První máj, lásky čas. A nebo taky ne. Ideál romantické lásky, který vznikl ve stejné době jako legendární báseň Karla Hynka Máchy, vztahům spíš škodí než pomáhá. A představa osudové lásky na celý život se dnes hroutí stejně jako obraz slavného básníka, který ve skutečnosti nebyl žádný romantik, ale tyran své ženy.
„Láska má čím dál více podob. Nikdy v historii neměli lidé ve vztazích tolik svobody jako dnes,“ říká psychoterapeutka, socioložka a zakladatelka Institutu Moderní láska Markéta Šetinová.
„Pořád máme ideál monogamního heterosexuálního vztahu, respektive ještě lépe manželství s dětmi, ale ten postupně oslabuje. A čím dál více lidí zkoumá, jestli pro ně není vhodnější nějaká jiná forma partnerství než mainstream,“ dodává.
Přibývá singles, mingles, polyamorních vztahů i lidí s fluidní sexualitou. Mácha by se tak nejspíš divil, koho všeho by viděl líbat se pod rozkvetlou třešní.
„Seznamování ani vztahy nejsou jednoduché, na obojím je potřeba neustále pracovat,“ říká Šetinová, která v rozhovoru mluví o trendech v hledání partnerů, proměnách sexuálního chování, receptech na spokojený vztah i o tom, jak lásku ovlivní nástup umělé inteligence a virtuální reality.
Singles přibývá, porodnost klesá a rozvodovost se sice snižuje, ale o celkové stabilitě párů to nemusí nic vypovídat. Zažíváme tedy krizi vztahů?
Nemyslím si. Ze své praxe mám pocit, že lidé se na vztahy čím dál více zaměřují. Očekávají od nich víc než v minulosti a jsou ochotni na nich pracovat. Ale to jde ruku v ruce i s tím, že odcházejí ze vztahů, které jim nesednou. Najít si dnes v osmnácti lásku na celý život je čím dál vzácnější.
Podle délky vztahu ale nemůžeme hodnotit jeho kvalitu. To, že se lidé rozcházejí častěji než předchozí generace, tak nemusí být nutně špatně. Se zvýšenými nároky na vztahy se ale samozřejmě pojí i těžkosti při seznamování. Pomáhají nám s ním sice technologie, občas je to kvůli nim ale spíše náročnější.
Kolik procent lidí se dnes seznamuje online?
V Česku si online našlo partnera kolem pětiny lidí. Ukazuje to náš průzkum, který jsme dělali s výzkumnou agenturou Behavio. V dalších zemích v Evropě to bude podobné.
Ve Spojených státech se podle výzkumu sociologa Michaela Rosenfelda přes internet seznámilo devětatřicet procent párů. Nárůst online seznamování táhnou nejmladší generace, takže se dá předpokládat, že bude dál nabývat na významu.
Když na seznamce vydržíme, většinou to přinese výsledek.
Reputace seznamek nejsou zrovna nejlepší. Potvrzují to i data?
Offline se seznamujeme většinou přes prostředníky a svou komunitu. A to prostředí k nám pustí jen více méně podobné lidi, se kterými jsou první kontakty většinou příjemné, snáze se s nimi povídá a zamilovává. Na seznamce jsme na to sami. A rozeznat jen podle fotky a pár vět, s kým si sedneme, je náročné.
Proto tam máme velkou chybovost a chodíme na schůzky s lidmi, se kterými bychom se v reálném životě z dobrých důvodů nepotkali, protože si nemáme co říct. Hledáme tak doslova jehlu v kupce sena. Ale data z našeho průzkumu s Behaviem ukazují, že pozitivní zkušenosti převažují nad negativními. A že když na seznamce vydržíme, většinou to přinese výsledek.
Některé příběhy ze seznamek ale bývají dost děsivé.
Občas se říká, že seznamky jsou jen na sex. A je pravda, že 44 procent lidí tam našlo partnera na sex. Ale stejné procento lidí díky seznamce získalo vztah, což není vůbec málo. Je tam spousta normálních lidí a pak menšina těch, kteří se chovají problematicky. Jenže tahle menšina tam zůstává a bývá dost hlasitá.
To může trochu zkreslovat tu zkušenost. A když například párkrát zažijete ghosting, kdy druhá strana bez vysvětlení přestane reagovat, tak to začnete považovat za standard a je lákavé začít to dělat také. Tahle seznamková kultura se tak šíří dál a s tím je spojená určitá frustrace.
Jaké další pojmy patří do současného randícího slovníku?
Zombieing znamená, že vás někdo „ghostne“ a pak se vrátí. Breadcrumbing, že vám hází drobky pozornosti, aby si vás udržel, ale nejde do toho naplno. Při benchingu si vás nechává na lavičce jako nějakou zálohu a ozve se, když se to zrovna hodí. A orbiting znamená, že lajkuje příspěvky na sociálních sítích, ale nikdy vás nepozve ven.
Jak je to v současnosti se seznamováním offline?
