Na jedné straně je tu přeplněná letecká doprava balíčky z ultra fast-fashion platforem, jako je Shein nebo Temu, na té druhé stojí malí designéři, kteří systému rychlé módy vzdorují. Jednou z nich je Češka Martina Špetlová, úspěšná návrhářka, která v devadesátých letech odešla do Londýna, aby si zlepšila angličtinu, a do tuzemska se už nikdy nevrátila.
V Londýně usazenou návrhářku Martinu Špetlovou nemáte možnost na průměrné české ulici přehlédnout. V den našeho setkání má na sobě zářivý oranžový svrchník, barevné sportovní tenisky a originální pletené šaty s výšivkou.
„Když jsem se viděla s ředitelem pražského fashion weeku, prohlásil něco ve smyslu: Všechno při starém, stále barevná,“ směje se Špetlová, když upíjí svou oblíbenou matchu v jedné pražské kavárně.
Do Prahy přijela právě u příležitosti Mercedes-Benz Prague Fashion Week, kde měla po sedmi letech přehlídku. Společně s návrháři, jako je Miro Sabo, Liběna Rochová nebo slovenská značka Nehera, se představila na show Czech & Slovak Runway.
Na pražském týdnu módy byla naposledy v roce 2017. Dlouhá pauza dává v případě její stejnojmenné značky smysl: nejenže se soustřeďuje primárně na zahraniční klientelu, ale od roku 2018 už designérka netvoří kolekce, nespolupracuje s nákupčími a věnuje se pouze zakázkové tvorbě a nově také tvorbě s přesahem do umění a designu nábytku.
„Chci ukázat, že móda se dá dělat i jinak. Když se na bundy a kabáty nedá rok jejich výroby, jsou najednou opravdu nadčasové. Líbí se mi, že mám díky tomu na tvorbu věcí více času a že se modely mohou postupně pořád zlepšovat. Z návrhu oblečení se stává product design,“ říká a plynule během rozhovoru přechází z češtiny do angličtiny.
Foto Arthur Koff / MBPFW
V Praze představila stálice své nabídky: ručně proplétané kožené bundy, korzety, ale i pestrobarevné kožené sukně nebo kabáty. Autorské kousky byly doplněny o pleteniny, které designérka vytvořila pro udržitelnou španělskou značku SKFK, s níž dlouhodobě spolupracuje.
Všechny modely, které měli návštěvníci akce možnost vidět, vznikají v návrhářčině londýnském ateliéru. Jejich výroba je výhradě ruční a jeden kousek – například kožená bunda ve standardní velikosti – zabere kvůli složité technice výroby klidně i týden. „Do kůže napřed dělám mřížku, kterou pak ručně proplétám,“ vysvětluje designérka.
Tomu odpovídá i cena: kožené bundy s límečkem začínají na v přepočtu sto tisících, dlouhé kabáty se mohou cenou vyšplhat klidně i na 170 tisíc korun. Vyrobené jsou z italské kůže bez obsahu kovů. Barevné pásky, jimiž je kůže proplétaná, jsou z recyklovaného nebo upcyklovaného nylonu. Kovové zipy pocházejí od certifikovaného výrobce YKK a RIRI.
Skromná škála používaných materiálů je podle Martiny Špetlové jeden z předpokladů, jak jako designér můžete mít výrobu oblečení pod kontrolou a zajistit, aby všechny články v řetězci odpovídaly vašim výrobním a etickým standardům.
„Používám také blockchainovou technologii, každý kousek má v sobě čip, díky kterému můžete sledovat celou jeho cestu a dodavatele. Musím ale říct, že jen málo mých zákazníků zkoumá výrobní proces opravdu do hloubky,“ dodává střízlivě.
Modely Martiny Špetlové | Foto Regina Voronina
Za jazykem do Velké Británie
Martina Špetlová, rodačka z Pelhřimova, vystudovala v Praze chemii. V devadesátých letech ale odjela do Londýna, aby si zlepšila angličtinu, a do Česka už se nikdy natrvalo nevrátila. Není se čemu divit – v britské metropoli se dostala na prestižní univerzitu Central Saint Martins.
