Lidi svádí dohromady nejrůznější důvody, různé případy i životní situace. A kvůli tomu se často mylně považují za komunitu. Takovou (pseudo)komunitou jsou například kolegové v práci, skupina zákazníků, fanoušci Slavie, sousedé v bytovém domě nebo třeba spolužáci na vysoké škole, kteří sdílejí společný osud, společný prostor nebo se potkávají na cvičeních a přednáškách. To ale nestačí.
Komunita je něco víc. Je to skupina lidí, kterou každý člen vnímá a která vnímá každého jednotlivce, je to skupina lidí, kterou spojuje rada, pomoc, přátelství, upřímný zájem, čest nebo radost ze hry. Sílu komunity určuje kvalita onoho „vnímání se“ a lze ji rozložit na jednotící prvky podle mnoha os, například účelu, aktivit, výsledků nebo míry dobrovolnosti.
Aby byla komunita skutečně komunitou, měla by splňovat minimálně tato čtyři kritéria:
- Má smysl, který přesahuje užitek jejích členů.
- Dává příležitost každému jednotlivci být důležitou součástí celku. Umožňuje mu rozvíjet se a růst po profesní i osobní stránce, zapojit se, být iniciativní, aktivní, podílet se na formování komunity a jejím směřování.
- Vytváří prostor pro rozvoj pracovních a osobních vztahů. Vztahy a propojení jsou důvodem, proč jsme tady. I neurobiologicky fungujeme na propojení. Jen skrze interakci s ostatními jsme schopni dosáhnout osobního růstu a mít vliv na své okolí.
- Je zdrojem silných emocí. Emoce jsou ohledně změny největší hybnou silou na světě. Velmi užitečné mohou být kromě pozitivních emocí také ty negativní.
V práci je to složitější
Pracovní komunity jsou nejrůznějšího charakteru nebo, řekněme, nejrůznějších pracovních kultur. Třeba metodika As One společnosti Deloitte je dělí do 8 archetypů podle charakteru spolupráce a vztahu mezi lídrem a členy komunity.
(pro zvětšení obrázku na něj klikněte)
Na makro úrovni, která je zobrazena na vertikální ose, je způsob spolupráce bottom-up (archetyp Community Organizer and Volunteers, příkladem jsou Linux, Wikipedia nebo Amnesty International) nebo top-down (archetyp Landlord and Tenants, což představuje třeba Apple App Store). Na procesní mikroúrovni, která je na horizontální ose, je to kreativita (Producer and Creative Team, například Cirque du Soleil ve fázi tvorby představení) nebo řízené procesy (Conductor and Orchestra, třeba nemocnice).
Komunity mohou být velmi pestré, s různým rozložením pravomocí a různou mírou dobrovolnosti. Ale všechny lze nějakým způsobem rozvíjet, vést a hostit.
Bez hostitelství to (ne)jde
Hostitelství ve spojení s komunitou si lze představit, jako když pořádáte party. Jde tedy o prostor, hudbu a především atmosféru, které hostitel přiměřeně upravuje tak, aby vyhovovaly jak potřebám jedince, tak potřebám celku.
Skvělý hostitel je takřka neviditelný, přesto je nesmírně důležitý. Vytváří podmínky, díky kterým si účastníci odnesou domů zážitky a vztahy, akce je pro ně přínosná, účastnit se má smysl. Skvělý hostitel je to, co odlišuje skvělou party od té dobré.
Principy skvělého hostitelství komunit jsou:
- Laskavost a důvěra, ty totiž dokážou změnit úplně vše.
- Víra, že hluboká transformace je možná jen skrz zážitky.
- Setkávání, propojování, konverzace a nakonec spolupráce jako přirozená cesta k zážitkům.
- Přítomnost (mindfulness) jako základní nástroj hostitele.
- Opravdový zájem o druhé, díky kterému si uvědomujeme, že nejdůležitější člověk v místnosti je ten, kdo sedí nebo stojí vedle nás; ten, kterého posloucháme, protože mu chceme porozumět nebo odpovědět.
- Jednání s ostatními způsobem, jakým bychom si přáli, aby oni jednali s námi.
- Touha opravdu pomoci, těšit se z úspěchů členů komunity.
- Přizpůsobení jazyka a jeho stylu jazyku a stylu jak jednotlivců v mé komunitě, tak jiných komunit.
- Autenticita, schopnost být sám sebou, nebát se chyb a neskrývat se za oficiální role, posty, pozice.
- Těšení se z hoštění druhých – hoštění nás baví, přináší nám radost.
Až se toto naučíme kolektivně praktikovat napříč pracovními, společenskými a rodinnými komunitami, jichž jsme součástí, věřím, že nastane společenská revoluce, ve kterou lidé doufají od počátku civilizace.