Barevná záplava copánků ostře kontrastuje s bledým obličejem drobné dívky. Každou minutu zazvoní telefon. „Promiňte, souhlasila jsem sice s rozhovorem, ale musíte mi odpustit, nemohu nechat mobil bez odpovědi,“ říká omluvně.
Podlaha malého květinářství na pomezí pražských Vinohrad a Vršovic je zaplněná taškami s vodami, dětskými léky či obvazy. Od začátku války na Ukrajině si totiž Viktoria Kryvko lámala hlavu, jak pomoci konkrétním lidem. Má pro to velmi pochopitelný důvod – na Donbase zůstala část její rodiny, rodiče a sedmiletý bratr uprchli do Ivano-Frankivsku, kde chtějí být co nejvíc nápomocní.
Viktoria se nechtěla připojit k tuzemským organizacím, které už na Ukrajině působí, protože toužila, aby se balíčky dostaly právě na oblast východní Ukrajiny. Což se jí daří díky koridorům pro humanitární pracovníky. „Chtěla jsem přesně vědět, co se s věcmi, které sesbírám, stane,“ tvrdí.
https://www.instagram.com/p/CaiM1b1sF5a/
Zatímco Viktoria shání další léky, konzervy, pleny, dětskou výživu či karimatky, její zaměstnankyně až s zenovým klidem váže kytici tyrkysových tulipánů. „Byznys musí běžet dál, i když posledních několik dnů nám spadly objednávky až o 70 procent. Lidé nemají náladu kupovat květiny,“ říká s pochopením.
Předchozí pandemická krize ale celé podnikání s květinami třiadvacetileté studentky psychologie nastartovala. „Můj bývalý přítel si koupil od známého franšízu na květinářství. Začala jsem mu pomáhat, ale úplně to nefungovalo. Tehdy jsem pochopila, že to zkusím sama.“
Tak vzniklo Dopamine flowers. Název vychází z neurotransmiteru, který představuje hormon štěstí a zároveň odkazuje na budoucí povolání třiadvacetileté Viktorie. Je studentkou psychologie na pedagogické fakultě Univerzity Karlovy a absolvovala také několik stáží v Národním ústavu duševního zdraví.
https://www.instagram.com/p/Cargj5LsvYo/
Jak zvládala náročné studium skloubit s podnikáním? „V tom mi pomohl právě covid. Mohla jsem poslouchat přednášky a zároveň být u sebe v květinářství,“ říká se smíchem.
Založit vlastní byznys znamenalo pro Viktorii Kryvko investici v hodnotě 174 tisíc. A jak otevřeně přiznává, až dosud neměla prodělečný měsíc. „Dvakrát se během dvouleté existence stalo, že tržby nebyly takové, jako bychom potřebovali. Ale jinak mě až překvapilo, jak rychle jsme se na trhu chytili.“
Pomohl v tom nejen její proaktivní přístup, kdy se velmi rychle domluvila s rozvážkou prostřednictvím Woltu a Boltu, ale také květinová nabídka. „Miluju barvy, tomu odpovídají i naše květiny,“ vysvětluje Viktoria.
Pugét, který vám kurýr zakrátko po objednání doveze, je navíc vždy vkusně zabalený a opatřený vizitkou s poděkováním. Pokud si klient objedná květiny, které náhle dojdou, komunikuje s ním vždy majitelka sama a navrhne alternativu.
„I před válkou byl ale květinový byznys značně nevyzpytatelný. Někdy jsme uvázali dvacet kytic denně, jindy sotva šest,“ přiznává Viktoria, pro kterou nyní pracuje tříčlenný tým.
Jak zvládá pracovat, studovat (zakrátko začíná také psychoterapeutický výcvik) a organizovat pomoc pro Ukrajinu? „Nemůžu říct, že všechno dobře stíhám, ale mám svůj systém. Vše si zapisuju, mozek má pak volnou operační paměť,“ tvrdí.
Široký úsměv během rozhovoru opouští její tvář, pouze když mluvíme o válce. Rozpláče se, když mi ukazuje vzkaz od malého bratra, který se v nepokoji zmítaném Donbase bojí o svůj život.
„Prosím, napište hlavně, že necítím k Rusům žádnou nenávist. Zde v Česku tvoří velkou část mých přátel a všichni válku odsuzují, naopak pomáhají, jak mohou. Tím, co Putin rozpoutal, už strašně trpí,“ žádá mě. A tehdy tvář Viktorie Kryvko strne podruhé, ale jen na malý okamžik. Pak opět zazvoní telefon a ona jde dávat jasné instrukce řidiči, který ještě dnes musí dojet na válečné území.
