Bylo nebylo. Mezi ovocnými sady a rybízovými plantážemi stál starý dům. Kdysi v něm odírali školní lavice žáci malotřídky, později se tu skladovalo obilí. Dům nedaleko malebného Jevíčka na Svitavsku zažil opravdu hodně sklizní, než jej objevil brněnský podnikatel Robert Matuška.
Čerstvě prodal svoji firmu na výrobu a servis marketingových předmětů Moravia Propag, kterou založil na sklonku 90. let a po dalších dvou dekádách obsluhuje 70 trhů s tržbami kolem 470 milionů korun ročně. „Ve stejný den, kdy jsem dotáhl prodej firmy, se mi narodil syn,“ vzpomíná Matuška s tím, že po letech neustálého cestování a pracovního stresu proto toužil více času věnovat sobě a svým nejbližším.
Stavba ze 17. století ho okouzlila svým geniem loci, navíc byla v zuboženém stavu, a proto dostupná za příznivou cenu. Matuška už s historickými nemovitostmi zkušenosti měl, vlastní třeba palác z 12. století na brněnském Zelném trhu, ve kterém se usídlil populární hotel Anybody.
Uvnitř najdete i kachlová kamna | Foto Sýpka Arnoštov
Sýpku plánoval zrekonstruovat na rodinné venkovské sídlo. A jelikož chtěl něco výjimečného, obrátil se na znojemské architektonické studio ORA. To je podepsané třeba pod rekonstrukcí renesančního domu na butikový hotel Štajnhaus v srdci Mikulova.
„Dům v Arnoštově měl silný charakter, ale zároveň bylo jasné, že spektakulární rekonstrukce do původního stavu by jeho atmosféru zničila,“ říká o sýpce architekt Jan Hora. Vnějšímu plášti proto architekti ponechali jeho patinu a dovnitř vložili vestavbu, která nezastírá původ v 21. století.
Pohled na celou budovu | Foto Sýpka Arnoštov
Venkovní posezení | Foto Sýpka Arnoštov
Interiér sýpky | Foto Sýpka Arnoštov
„Projekt jsme pojali jako manifest, jak je možné zacházet se starými domy. Není nezbytně nutné přijít o autenticitu stáří, není nezbytně nutné demolovat, ale ani rekonstruovat dogmaticky památkářsky,“ píšou v autorské zprávě architekti – vedle Jana Hory se na projektu podílela i jeho žena Barbora a architekt Jan Veisser.
Právě na kontrastu syrové skořápky vzpínající se času, kterou architekti zafixovali do podoby romantické ruiny, a současného interiéru stojí kouzlo tohoto domu. Když vejdete, uchvátí vás velkorysý obytný prostor, převýšený přes dvě patra, s kachlovými kamny a kuchyňským ostrůvkem z různobarevně mořené dýhy.
Evokuje spíš sochu než místo pro vaření. Schodiště vás dál vede do čtyř pokojů. Žádný detail tu nebyl opomenut či ponechán náhodě. Jednotlivé prvky interiéru spolu citlivě komunikují, třeba potahy křesílek od prvorepublikové designérské ikony Jindřicha Halabaly barevně ladí se skleněnou mozaikou v koupelnách.
Kuchyňský ostrůvek | Foto Sýpka Arnoštov
Občas se do současnosti dere minulost. Vestavba je totiž vůči původní konstrukci lehce posunutá, takže okna nesedí přesně na otvory ve staré zdi a obě vrstvy domu se místy vizuálně prolínají. „Čtyřletá rekonstrukce se natolik povedla, že jsme si sýpku nechtěli nechat jen pro sebe a blízké okolí. A rozhodli se prostor sdílet s dalšími hosty, kteří jej ocení,“ říká majitel Robert Matuška.
Jelikož jde o naprostou novinku, na rozdíl od většiny podobně charismatických míst byste mohli v Arnoštově dokonce ulovit i nějaké prázdninové termíny.
A co tady dělat? Můžete třeba nekonečně lenošit ve vaně a vyhlížet do krajiny skrze masivní staré zdi, které rámují výhled. Odevzdat se tichu. Večer třeba vyjít do zahrady, kterou manželka investora – profesí zahradní architektka – pojala tak, aby co nejvíc splynula s okolní krajinou. A třeba znova začít objevovat hvězdy na obloze.
