Měla to být rutinní schůzka, na které Michael Ovitz projde tiskovou zprávu o svém nástupu do vedení filmového studia Disney.
Jenže z návštěvy domu Michaela Eisnera, jeho kamaráda a budoucího šéfa, se vyklubalo něco víc – moment, kdy se mu zlomila kariéra a nastal pád z piedestalu nejmocnějšího muže Hollywoodu.
„Šel jsem stranou a zavolal jsem své ženě, že mě Michael potopil, a že ať udělám cokoli, v téhle práci úspěšný nebudu… Jenže už jsme pokročili příliš daleko, než abych z toho vycouval,“ vzpomíná Ovitz na moment ze srpna 1995, kdy zjistil, že letitý CEO společnosti Disney si ho sice vybral za svou dvojku, ale vlastně mu nechce předat žádné pravomoci a ani mu pomoct se vzpurnými kolegy.
Ovitz nakonec strávil v Disneym rok a půl a to nejvýraznější, co po něm zůstalo, byla hádka o to, zda si po tak krátké době a vyhazovu zasloužil odstupné 130 milionů dolarů.
„Kéž bych tam nikdy nešel,“ píše Ovitz ve své čerstvě vydané knize Who Is Michael Ovitz? Ta nabízí vhled do fungování showbyznysu v dobách, kdy se transformoval ze zábavy, jež vydělává, na opravdu komplexní průmyslové odvětví.
Michael Ovitz (vlevo) zkraje 90. let s režisérem Steven Spielbergem, který také patřil mezi jeho klienty.
A Ovitz v tom sehrál zásadní roli. V polovině 70. let založil s kolegy agenturu Creative Artists Agency (CAA) a postupně z ní vybudoval stroj na peníze a na hvězdy. Do jeho uměleckého portfolia patřili Robert De Niro, Tom Cruise, Steven Spielberg, Dustin Hoffman, Madonna nebo Barbra Streisand.
To, čím se Ovitz s CAA lišili od konkurence, byl ale jejich přístup – řídili nejen kariéru jednotlivých herců či režisérů, ale v podstatě rozhodovali i o tom, co kdo bude vysílat. Ovitz svou klientelu seskupil do balíčků producent–režisér–scenárista–herec a prodával je vcelku, čímž zásadně ovlivňoval nejen personální, ale i obsahovou nabídku.
Navíc se Ovitz díky svým kontaktům a svému vlivu stal hybatelem některých obřích dealů, třeba když Sony koupilo Columbia Pictures. Nebo když si Coca-Cola najala jeho agenturu na marketing a tím výrazně přepsala do té doby usedlá reklamní pravidla.
Jeho kniha, v níž tohle všechno popisuje, se dá rozdělit na dvě části – v té první a větší rozebírá svou proměnu z kluka z celkem chudé rodiny, který se při studiu stal průvodcem pro turisty po filmových studiích a už tento prostor vlastně nikdy neopustil, v hollywoodského mogula, který se nebál těm, kdo mu zkřížili cestu, pořádně zavařit.
Druhá se potýká s jeho odchodem z CAA, anabází u Disneyho a tím, co následovalo.
Přebal Ovitzovy autobiografie, která vyšla letos v září. Titul je k dispozici v angličtině.
Mimořádně zajímavé jsou především perličky ze zákulisí vzniku legendárních filmů, u nichž Ovitz byl. Třeba slavné komedie Tootsie, kde bylo třeba dát dohromady režiséra Sydneyho Pollacka s Dustinem Hoffmanem. Oba měli velmi odlišné nátury, ale Ovitz cítil, že by jim to i přes hádky společně mohlo fungovat.
„A tak jsem se do toho pustil. Pozval jsem Sydneyho na večeři k sobě domů a posadil ho naproti Dustinovi. Další tři hodiny mluvili o Tootsie, jako by v místnosti nebyl nikdo jiný. Druhý den mi Sydney zavolal a řekl, že nepřichází v úvahu, aby se na tomhle projektu podílel,“ vzpomíná Ovitz.
Musel proto vyrukovat se silnějším kalibrem, takže Pollacka pozval znovu, tentokrát i manželkou, a zeptal se jí, co by si přála. Ona mu odpověděla, že právě staví dům a že by k němu chtěla kamennou příjezdovou cestu a také nové zázemí pro hosty, ale že to je moc drahé. „Máš to mít,“ řekl jí. A pak se otočil na Pollacka: „Řekl bych, že budeš točit Tootsie, co?“ Ten se jen podivil a hlesl: „Proč myslíš?“ „Protože Claire chce příjezdovou cestu,“ usmál se na něj Ovitz.
Tootsie nakonec v kinech jen v USA utržila 177 milionů dolarů (v dnešních relacích přes půl miliardy) a v témže roce byl úspěšnější jen jeden snímek – Spielbergův E. T. Mimozemšťan. Mimochodem, o dekádu později dal Ovitz dohromady Stevena Spielberga s Michaelem Crichtonem, z čehož vznikla multimiliardová série Jurský park.
Při své cestě vzhůru si ale Ovitz nadělal spoustu nepřátel, kteří se na něj sesypali poté, co dostal padáka v Disneym.
Ještě se pokusil rozjet novou agenturu, ale bez úspěchu. Právě těmto jizvám je věnovaná druhá část knihy – tam dnes jednasedmdesátiletý byznysmen a úspěšný sběratel umění jednak rekapituluje svou zkušenost s Eisnerem, jednak se vypořádává s bývalým obchodním partnerem, s nímž postavil CAA, Ronem Meyerem.
Michael Ovitz se svou partnerkou, designérkou a spoluzakladatelkou módní značky Jimmy Choo Tamarou Mellon.
Ten na rozdíl od Ovitze v korporátní sféře uspěl – stal se nejdéle sloužícím šéfem hollywoodského studia, Universal řídil od roku 1995 do léta 2013. S Ovitzem se nakonec udobřil, ale v 90. letech mu uštědřil několik hrubých mediálních komentářů, zřejmě pramenících z historické frustrace, že byl tolik let jeho dvojkou.
Jak už to v Hollywoodu bývá, příběhy mívají happy end, a platí to i o tom Ovitzově. Zkraje nového milénia se shodou náhod spojil s technologickým nadšencem Marcem Andreessenem, dnes jednou z ikon Silicon Valley.
Ovitz investoval do jeho firmy a později spolupracoval i s jeho fondem, takže postupně přešel z Los Angeles do San Franciska. