Alfa Romeo 8C 2900 Mille Miglia z roku 1938, stejně staré Bugatti 57SC Atlantic, Ferrari 250 GTO 3589GT ročník 1962 nebo Porsche 356A Speedster z roku 1957.
Tahle a další ikonická auta vyrábí Sandy Copeman se svým týmem v britském Bristolu. Každý model je propracovaný do posledního detailu, ručně sestavený a dokonale nalakovaný – a stojí jen zlomek toho, za kolik se tyto veterány prodávají na aukcích.
Na druhou stranu ovšem taky měří jen zlomek jejich skutečné velikosti.
Copemanova společnost Amalgam Collection se totiž specializuje na ruční výrobu modelů veteránů i moderních automobilů. Jde o tak pečlivé kopie, že je často těžké na fotografii rozeznat miniaturu od opravdového auta. „A to je taky náš cíl,“ říká pětašedesátiletý zakladatel společnosti. „Pokud před někoho položíte fotografii ve vysokém rozlišení a oni nepoznají, že se jedná o model, a ne o reálný vůz, pak jsme splnili svou misi.“
Model roadsteru Jaguar E-type v měřítku 1 : 18
Navíc některé z modelů fungují podobně jako jejich dražší a větší předlohy. Třeba miniatura modelu McLaren Senna, která vyjde zhruba na 300 tisíc korun, umí na povel dálkového ovladače rozsvítit přední i zadní světla a malý motorek umožňuje i otevírání dveří.
Copemanův zájem o techniku se projevil už v pubertě. Ve čtrnácti si sestavil zrcadlový teleskop i pár elektrických kytar. Jednou z jeho největších vášní ale bylo upravovat mopedy, se kterými pak řádil po zahradě svých rodičů.
V sedmnácti opustil střední školu a začal jako mnoho tehdejších hippie nomádů cestovat po Evropě a severní Africe. Nakonec se usadil v umělecké kolonii v britském Somersetu – a právě tam objevil i modelářství, když pro architektonickou firmu vyráběl přesné zmenšeniny domů i celých vesnic.
Zakladatel společnosti Amalgam Collection Sandy Copeman
Když se v 70. letech přestěhoval do Bristolu, založil během několika let s bývalými kolegy firmu Amalgam Modelmakers. „Začínali jsme na modelech pro architektonická studia a postupně nás začaly oslovovat i nastupující hvězdy oboru jako Norman Foster nebo designéři jako James Dyson,“ vzpomíná Copeman.
Modely aut začala firma Amalgam vyrábět v roce 1995 pro stáje seriálu formule 1.
„Když jsem byl malý, mým hrdinou byl Jim Clark, jeden z nejslavnějších závodníků F1. Takže moje vášeň pro závoďáky z 60. let a design aut obecně jen čekala na to, až dostane prostor,“ vypráví Copeman. Jejich první miniatura byl model monopostu Jordan 196. Zanedlouho přišel kontrakt s týmem Williams a o dva roky později s Ferrari.
Na modelech Porsche 911R z roku 1963 a 911 RSR z roku 2016 v měřítku 1 : 18 můžete vidět, jak se závodní auto změnilo za posledních 50 let.
O necelou dekádu později, v letech 2006 a 2007, firma dostala od Ferrari zakázku vyrobit miniatury všech jeho klasických i novodobých modelů. Během pár let na dveře studia Amalgam zaťukaly i Lamborghini, McLaren a další automobilky, které zatoužily po tom, rozšířit svoje stáje o miniaturní verze svých slavných aut.
Výroba modelů se čtyřmi koly se od těch architektonických postupně zcela oddělila. Dnes má společnost, kterou Copeman v roce 2016 přejmenoval na Amalgam Collection, roční obrat 10 milionů dolarů a měsíčně vyrábí víc než 500 modelů, jejichž cena se pohybuje od 15 tisíc do 3,5 milionu korun. Firma zaměstnává přes 200 lidí a kromě Bristolu, kde se jednotlivé modely navrhují, má výrobní pobočky také v Maďarsku a Číně.
A jak takové miniauto vlastně vzniká?
V případě novějších modelů má Copemanův tým od automobilky k dispozici digitální dokumentaci. S veterány je to o něco složitější. „Pracujeme s digitálními skeny, původními ručně rýsovanými plány, manuálním měřením a také zhruba stovkami fotografií.“ Ve chvíli, kdy jsou všechny rozměry a detaily jasné, se vytvoří formy pro jednotlivé části celé skládačky. Komponenty se vyrábějí z kovu, karbonových vláken či gumy a některé se tisknou na 3D tiskárně.
Na výrobu modelu Ferrari 375 Plus 1 : 8 potřebujete zhruba tisíc součástek a opravdu pevnou ruku i nervy.
Poté se komponenty musí očistit a opískovat, je také třeba pečlivě vyzkoušet, zda všechny součástky opravdu přesně pasují dohromady. Pak se jde na lakování, sestavování a práci s detaily. „Celý proces je zhruba z 90 procent velmi tradiční,“ říká Copeman a dodává, že jde o jemnou ruční práci, která se podobá hodinářskému řemeslu.
Vytvořit formu na jeden model auta zabere od 2500 do 4500 hodin a dalších 350 až 450 hodin trvá jednu miniaturu složit. „Třeba Ferrari LaFerrari jsme navrhovali 3500 hodin a desetinu času zabere proces kompletace,“ dodává zakladatel firmy.
Pečlivost oceňují nejen značky, které si u společnosti miniatury svých aut objednávají, ale i sběratelé a celebrity. Například Sylvester Stallone má doma na poličce limitovanou edici formule Ferrari F1, ve které závodil Michael Schumacher. Módní návrhář Ralph Lauren si nechal vyrobit i 17 miniatur svých vlastních vozů, které byly k vidění na výstavě v Musée des Arts Décoratifs v Paříži, a švýcarský hodinář Richard Mille si pořídil minimodely aut, která stojí v jeho záviděníhodné stáji.
Copeman sám přitom – možná trochu překvapivě – auta nesbírá. „Vlastnil jsem nějaké ne tak exkluzivní veterány, jako třeba MG Magnette z 50. let, a zažil jsem pár opravdu mimořádných řidičských momentů,“ říká. „Vždycky jsem ale měl v garáži mnohem víc motorek než aut.“
Ostatně proč auta sbírat, když si sám může vyrobit jakýkoli model, po němž zatouží.
