V oblacích nad hlavami pozemšťanů plují v současnosti letadla duchů, prázdné stroje bez cestujících. Jen tak, tam a zpátky. Absurdní situace, z níž vymizel primární smysl letecké dopravy, tedy přemístění pasažérů z bodu A do bodu B, je dalším důsledkem koronaviru – vyvolává však i obecnější otázky.
Poloprázdná či úplně prázdná letadla jsou ve vzduchu kvůli kontinentálnímu pravidlu, že společnosti mohou ztratit nepoužívané letecké sloty. Taková ztráta by přitom mohla mít v budoucnu, až pomine „doba virová“, na aerolinky fatálnější ekonomické dopady, než je vypravení letadla, na jehož palubě zůstala prakticky jen posádka.
Slot je doba přidělená správou letiště a místním řízením letového provozu pro pravidelné přílety a odlety, podle které plánují aerolinky svůj letový řád. Ztráta slotu zabolí zejména na frekventovaných letištích, kde je o ideální denní čas tlačenice.
Provoz letadel duchů ovšem není jen absurdní. Je vyloženě škodlivý. V době, kdy se globálně mluví o nutnosti omezit neekologické chování, aby byly zbrzděny klimatické změny, křižují nebe přízračná letadla, jež za sebou nechávají v podstatě stejnou uhlíkovou stopu jako při obsazených sedačkách.
Bezpečnostní opatření a strach z koronaviru razantně snížily poptávku, ale letečtí dopravci plýtvají tisíci galony paliva, poněvadž nechtějí riskovat, že jim nasmlouvané sloty uzme konkurence.
Britský ministr dopravy Grant Shapps už napsal společnosti
Airport Coordination Limited (ACL) žádost o pozastavení pravidel
během šíření koronaviru. „Scénář, aby letecké společnosti
vypravovaly prázdné stroje, je nepřijatelný. Není v zájmu
průmyslu, cestujících ani životního prostředí,“ uvedl
ministr.
Pozastavení pravidel chce do konce roku 2020 i Mezinárodní
sdružení pro leteckou dopravu. ACL už pravidla stopla pro lety do
Hongkongu a Číny, všude jinde však dosud zůstávají.
Britský list The Times, který s informací o nevytížených letadlech přišel jako první, nezveřejnil, o které společnosti a letiště se konkrétně jedná. Expresivně však konstatuje, že počet takových letů je „neuvěřitelný“.
Není však neuvěřitelný počet letů vůbec? Nebo lépe: Je takový počet udržitelný? Když před čtyřmi roky prohlásil Matěj Stropnický, tehdy předseda Strany zelených, že „není normální, aby 80 procent českých rodin mohlo každý rok dosáhnout na leteckou dovolenou“, sklidil tvrdou kritiku. Bylo mu vyčteno, že je nepřející sociální inženýr a chce omezovat lidskou svobodu, k níž patří právo na volný pohyb.
Od Stropnického to byla neobratná formulace, faktem ale je, že hustý letecký provoz, k němuž velmi dostupné ceny letenek přispívají, kondici planety znatelně zatěžuje. Podle odborníků se letecká doprava podílí na oteplování planety zhruba třemi procenty a do roku 2050 to má být pět procent.
Že se to nezdá tak hrozivé? Údernější je tento údaj: jestliže se čtyřčlenná rodina vydá letadlem na dovolenou do destinace vzdálené přibližně tisíc kilometrů, způsobí znečištění čtyřikrát větší, než kdyby jela autem.
V časech koronaviru sice zmíněná rodina vyrazí na cestu spíš automobilem, avšak vinou dávno rozjetého procesu ji nad hlavou stínuje prázdné letadlo. Letečtí dopravci se na jednu stranu snaží být k přírodě šetrnější: kupují úspornější letadla, experimentují s biopalivy, podporují projekty vedoucí ke snížení uhlíkové stopy nebo prostě jen koordinují s řízením provozu přesný čas přistání, aby letadla nemusela zbytečně kroužit nad obsazenou ranvejí.
Zároveň ale bez váhání nabízejí věrnostní programy s bonusy v závislosti na nalétaných mílích. Loni v říjnu vydal britský Výbor pro změnu klimatu doporučení zákazu sbírání vzdušných mil, protože podněcuje nadměrné létání. S koncem roku se totiž do vzduchu vydávají karavany vzdušných nomádů, aby stihly uletět potřebný počet mil a nepřišly o elitní status věrných klientů a s ním spojené výhody.
Na otázku, co je horší než letadlo plné lidí lačných po vstupu do salonků aerolinek se šampaňským a pohodlnými gauči, však existuje snadná odpověď: letadlo, z něhož po přistání nevystoupí jediný pasažér…
