Je mu čtyřiačtyřicet a je to panter. Floridský Panter. Jaromír Jágr hraje hokej profesionálně od 16 a patří do klubu zlatého triptychu – hráčů, kteří získali zlato na mistrovství světa, na olympiádě a navrch vyhráli Stanley Cup. Po letošní sezoně se útočník z Kladna dostal na třetí místo mezi nejúspěšnějšími střelci historie NHL i v žebříčku kanadského bodování. Toto je život a kariéra legendy v citátech.
Jágr bruslil od dvou let, v šesti už hrál v lize a v jedenácti sportovní lékař tvrdil, že je vyvinutější než mnozí profesionální hráči.
Jágr: „Když jsem hrál proti šestiletým, byl jsem skvělý. Když jsem hrál proti desetiletým, byl jsem průměrný. Táta chtěl, abych hrál tam, kde jsem průměrný. Když jsem byl na ledě, řval na mě. Už jen strach z toho, že tam je, mě nutil hrát lépe.“
Jedna z prvních zpráv od skauta měla podpis Jacka Buttona, který měl na starost hráčskou základnu u Washington Capitals. Ten v 80. letech vyrazil do Československa.
Jack Button: „Nemohl jsem z něho spustit oči. Nemusíte být génius, abyste pochopili, jak rychlý je, jakou má sílu. A ty jeho ruce – úžasná rychlost obou rukou i zápěstí.“
Čtěte také: Jágr a delší kousek žvýkačky, Sazka i Babiš aneb jeho nejlepší reklamy
V období draftu v roce 1990 začala rezonovat nejistota, jestli se Jágr v Americe prosadí, protože jeho předchůdcům se to nedařilo. Nakonec byl vybrán jako pátý Pittsburghem a ten rok byl jedním z dvaadvaceti draftovaných Čechoslováků.
Jágr: „Nikdy jsem nepřemýšlel o tom, že bych dělal něco jiného než hokej. Pokud chcete být v něčem dobří, musíte se vzdát všeho ostatního a jít si za svým.“
Jágr se k Penguins nepřipojil hned. Ze střední školy sice odešel, aby mohl hrát za národní tým, ale teď panovaly pochyby, jestli bude schopen dokončit studium v Pittsburghu. Rodičům slíbil, že si jednoho dne udělá maturitu, a svůj závazek naplnil v roce 2002, když bylo třicet.
Gordie Roberts: „Většina kluků v šatně Penguins je zocelená hrou, cestováním, tím, že putují mezi týmem a farmou. Ale Jaromír je prostě dítě. On si ani neuvědomuje, že hokej je byznys.“
Červnový Forbes, který je právě v prodeji, je věnován Jaromíru Jágrovi.
V prvních letech kariéry mu novináři často přezdívali mazánek proto, že s ním během sezony bydlela maminka. Ale nakonec se v novinách začaly čím dál častěji objevovat jiné rysy Jágrovy povahy – tvrdá práce a vytrvalost.
Jágr: „Morálka nikdy nebyl problém. Pocházím z rodiny, kde dřina byla na denním pořádku. I když teď v hokeji makám naplno, není to nic proti tomu, čím jsem prošel v mládí na statku. Hokej je pro mě jako dovolená. Věřte mi, život umí být mnohem tvrdší než to, co dělám teď. Obdivujete mě, že dřu, ale je tolik lidí, co pracují mnohem víc než já, a žádný obdiv si nikdy nevyslechnou.“
Čtěte také: Ahoj hokejová rodino! Jak se Jaromír Jágr stal králem českého Facebooku
Když Jágr přišel do Pittsburghu, neměl podle svých slov ideální střelu. Proto po každém tréninku zůstával na ledě a s asistentem trenéra Rickem Kehoem ji piloval.
Phil Bourque: „Lidé zapomínají, že jeho první měsíce v NHL byly velmi, velmi složité. Často odcházel z ledu s hlavou sklopenou a byl vycucaný. Ale byl to křest ohněm a učil se opravdu rychle.“
Když jsme u rychlosti, tu si Jágr v prvních letech kariéry užíval stejně jako slávu. Třeba když závodil po dálnici v Pittsburghu.
Jágr: „Za jeden týden jsem dostal tři pokuty za rychlost. Policajti vědí, kdo jsem, ale nezajímá je to.“
A za méně než rok nasbíral dva tucty pokut.
Phil Bourque: „Jeho řízení bylo ve městě vyhlášené. Měl celou přihrádku v autě plnou lístečků pokut, ale nikdy je neplatil. Vytáčel tím policajty, protože kdykoliv dostal novou pokutu, jen přihrádku otevřel a lísteček do ní zahodil.“
A stejnou rychlost ukazoval i na ledě. Toto je výtah z rozhlasového komentáře Garyho Thorna, kdy Jágr skóroval v zápase proti Flyers.
Gary Thorne: „Jágr. Jde vpřed. Jágr. Podívejte si na ten pohyb. A zase. Jágr. V… Jágr. Gól. Bože, to byl skvělý gól.“
Když v létě 2008 odcházel do Omsku, asi netušil, že tam zůstane tři roky.
Jágr: „Bylo to nejtěžší rozhodnutí mého života. Když jde o hokej, tak nerad se rozhoduju. Rusko mě změnilo. Není tam tlak. Žádné rozptýlení. Málo pravidel. Mohl jsem si nastavit svá vlastní a ta jsem bral vážně.“
Když byla na začátku řeč o vytrvalosti, musí se k ní přidat i dlouhověkost. Jágr je sice nejstarším hráčem NHL, přesto se v této sezoně stal nejproduktivnějším Čechem v soutěži. S takovým profilem asi nemá důvod končit.
Jágr: „Tuhle hru miluju a přeju si, abych ji mohl hrát navždy. Ale vím, že to není možné. Nebudu navždy mladý, zdravý a vím, že toho budu muset jednou nechat.“
Červen je ve Forbesu měsícem Jaromíra Jágra. Nové číslo přináší velký rozhovor s největší sportovní hvězdou Česka a vše, co jste o hokejové legendě chtěli vědět.
