Letos víc než kdy jindy ho bude potřeba. Možná proto je humor hlavním tématem letošního ročníku Anifilmu, který začíná příští týden. Potřetí proběhne v Liberci, kam se přestěhoval z Třeboně, a návštěvníci by se na jeho jednadvacátý ročník měli přijít hlavně zasmát.
„Bude čemu. Nasadíme grotesky, komedie, vtípky, satiru i černý humor,“ slibuje ředitel festivalu Tomáš Rychecký. Anifilm proběhne v Liberci poprvé v řádném květnovém termínu – v minulých ročnících se kvůli pandemii přesouval na říjen a červen.
Že je ústředním tématem letošního ročníku humor je patrné už z úvodní znělky. Kdo je autorem?
Každý rok oslovíme někoho nového, snažíme se dát prostor hlavně mladším výtvarníkům, byť je ta spolupráce s nimi trochu náročnější, protože nemají ještě tolik zkušeností. Letos jsme se ale rozhodli pro Jaromíra Plachého, který je absolventem UMPRUM a tvoří pod hlavičkou studia Amanita Design.
Stál u vizuálu prvního třeboňského Anifilmu a teď se k němu v Liberci po dvanácti letech vrací. Téma humoru je mu velmi blízké a při tvorbě měl volnou ruku. Myslím, že znělka i plakát jsou hodně povedené.
Jako základna festivalu slouží liberecký zámek, který je jinak pro veřejnost nepřístupný, protože je v soukromých rukách. Netajíte se, že byste ho rádi získali napořád – jak jsou vaše plány daleko?
Pro stabilitu festivalu je důležité vědět, jestli budeme mít zámek k dispozici. Takže jsme v úzkém kontaktu s majitelem, máme nájemní smlouvu, ale opravdu v těch dlouhodobějších plánech bychom ho rádi zabydleli celoročně. Naše vize je, že by v něm mohla probíhat výroba animovaných filmů i vzdělávání, kterým se zabýváme a chtěli bychom ho rozšířit. Zámku by taková náplň slušela.
Už jsme si nechali vytvořit i studii proveditelnosti: kde by mohlo co být a jak by mohl zámek fungovat. Mohla by v něm být stálá expozice, mapující sto let české animované tvorby, mohl by sloužit jako tvůrčí centrum. Právě tvůrčí průmysl je dnes na vzestupu, je to důležitý segment ekonomiky Evropské unie, věnuje se mu osm procent populace a přináší vysoké příjmy.
U nás je velký nedostatek tvůrců a animátorů – a Anifilm je platforma, která jim umožňuje se potkávat. Máme pro tuto příležitost i speciální jednodenní akci s názvem Creatoola Animarket, což je takové setkání tvůrců i studentů středních a vysokých škol výtvarných i filmových. Mají možnost navázat třeba budoucí spolupráci.
Jak moc ovlivnila tvorbu animátorů pandemie koronaviru? Promítla se do jejich snímků?
Určitě, ale ne až v takovém množství, jak by se možná čekalo. Většinou šlo o krátké filmy a černý humor. Ono vytvořit celovečerní animovaný film trvá dlouho, někdy i několik let a na festival mohli tvůrci své snímky přihlásit do 31. ledna. Celkem jich bude k vidění kolem pěti set, soutěžních asi sto třicet. Někteří ukrajinští tvůrci už zareagovali na současnou situaci v jejich zemi a vytvořili krátká videa, která chceme návštěvníkům také ukázat.
Ostatně válka ovlivnila třeba i ubytovací kapacity v Liberci, které bylo potřeba uvolnit pro uprchlíky. Máme jich tak o čtvrtinu méně pro návštěvníky festivalu, než jsme původně počítali. Ale s tím si poradíme, protože prioritou je, aby měli kde bydlet hlavně lidé, kteří utíkají před válkou.
Na současnou situaci reaguje i program Anifilmu, hlavně ten dětský. Do něj jsme zařadili filmy právě pro ukrajinské děti, ať už budou mluvené, anebo opatřené ukrajinským dabingem. A pochopitelně většina z nich se ponese opět v duchu festivalového tématu.
