. Příští rok oslaví padesátku, hrával v kapele Southpaw a profesně už toho zažil spoustu.
Dělal hudbu k reklamám pro Kiu, Mercedes, BMW, O2, Volkswagen a desítky dalších velkých značek. Je autorem několika znělek pro Českou televizi a hudebně doprovodil třeba seriály HBO Mamon či Terapie, americké filmy Carpe Noctem nebo Lví archa i letošní české snímky Němá tajemství nebo Bratři, film vyslaný do boje o Oscara.
Ale jak sám říká, víc lidí než v Česku ho patrně zná v Los Angeles. Mezi těmito dvěma destinacemi pendluje, jelikož v zámoří se usadil jeho bratr Maxim, který se živí jako malíř. „Jezdím tam přes pětadvacet let,“ ohlíží se.
Poprvé tam odjel v devadesátých letech, když se začal zajímat o hudbu. „Tehdy se objevily Atari počítače s hudbou MIDI, které mě okouzlily. Díky nim jsem mohl svůj hudební nápad hned slyšet,“ vzpomíná.
Blízkost Hollywoodu ho lákala a dělal vše, aby prorazil. Snažil se získávat kontakty, skládal hudbu k čemukoli, co bylo třeba, budoval si kredit na mezinárodní databázi IMDB.
Jeden z jeho známých ho posléze doporučil režiséru Timu Phillipsovi, když hledal skladatele pro film Lví archa. „Řekl mi: Udělej oslavnou, napínavou a smutnou hudbu. Udělal jsem, poslal mu to a on odpověděl: Super, jdeš dál.“
Být podepsaný pod reklamami nebo krátkými filmy je jedna věc, ale mít svůj kredit u amerického celovečeráku, to je pochopitelně ještě větší triumf. „Říkal jsem si: Wow, první velký film! Snažil jsem se k tomu přistoupit co nejpečlivěji, protože jsem věděl, že jestli to dodělám, tak mě to posune,“ líčí Havlíček.
Dokumentární film měl premiéru před deseti lety a sklidil vysoká hodnocení. Skladatel za něj dostal asi milion korun, z nichž prý ale neviděl ani korunu, nechal se strhnout vlnou ve štábu, který výdělky postupně posílal na charitativní účely.
Skutečný přínos ale byl ten nemateriální. Havlíčka sice Lví archa nekatapultovala do první skladatelské ligy v Hollywoodu, ale zapsala jeho jméno. I proto ho oslovují štáby největších blockbusterů, aby jim složil hudbu k traileru. A tak tóny od Havlíčka můžete slyšet v traileru na Batmana, Dunu či Oppenheimera.
Přesněji, jak říká Havlíček: „Je jen v části traileru. Dají zadání několika lidem, vznikne třeba pětadvacet verzí a pak se sestříhají,“ vysvětluje muž, který skládal i hudbu k dalšímu americkému filmu Carpe Noctem.
Vzhlíží k ikonám oboru jako Hansu Zimmerovi nebo Maxi Richterovi, vyzdvihuje soundtracky z Interstellar či Ad Astra a sní, že si také jednou složí hudbu k velkému blockbusteru.
„To přijde. Musíte si budovat důvěru. Film je investice a nikdo tam nechce mít rizikový element proto, že sáhl po méně známém skladateli,“ vysvětluje.
Mimo to má ale ještě větší touhu: sám si takový velkolepý film natočit. „Miluju práci s bráchou, který by se postaral o vizuál. A v Hollywoodu mám spoustu známých, kteří by do toho šli. Problémem jsou jen čas a peníze. Čekám, až bude správná konstelace.“
S hollywoodskými hvězdami už přitom spolupráci dobře zná, a to díky své mnohaleté zkušenosti z reklamní branže. Při nahrávání hudby k reklamám se ve studiu potkal s Nicole Kidman, Tomem Hardym nebo Leonardem DiCapriem. Zejména setkání s posledně jmenovaným na něj zapůsobilo.
„To je můj hrdina,“ kýve. „Ale všechny tyhle superhvězdy byly obvykle milé. A pak přišli béčkoví, céčkoví herci a měli strašně požadavků, nechtěli sluchátka, která měl předtím někdo jiný, pak začali nahrávat a třeba jim to ani moc nešlo… U těch nejlepších vidíte, že si věří a dokážou se úplně uvolnit.“
Reklamy mu zajišťují velmi slušné živobytí. Dle jeho slov si na pěti reklamách vydělá jako za jeden film. „Za jednu dostanete desetitisíce až statisíce korun,“ říká. Zároveň si ale před pár lety řekl, že by chtěl s hudbou také mít možnost experimentovat, i proto nyní zhruba dvacet procent práce směřuje k vlastním projektům.
„Snažím se mít skladby novátorské, ať se někam posouváme. Často mi ale říkají, že mě nemohou vzít do filmu, protože dělám hudbu s názorem,“ popisuje svoji práci.
Foto archiv Karla Havlíčka
Jeho dominantním nástrojem je piano. „Dělám hodně emotivní hudbu, snažím se mířit na komoru, hypnotizovat lidi hudbou,“ nezastírá.
Havlíčkova rozkročenost má však i odvrácenou stránku: pracuje takřka neustále. Jeden den v týdnu si vyhrazuje na sebevzdělávání a sebezdokonalování. „Čtu si, co je nového, zajímám se o umělou inteligenci, baví mě to. Ale jinak pracuju, kdy je potřeba,“ říká.
V příštím roce čeká narození potomka, což bude příležitost trochu zvolnit a srovnat si priority. A třeba se pustit za hollywoodským snem.
