Aktivní naslouchání je první krok ke smysluplné konverzaci. Jak ale docílit toho, aby se vám myšlenky nerozutekly, abyste se nenechali rozptýlit telefonem v kapse a abyste opravdu vnímali, o co v konverzaci běží?
Vyzkoušejte trik amerického designéra Marka Fullera. Ten říká: Pokud chcete vést s druhými debaty, které někam vedou, zahrajte si sami se sebou hru na improvizaci a dovolte si reagovat pouze na to poslední, co od druhých uslyšíte.
Vezměte si následující příklad: Máte s partnerem ostřejší debatu, ve které se oba snažíte vysvětlit svůj úhel pohledu. Ale místo toho, abyste toho druhého poslouchali, si při hádce v hlavě skládáte dohromady další argumenty, které na partnera vypálíte nehledě na to, co vám říkal.
Nebo: Jdete na pravidelné setkání s kamarády a chcete se podělit o všechny skvělé (nebo špatné) věci, které se vám udály. A tak místo toho, abyste poslouchali, co vám přátelé říkají, vymýšlíte, jak do jejich vyprávění procpat svůj příběh. A tak to být samozřejmě nemá.
Protože naslouchání není o tom, že necháte druhé vypovídat a dál si budete „mlít svou“. Je to naopak o tom, nastoupit do konverzace bez předem připravené agendy, která může celý rozhovor zbytečně zploštit.
Tak se nebojte improvizovat a reagujte pouze na to poslední, co druzí říkají. Nebojte, ono vás při debatě vždycky něco napadne.