Odtud, z alma mater jmen jako Alexander McQueen, John Galliano nebo Phoebe Philo, si odnesla magisterský titul z oboru Textiles for Fashion. Hned po dokončení školy založila vlastní značku specializující se právě na high-end kožené zboží.
Vedle toho učila na Academy of Fine Arts ve Varšavě, spolupracovala se slovenským módním domem NEHERA (pro něj dělala kolekce kožených výrobků), ECCO Leather či prodejcem luxusního nábytku Soho Home.
Rychlost módního průmyslu, který si od designérů žádá ideálně dvě nové kolekce ročně, ji ale nakonec dovedla k rozhodnutí, že základním stavebním kamenem její značky bude právě nadčasovost a nesezonnost, jakkoli kýčovitě to v době všudypřítomného greenwashingu může znít.
Dalším kamenem je pak řemeslo proplétání kůže, které Martina Špetlová už několik let zdokonaluje. „Mám pocit, že lidé mají k řemeslu čím dál větší vztah,“ přemítá, „možná je to proto, že trávíme tolik času s monitory a víc si ceníme věcí, které někdo opravdu vyrobil rukama,“ dodává k trendu, který sama pozoruje už několik let.
Ostatně příklon k řemeslu otevřel české návrhářce nové dveře: nejenže se vrhla na výrobu art-pieces (například na kožené patchworkové kousky na stěnu), které tvořila v rámci nedávné roční umělecké rezidence v Sarabande: The Lee Alexander McQueen Foundation, ale nově pokukuje po designu nábytku.
Pozoruje totiž, že do designérských nábytkových solitérů jsou lidé ochotni investovat více než do módy. Proto teď pracuje na prvních kouscích, čtyřech křeslech, které by měly dostat kabát z kožených zbytků z jejího ateliéru.
„Jsme bombardováni sezonami a nekonečným množstvím oblečení. Systém rychlé módy a kolekcí podle mě práci designérů devalvuje. Mám za to, že řemeslo se cení právě více u nábytku než u módy,“ říká.
Ani tak ale na módní průmysl nezanevřela – minulý rok se spojila s obchodními domy Selfridges, pro něž připravila barevnou reinterpretaci své stálé kožené nabídky. Své jméno pak nedávno spojila i se zmíněnou španělskou značkou SKFK. Její pletená kolekce by měla spatřit světlo světa ještě tento rok.
Budoucnost módy
„Kdybych měla začínat od znova, snažila bych se propojit chemii a práci v laboratoři, kterou jsem studovala, s módou. Zajímají mě nové materiály, jako jsou veganské kůže nebo textilie z mycelia. Zatím jsem ale nenašla nic, co by se pravé kůži vyrovnalo. Mnoho veganských kůží má v sobě plasty,“ říká.
Zmiňuje však, že nedávno ji oslovila londýnská firma vyrábějící veganskou kůži z chmele, a to bez plastů. „Je to ještě ve fázi výzkumu a je zajímavé, že kůže roste rovnou do forem, tedy vlastně přímo do střihu,“ říká. „Pokud najdu vhodnou náhražku, budu ji ráda používat. Ale nerada bych šla dolů s kvalitou,“ dodává.
I když si Martina Špetlová uvědomuje, že hlavní vliv na změnu rychlosti módního průmyslu budou mít nakonec vlády jednotlivých zemí (připomeňme, že ve francouzském parlamentu nedávno prošel zákon, který reguluje dovoz ultra fast-fashion a její marketing), snaží se udržitelný přístup vštěpovat svým studentům. V současné chvíli působí na soukromé londýnské univerzitě.
„Myslela jsem si, že mladší generace bude na udržitelnosti stavět, ale ukazuje se, že je to první věc, která odpadne, pokud dochází čas. Snažím se jim proto ukázat, že oni jsou ti, kteří mají možnost věci změnit.“