Na co se v programu můžeme těšit? Jaké favority máte vy?
Musím zmínit českou animovanou tvorbu, která v poslední době zažívá opravdu velký rozmach. Návštěvníci budou mít možnost vidět film Moje slunce Mad od Michaely Pavlátové, který promítneme i na náměstí před libereckou radnicí. Nabídneme také nový film od Diany Cam Van Nguyen Milý tati nebo snímek Sestry od Andrey Szelesové. Obě to jsou režisérky z pražské FAMU a bodovaly v mezinárodních soutěžích.
Pak se mi moc líbil slovensko-polský film Bolo raz jedno more…, který vypráví o Aralském jezeře a životě kolem něj. Ve světové premiéře se za účasti tvůrců představí i japonské snímky Dívka ze země Venku a Mnoho severů a poprvé se na Anifilmu představí také francouzský tvůrčí tandem Anne-Laure Daffis a Léo Marchand s filmem Sousedé mých sousedů.
Jedním z porotců bude také Bill Plympton, legenda americké nezávislé animace. Přiveze s sebou na ukázku svou tvorbu?
Ano, dorazí i se svými celovečerními a krátkometrážními filmy pověstnými často velmi ostrým humorem. A moc se na něj těšíme. Je to bezesporu velikán, ale hlavně neuvěřitelný showman a vtipný člověk. Z českých hostů pak musím zmínit Jana Sasku, jehož originálně odvyprávěný animovaný vtip Happy End z roku 2015 se dostal mimo jiné mezi deset nejlepších krátkých animovaných děl nominovaných na Oscara.
Moderátorem festivalu byl v uplynulých ročnících herec Tomáš Měcháček. Ujme se té role i letos?
Ano, ale tentokrát k sobě bude mít kromě hudebníka Davida Hlaváče i jednu slečnu, jejíž jméno ještě nechci prozrazovat. Oba večery – jak zahajovací, tak závěrečný budou přenášeny online. Zahájení věnujeme tuzemským cenám v rámci Českého obzoru, kde udělíme i cenu za celoživotní dílo střihačce Jiřině Pěčové. Spolupracovala třeba na Maxipsovi Fíkovi, Fimfáru nebo Velké sýrové loupeži. Zakončení festivalu se pak ponese v duchu vyhlášení mezinárodní filmové soutěže.
Festival se bude odehrávat na devíti místech různě po Liberci. Přidávali jste oproti loňskému roku nějaké?
Nově máme Malé divadlo, které proměníme ve standardní kinosál. Hlavní program se ale bude odehrávat na libereckém zámku a coby premiérové kino pro soutěžní projekce za účasti tvůrců bude sloužit Varšava. Oproti loňsku se v kině zvýšila kapacita a je tu i lepší zvuk. Akreditovaní návštěvníci navíc získají letos příjemný bonus, kdy budou moci chodit zdarma do galerie.
Jaký je rozpočet festivalu?
Dvaadvacet milionů korun. Třemi miliony nám dohromady přispěly město Liberec a Liberecký kraj a letos máme nově generálního partnera, Nadaci PPF. Ta by chtěla dlouhodobě podporovat animovaný film a společně připravujeme i jeden celoroční projekt. Je to pro nás velmi významné spojení, bez něj bychom nedokázali festival zorganizovat v takové velikosti a kvalitě. Loni jsme měli dvacet tisíc návštěvníků a už teď cítíme, že zájem je větší a snažíme se proto kapacity navýšit.
Jak si vlastně stojí český animovaný film ve světě?
Stále ještě patříme ke špičce, získáváme ocenění na významných světových festivalech, což je zásluha převážně studentských, ale i celovečerních filmů. Úspěchy ale slaví i české počítačové hry. Je znát velký zájem o studium tvůrčích oborů, které zajistí absolventům okamžité uplatnění, a je proto třeba tyto obory dále rozšiřovat. Snad nás čeká skvělá budoucnost, protože Češi mají kreativitu vyloženě v krvi.
