Jakou roli hrají šperky v naší kultuře? Kde se vzal název granát a jaký význam mají safíry? Kniha Precious odpovídá na všechny otázky kolem drahých kamenů.
U vchodu do galerie šperků londýnského muzea Victoria & Albert Museum se vyjímá portrét Frances Anne, markýzy z Londonderry.
Její bohatě zdobené šaty, prošívané několika oslnivými drahokamy z její klenotnice, včetně vzácných tyrkysů a kolekce sibiřských ametystů, žlutého diamantu a růžového topazu, které jí daroval obletovaný ruský car Alexandr I., vzbudily v Londýně třicátých let devatenáctého století značný rozruch. Skutečné šperky jsou dnes součástí expozice.
Moje průvodkyně Helen Molesworth, hlavní kurátorka muzea, gemoložka a historička šperků, má podobných příběhů v rukávu spoustu a co možná nejvíc jich napěchovala do své nové knihy Precious, která vyšla v USA začátkem minulého měsíce.
Jedná se o studnici poznatků o drahých kamenech z historické perspektivy, souhrn pětadvaceti let strávených na cestách po světě studiem drahokamů, které „propojují příběhy, osudy, vědu a archeologii. Historie drahých kamenů je současně historií lidstva,“ vysvětluje.
Kniha podrobně popisuje roli, kterou drahé kameny hrají v naší kolektivní kultuře, od anglosaského meče z Redwoldu ze sedmého století, jehož rukojeť osázená granáty vypovídá o tom, že saský král byl levák, až po perlu La Peregrina, která se slavně ztratila, když zapadla do pohovky na hradě Windsor a málem ji spolkl pes Elizabeth Taylor. Jejich přitažlivost je nezměrná a sahá velmi hluboko.
Napříč dějinami jim lidé po tisíciletí přisuzovali různé významy. Podle Molesworth jsou například safíry často spojovány s královskou rodinou či s nebesy. Rubíny se zmiňují dokonce v Bibli, ačkoli se dnes předpokládá, že šlo původně spíše o granáty nebo spinely, a často symbolizují krev.
Naše interpretace přírodních skvostů se posouvaly a měnily spolu s tím, jak se rozvíjelo a prohlubovalo lidské poznání.
Molesworth vystudovala klasickou filologii a archeologii a věří, že latinské a řecké názvy drahých kamenů nám mohou lecos prozradit. Například jméno „granát“ pochází z výrazu, kterým staří Řekové popisovali červené, zářící kameny.
Rubíny patří k jejím oblíbeným minerálům a jako dítě si je kupovala za své kapesné: „Bývaly vysoce ceněnými drahokamy, které nosívala královská rodina, ale ve viktoriánském období se začaly masově těžit a brousit. V nemilost upadly na sklonku Římské říše, kdy došlo ke změně obchodních cest.“
Přednedávnem byla v Africe objevena nová naleziště odlišně zbarvených granátů, stejně jako ložiska tsavoritů ve východní Africe (Molesworth a její maminka, které se obě narodily v Keni, nosí náramky právě z tsavoritů).
Šperky jsou stejně tak úložištěm emocí jako prostředkem k jejich vyjádření. „Historicky byly ozdoby z drahých kamenů znakem příslušnosti k určitému kmeni, podobně jako značky, které nosíme dnes,“ říká Molesworth.
„Demokratizace drahokamů a šperků začala ve dvacátém století, a my si tak můžeme svobodně zvolit, co se nám líbí a co nám sluší. Pestrost kamenů, které máme nyní k dispozici, nabízí lidem širokou škálu možností.“ Molesworth doporučuje kupovat to nejlepší, co si můžete dovolit, a vybírat z drahokamů, které vás nejvíce osloví.
Pro Molesworth je výmluvný také způsob, jakým klenoty nosíme a které ze slavných sběratelek se jimi zdobily.
Drahokamy, které často těžili muži a které slavně nosily osobnosti formátu Coco Chanel (perly), Marilyn Monroe (diamanty) a Elizabeth Taylor (všechno, ale v co nejlepší kvalitě), stejně jako začlenění žen do výrobního procesu v zemích jako Botswana či Kolumbie je „jako nárokovat si nazpět část historie z ženské perspektivy“.
Vzpomíná přitom na vévodkyni z Windsoru, „která nosila své šperky jako brnění“ a jejíž razantní povaha je patrná z kolekce klenotů bohaté na práce designérů, jako je Suzanne Belperron.
Když pracovala s osobní sbírkou princezny Margaret, byla „ohromena“ tím, jak názorně vypráví její životní příběh.
„Počínaje dárky od babičky, které dostala jako malá holčička, až po královské kousky, jakým je diadém Poltsmore, byla tahle kolekce úplně jiná než ostatní sbírky vytvořené tak, aby něco vypovídaly o svém nositeli. Skutečnost, že do ní princezna Margaret zařadila diadém z druhé ruky, svědčí o tom, že si chtěla vybírat sama a nežít ve stínu své sestry,“ uvádí.
Pro Helen je sdílení jejích poznatků součástí půvabu. Díky tomu, jak velkoryse se podělila o svůj čas a odborné znalosti, jsem určitě daleko lépe dokázala ocenit poklady vystavené v galerii.
„Baví mě, že mohu stát před davem lidí, kterým se rozzáří oči, když s nimi mluvím o své vášni,“ vzpomíná na své nedávné knižní turné po Velké Británii. A pro fanoušky šperků ze vzdálenějších koutů světa je tato nakažlivá vášeň stejně hmatatelná i na stránkách její nové knihy.