Dvaadvacet procent lidí se seznámí přes kamarády, což je obdobné procento jako na seznamkách. Patnáct procent lidí si najde partnera v práci a jedenáct procent náhodně. Kolem dvaceti let se lidé seznamují v offline světě poměrně snadno, protože spousta vrstevníků je single a častěji potkáváte nové lidi. Se zvyšujícím se věkem je to ale samozřejmě náročnější.
Existuje ideální věk, kdy si najít stálého partnera?
Období mezi patnáctým a třicátým rokem života je velmi formativní, hodně se nám promění život a dorůstá naše osobnost. Ve vztazích se tak snadno může stát, že se každý vyvineme jiným směrem nebo chceme ještě vyzkoušet, jestli by někdo jiný nebyl kompatibilnější.
Podle výzkumů tak vydrží déle spíše manželství uzavřená v pozdějším věku. Potvrzuje to i klesající rozvodovost v Česku, která souvisí právě s pozdějšími sňatky.
Liší se to hodně i genderově. Pro muže je náročnější seznámit se mezi dvaceti a třiceti lety a pro ženy zase ve věku kolem pětatřiceti až čtyřiceti let. To zrcadlí i zájem o téma seznamování, který ze zkušeností z našeho terapeutického centra mají především tyto dvě skupiny.
Podle výzkumů tak vydrží déle spíše manželství uzavřená v pozdějším věku.
Jak může terapie seznamování pomoci?
Zpravidla se seznámí lidé, kteří u toho vydrží. Pokud na sobě člověk pracuje, buduje svůj sociální okruh, je v seznamování aktivní, tak se seznámí prakticky každý. Ale to neznamená, že to je jednoduché. Je to spousta práce. A ta začíná u vztahu k sobě samotnému.
S klienty se zaměřujeme především na to, aby se cítili dobře v single životě. Bavíme se o tom, jaký mít seznamkový profil, jak se chovat na prvním rande, ale i o bývalých vztazích nebo o tom, kdo je přitahuje.
Jaké nejčastější chyby lidé při seznamování dělají?
Snaží se přesvědčit někoho, aby s nimi měl vztah. Tráví čas v polovztazích nebo interakcích s lidmi, kteří o ně nejeví zájem. Základní pravidlo vztahu je, že ho můžete mít jen s někým, kdo ho chce mít s vámi. Odmítnutí je těžké si přiznat a přijmout.
Ale nejrychleji se seznamují právě lidé, kteří odmítnutí příliš neřeší. Je důležité uvědomit si, že to k seznamování patří a nedá se tomu úplně vyhnout. A přistupovat k tomu růstově ve smyslu: co si z toho můžu vzít.
Do jaké míry je dnes single život běžnou normou?
Se single obdobím má zkušenosti čím dál víc lidí. Naši rodiče měli život hodně nalajnovaný a už kolem dvaceti let se brali. Dnes máme něco, čemu se říká vynořující se dospělost, kdy se lidé mezi dvaceti a třiceti lety zaměřují na studium, práci, koníčky, zábavu a cestování. A vztahy tolik neřeší. Stigmatizace singles tak klesá, i když norma párového života je stále silná.
Žít single je finančně náročnější než žít v páru, ale s tím, jak společnost bohatne, si to více lidí může dovolit. Podle našeho výzkumu je v Česku single kolem třiceti procent lidí. Ve Spojených státech je to podobné a z toho zhruba polovina je bez partnera dobrovolně.
Naprostá většina singles ale počítá, že někdy nějaký vztah mít bude. Navíc být single neznamená být sám. Spousta nezadaných s někým randí, má nezávazné vztahy nebo třeba přátelství s výhodami.
Jak se obecně rozšířilo spektrum vztahů?
Někteří lidé jsou fluidnější ve své sexualitě, to znamená, že se nedefinují ani jako heterosexuálové, ani jako queer, někomu vyhovuje čistě sexuální vztah nebo vztah s více lidmi. Čím dál více lidí patří mezi mingles, kteří jsou ve vztahu, ale nebydlejí spolu. Lidé tyhle možnosti zkoumali odjakživa. Ale čím je vztahová a sexuální rozmanitost méně stigmatizovaná, tím více lidí ji prozkoumává.
Je to běžnější u mladších generací?
Ano. A větší otevřenost se ukazuje i v případě sexuálních praktik. Podle našich dat mají nejmladší generace mnohem větší zkušenosti s různým druhem sexuálních praktik, jako je orální či anální sex nebo BDSM, než má nejstarší generace.
Zároveň se mladší lidé častěji definují jako LGBTQ+ – v sedmnácti procentech, zatímco u nejstarší generace je to jen kolem pěti procent. Dotazníky samozřejmě nemusejí stoprocentně zrcadlit realitu, ale otevřenější přístup mladších lidí to, myslím, ukazuje.
Je pravda, že má mladší generace méně sexu?
Ze zahraničních výzkumů to tak vypadá. V Česku zatím tato data nemáme, ale s Národním ústavem pro duševní zdraví připravujeme velký dotazník o sexu CzechSex, z jehož výsledků bychom se to měli dozvědět.
