Jako malá z balkonu v Bejrútu sledovala výbuch bomby a podle vlastních slov to v ní něco změnilo. Stala se filmařkou, aby mohla vyprávět příběhy a šířit kulturu své země. Letos se pustila i do jiného srdečního projektu, otevřela vinný bar na Vinohradech.
Farah Abou Kharroub poprvé přijela do Prahy před osmi lety při své cestě po Evropě. „Bylo to jako pohádka, okamžitě jsem se do města zamilovala. Když jsem se vrátila do Bejrútu, řešila jsem, jak se sem vrátit,“ vzpomíná Farah, která pracovala ve filmařském průmyslu a rozhodla se jít do Prahy studovat režii na FAMU. Tu v září dokončí.
Založila produkční firmu, která spojuje český a arabský svět, spolupracuje s MBC, největší mediální skupinou na Středním východě, a její krátký film 7 villages vyhrál cenu za nejlepší krátký dokument na Arabském festivalu krátkých filmů v Libanonu, v Česku byl nominovaný na Cenu Magnesia za nejlepší studentský film.
Farah ale u filmu nezůstává a na jaře otevřela vinný bar Aleb, což v překladu z libanonského dialektu znamená srdce a jde opravdu o její srdeční projekt.
„Vždycky jsem organizovala večeře pro kamarády, což je v našem DNA. Součástí naší kultury je sdílet jídlo, protože se u něj otevírá prostor pro diskuse o různých tématech. Zároveň mám ráda naturální vína a musela jsem za ním jezdit do jiných částí Prahy, tak jsem si řekla, proč to nespojit,“ říká Farah, která o podnikání v gastronomii neměla ani tušení.
„Miluju, jak se z Prahy stává kosmopolitní město a každý přináší kus své kultury. To bych chtěla i já,“ dodává. Finančně ji podpořila rodina, strýc s tetou, se kterou chtěla vždycky něco společného udělat. Počáteční investice dosáhla 150 tisíc dolarů, což je něco přes tři miliony korun. Návratnost zatím neřeší, je příliš brzy, první měsíce ale ukazují, že se koncept líbí a bez problémů si vydělá na vlastní provoz.
V Alebu se zaměřují na naturální vína, zpočátku měli jen ta česká. „Fascinují mě původní metody zpracování vína, jak se dříve dělalo a jak skvěle funguje s chutěmi naší kuchyně,“ vysvětluje Farah, která naturálním vínům doslova propadla.
K českým vínům se přidala ještě francouzská, rakouská, italská a slovenská. Kromě vín tady ochutnáte velmi specifická a tradiční jídla pro oblast Levanty.
„Levanta je historické označení regionu východní části středozemního pobřeží. Mé kořeny sahají do Palestiny, ale jídla, která tady máme, spojují recepty z celého regionu a chutě a ingredience, které se jím prolínají,“ popisuje. Sama řadu surovin z Palestiny, které do Alebu vozí, ochutnala až tady. Kvůli politické situaci se v Libanonu sehnat nedají.
Kuchyně v Alebu je hlavně o sezonnosti surovin. Vaří podle starých metod a v podstatě tak, jak to dělá devadesátiletá Farahina babička. Jedním z výrazných jídel letního menu je skvělý pomerančový salát podle receptu ze starých kuchařek. Pomeranče jsou doplněny datlemi, vodou z pomerančových květů, citronovou kůrou, chilli a koriandrem. Skvělé osvěžující jídlo, stejně jako salát z melounu, okurky, fety a máty, který v Libanonu tradičně v létě servírují na ochlazení.
Stejně jako se v regionu sdílejí různé dipy, ani toto místo není výjimkou. Hummus se skvělým jehněčím plným bylinek a koření a opečenými plátky mandlí navrch, krémový cuketový dip s kyselým sumacem, lehce pikantní muhammara z pečených paprik s vlašskými ořechy a mama ghanouj, po svém připravený dip z lilků opečených na ohni, který mu dodává výraznou kouřovou chuť.
Na závěr nevynechejte vanilkovou zmrzlinu s olivovým olejem, solí, sušenou pomerančovou kůrou a vodou z pomerančových květů.
Když Farah svůj vinný bar otevírala, neměla žádná očekávání, chtěla jen přivést různé lidi k jednomu stolu. To se jí daří od prvního večera, kdy bylo plno a spousta těchto hostů se vrací pravidelně. Okolo Alebu tvoří komunitu a vzniká prostor pro sdílení často i těžkých témat a názorů, kde je ale podle ní vždy cítit respekt.
„Každý den je pro mě lekcí a výzvou, pořád se učím a chci sebe i Aleb posouvat dál. Náš region je tak zlomený a rozložený, že si musíme umět užít aspoň jedinou věc, která nás těší, a tou je jídlo,“ uzavírá Farah.
