Tak blízko jako dnes k ní měli lidé v centru Liberce naposledy před sto lety. Nově k řece Nise mohou zase sejít, smočit si v ní nohy nebo posedět na jejím břehu. Krajské město má svou první náplavku a řeku, která byla po mnoho let spíš neviditelná, znovu vrací do života.
Přitom původně se s náplavkou ani nepočítalo. Liberecký kraj vyhlásil architektonickou soutěž na proměnu nevzhledného dolního centra. „Zadáním bylo celé území zkulturnit. Umístit sem parkovací dům, nový most před vstupem do krajského úřadu a celé to prostranství před ním navrhnout tak, aby bylo kultivované a bez aut. A pokud něco vymyslíme i s řekou, bude to bonus navíc,“ vzpomíná architektka a spoluautorka návrhu Kateřina Gloserová z pražského studia re:architekti.
Některé soutěžící týmy tak koryto řeky do svých nápadů zahrnuly, jiné ne. „Myslím, že jeden z důvodů, proč jsme vyhráli zrovna my, bylo, že jsme v tom zapojení řeky byli rázní a odvážní,“ podotýká, když spolu stojíme na místě, které je ještě plné dělníků, již dodělávají poslední práce.
Přeměna dolního centra přitom probíhala postupně několik let. Nejdříve se vybudoval parkovací dům, poslední rok se začala stavět náplavka, park i lávky.
„Chtěli jsme, aby to tu ožilo. Věděli jsme, že jen nějaký samotný plácek takovou ambici nezvládne, naopak zapojení řeky celý ten prostor zatraktivní. Je to podobné jako v Plzni. Tam přišel před lety Spolek k světu s podobným nápadem. Řeka přímo v centru byla ignorovaná, teď je součástí promenády, je tam kavárna, lidé se tam setkávají. A přesně toho chceme docílit i v Liberci,“ vysvětluje Kateřina Gloserová.
Přitom řeka Nisa kdysi hrála v centru města významnou roli. Ve dvacátých letech minulého století meandrovala pod Libercem v širokém zeleném pásu. Pak její tok začaly postupně znásilňovat nejrůznější náhony, jejichž pomocí si braly vodu z Nisy vznikající textilní továrny.
Foto Severočeské muzeum Liberec
Foto Severočeské muzeum Liberec
Foto Severočeské muzeum Liberec
„O každý ten náhon se meandr zkrátil. Řeku začaly spoutávat do koryt, aby v případě jarního tání neohrožovala tovární objekty,“ popisuje historik Ivan Rous ze Severočeského muzea v Liberci.
Regulace Nisy probíhala až ve třicátých letech dvacátého století. Tím, že zmizel zelený pás, se řeka stala takřka neviditelnou. K tomu napomohlo i to, že přes Nisu vedl parovod. Z řeky, která byla dříve vodním živlem, s Libercem pevně spojena, se stal tok hluboce položený v korytě. Teď jeden z koutů spodního centra, kterému se kdysi přezdívalo Liberecké Benátky, zase prokoukne.
Celý projekt, který vyšel na 155 milionů korun, včetně přislíbené dotace 43 milionů, byl přitom velmi složitý. Zpracovat se musely třeba hydrodynamické posudky na umístění nové lávky přes řeku i na schody k vodě. Povodí Labe nebylo všem návrhům zpočátku příliš nakloněno a Liberecký kraj tak musel hodně vyjednávat.
„Více než náplavka vadily mosty. Každá lávka znamená bariéru, překážku, o niž se může potenciálně při povodních zachytit nějaký strom. Každý zásah do koryta vody navíc znamená jiné chování řeky. Proto se musejí dělat různé výpočty, modely, aby se vědělo, kam ta voda si poteče a kam ne,“ přibližuje architekt David Pavlišta, další z autorů návrhu.
Jednání s Povodím nejvíce ovlivnila výšku mostovky u lávky, kterou chtěli mít architekti co nejníže, aby byla v jedné úrovni s celým prostranstvím. Nakonec se dohodli na sklopném zábradlí a nábřežních zídek, které slouží jako protipovodňová ochrana před dvacetiletou vodou.
Foto Jakub Volný
Foto Jakub Volný
K řece teď lidé sejdou po nových schodech, přístup ale budou mít pouze na jednom místě, dlouhém zhruba sedmdesát metrů. Součástí nově vybudovaného parku je i kiosek s veřejnou toaletou – dřevostavba opláštěná vlnitým plechem. Pro osvěžení pak poslouží kruhová fontána zapuštěná do náměstí, vyvedená v barevném dekoru odkazujícím na textilní vzory, kterou navrhla Kateřina Glaserová.
„Tu kašnu vlastně nikdo ani moc nechtěl, ale my jsme od začátku počítali s tím, že v parku nějaký vodní prvek bude. Snažili jsme se do návrhů zapojit i umělce, ale nakonec to zbylo na mě,“ dodává s úsměvem.
Kašna je zatím ukrytá pod stanem, stejně jako jsou schované sochy, jež navrhla významná česko-německá sochařka Magdalena Jetelová. Rodačka ze Semil, jejímž nejznámějším dílem je projekt Domestikace pyramid, vymyslela pro novou náplavku unikátní sousoší. Stejně jako kašna se veřejnosti odkryje v pondělí 17. listopadu.
Na náplavku naváže i město Liberec, a to vybudováním promenády po obou stranách a nového parku na místě současného parkoviště. U Šolcova domu, kde sídlí správa CHKO pro Jizerské hory, pak vznikne zahrada, dětské hřiště a lávka přes řeku. Postupně se opraví i zeď na druhém břehu.