Na menší množství sexu u mladých může mít vliv pornografie, ale i nabitý styl života. Občas se říká, že sex je zábava chudých. A dnešní mladí mají možnosti, jak se zabavit jinak, strašně moc. Méně sexu ale nemusí být nutně špatně. Může to znamenat i to, že k tomu přistupují zodpovědněji a necítí nějaký tlak.
Na menší množství sexu u mladých může mít vliv pornografie, ale i nabitý styl života.
Řeší mladí víc i konsent v sexuálních vztazích?
Změnil se přístup k flirtování, k dotekům i k sexu. U svých mladších klientů vidím, že o těchto tématech hodně přemýšlejí. Ale zajímavé je, že i někteří starší klienti přehodnocují svoje chování. A říkají, že dnes by při seznamování některé věci už nedělali.
Co dělat pro spokojený vztah?
John a Julie Gottmanovi, kteří spokojenost ve vztazích dlouhodobě zkoumají, často říkají, že klíčem ke vztahové spokojenosti je laskavost. Vypadá to, že v dlouhodobém vztahu je důležité dávat partnerovi najevo zájem a ocenění a budovat vzájemnou blízkost.
A co naopak nejčastěji páry trápí?
Při terapiích často řeší vzdálení. Jak vrátit do vztahu esenci a kvalitu, kvůli které do něj šli. V každodenním životě páry často řeší domácnost, děti, práci a nezbývá jim čas na hluboké konverzace nebo společnou zábavu.
Foto: Michael Tomeš
Hledají proto cesty, jak to všechno zvládat a přitom znovu oživit vzájemnou blízkost. Někdy klienti potřebují pomoci s náročnými komunikačními tématy. A někteří dokonce chodí na párové terapie tak trochu preventivně. Chtějí se ve vztahu zlepšovat a dál ho vylaďovat.
V jakých obdobích jsou vztahy nejohroženější?
Říká se, že krize přichází po sedmi letech. Ale to je mýtus, který není podložený žádnými výzkumy. Co naopak data prokazují, je, že extrémně zátěžové pro vztahy bývá narození dětí. Takže pokud má někdo krizi a rozhodne se ji zachránit pořízením dítěte, tak to není dobrý nápad. Naopak děti vztah hodně promění a většinou ho destabilizují.
Jak tohle období tedy zvládnout?
Může pomoci si připomínat, že je to období, které prožívají skoro všichni, a že se to většinou zas zlepší. Můžeme se o této změně také bavit dopředu.
Během těhotenství řešíme věci typu, jaká vybrat jména nebo jaký koupit kočárek, ale málo se mluví o tom, jak si rozdělíme péči, jaká máme od rodičovství a partnerství očekávání a co od sebe budeme potřebovat. Příchod dítěte je obrovská změna, ale dá se na ni společně připravit.
Velká zátěž pro vztah je také nevěra. Dá se říct, jestli přibývá, nebo ubývá?
Nevěra se špatně měří. Lidé o tom moc nemluví a už vůbec ne do dotazníků. Nevěrou se dlouhodobě zabývá psychoterapeutka Esther Perel a ta si třeba všímá, že ji výrazně proměnil online prostor.
Přibývá nevěr s bývalými partnery, protože jsme s nimi v kontaktu přes sociální sítě. Důležité je ale také, jak si nevěru definujeme. Je o. k., pokud si člověk ve vztahu píše s někým dalším nebo mu lajkuje sexy fotky? Pro dost párů je výzva si tohle vymezit. A některé páry se i shodnou, že monogamie není pro ně.
Za jakých podmínek to může fungovat?
Zásadní je stabilita v primárním vztahu. Musí to být dobrovolné rozhodnutí obou s tím, že chtějí svůj primární vztah spíš posílit než zachránit. Když někdo před rozchodem vyzkouší otevřený vztah, tak to málokdy funguje.
Jak poznat, kdy má cenu vztah ještě zachraňovat?
Pokud spolu oba dva chtějí být, tak se dá zvládnout prakticky všechno. Ale ve chvíli, kdy to jedna nebo obě strany už vzdaly, tak vztah zachráníme jen velmi těžko. Ale jak už jsem říkala, konec vztahu nemusí být nutně špatně. Důležitější je, jak skončí.
Rozchod je vyústěním dlouhodobé nespokojenosti. A je potřeba, aby partner nebo partnerka věděli, že ten druhý není ve vztahu šťastný, aby se o tom bavili a hledali řešení. A i když dospějí k tomu, že to dál opravdu nejde, dokázali ustát emoce a rozejít se respektujícím se způsobem.
Jak naše vztahy v budoucnu ovlivní technologie?
Částečně budou reálné vztahy nahrazovat, ale zároveň nám budou pomáhat je vylepšovat. Už teď existují služby, kde si můžeme vytvořit virtuálního partnera nebo partnerku a naplňovat tak naše vztahové potřeby.
Umělá inteligence nám zase může pomáhat využívat seznamky efektivněji, radit, jak psát první zprávy nebo jak si udělat profil. Ale může nás připravit i na náročnou konverzaci s partnerem nebo koučovat, jak být ve vztazích lepší.
