V nové rubrice Out of office se dvakrát do měsíce setkáte s Forbes osobnostmi mimo jejich tradiční prostředí. Dozvíte se více o jejich vkusu, gurmánských preferencích, vezmou vás na svá oblíbená místa, do šatníku i do lednice.
Kateřina Handlová má za sebou velký týden. Představila totiž svou první kolekci coby nová umělecká ředitelka sklárny Rückl, kde vystřídala Ronyho Plesla. Předtím pracovala i pro Lasvit nebo Bommu a zkušenosti sbírala i v Nizozemsku. Jaká je ale mimo pracovní svět?
Můj osobní styl v oblékání
Móda mě baví a znamená pro mě způsob vyjádření. Styl oblékání měním podle nálady, situace a celkového rozpoložení. Baví mě, že otevírá určité mentální okno v mysli. Díky tomu, jak se obléknete, se můžete cítit silnější, volnější, otevírá i určitou možnost snít.
Nejoblíbenější barvou určitě zůstává černá, s různými texturami a povrchem, v kombinaci s bílou nebo barevným akcentem. Často nosím kožené biker, bomber a džíny, ale miluji i kimona, jednobarevná nebo se vzory, nebo elegantní barevná saka a kalhoty ze splývavého materiálu. Oblíbený street style tak střídám s více elegantním nebo tzv. smart casual stylem.
Místo, kam nejraději cestuji
Díky Lasvitu jsem strávila několik let ve Spojených arabských emirátech, v Dubaji, a celou oblast Blízkého východu jsem si opravdu zamilovala a moc ráda se tam vracím. Minulý rok jsem měla konečně možnost navštívit Libanon, který mě, i přes velice kritickou a tíživou situaci v zemi, moc okouzlil a doufám, že budu mít i další možnost zemi více projet.
Skalní město Petra v Jordánsku | Foto Unsplash / Emile Guillemot
Moc ráda bych se také ještě jednou podívala do Jordánska, Petra pro mne byl nezapomenutelný zážitek. Další destinace, kam bych se příště ráda podívala, je ale určitě i Japonsko.
Hudební album, po kterém vždy ráda sáhnu
Je pro mne těžké vybrat jen jedno album, momentálně asi Shabrang nebo Ison od Sevdalizy.
Mám ale ráda různé hudební styly, jsem velký fanoušek post-rocku a post-metalu, emo crustu, soulu nebo electro, často chodím na koncerty. Tak musím ještě doplnit třeba Station od Russian Circles, Mass VI od Amenra nebo Elil od Fall of Efrafa.
Oblíbený suvenýr z cest, který jsem si přivezla
Na cestách spíše nakupuji dárky pro rodinu a blízké přátele, než pro sebe. Suvenýry si moc nevozím, nejlepší suvenýr je asi krásný přívěsek Hamsa, který jsem si koupila v Madabě v Jordánsku. Jde o symbol ve tvaru lidské ruky, považovaný za znamení ochrany.
Předmět, bez kterého nemůžu být
Nerada se někam vydávám bez sluchátek, hudba mne provází celým dnem. Taky bez skicáku nebo zápisníku. A musím si přiznat, že stejně jako pro většinu lidí je to i telefon. Je pro mne důležitý častý kontakt s rodinou a přáteli.
Nejlepší kniha a podcast
Knihy, které mne za poslední roky opravdu nadchly, jsou určitě Žítkovské bohyně od Kateřiny Tučkové a Pohřbený obr od Kazua Ishigura.
Od malička miluji magický realismus v podání Gabriela Garcíi Márqueze. Můj nejoblíbenější podcast je pak Business of Fashion, z českých ráda poslouchám Večery na UF UK.
V mé lednici vždy najdete
Jsem vegetariánka, takže vždy velké množství zeleniny a ovoce, hummus, kimchi, ovesné mléko. I přes lehkou intoleranci na laktózu tam vždy bude i dobrý italský nebo francouzský sýr, protože jak se říká „cheese is life“.
Poslední věc, kterou jsem si koupila na sebe
Poslední věc, kterou jsem si koupila na sebe, není kousek oblečení, ale parfém. Konkrétně Promise od Frederica Malle. Je to hodně výrazná, unisex vůně, která pravděpodobně nesedne každému, mne ale úplně uhranula. Parfémy miluji a ráda je, stejně jako oblečení, střídám podle sezony a nálady.
Předmět, se kterým se nikdy nerozloučím
Starožitný řetízek s přívěskem, který jsem dostala po své prababičce. K tomu mám velký citový vztah.
Film nebo kulturní akce, která mě v poslední době obohatila a donutila se zamyslet
Na podzim jsem měla možnost navštívit dvě úžasné výstavy – retrospektivu Jean-Michel Basquiata v Albertině ve Vídni a výstavu sester-dvojčat Květy a Jitky Válových s názvem Cesta předurčena osudem v GASKu.
Práci Basquiata jsem znala především z reprodukcí a z pár obrazů, které jsem viděla naživo v galeriích, ale v tom množství a skladbě expozice na mne dolehla síla, genialita a tíživost jeho díla, podobný pocit jsem zažila i u sester Válových.
Obě výstavy spojuje neskutečná nadčasovost, syrovost a expresivita, silné myšlenky, existencialismus a hluboká citlivost. Silný dojem na mne udělal i film Emigranti, který jsem viděla v rámci svého oblíbeného filmového festivalu Scandi, a seriál Deníky Andyho Warhola na Netflixu.
Nerada bych zapomněla ale i na dokument Women Behind the Wheel v rámci festivalu Jeden svět. Donutil mě se znovu zamyslet nad tématem women empowerment, co to znamená v dnešní době otevřenost, laskavost a svoboda a jak individuální situace a zkušenost může ultimátně ovlivnit definici feminismu.
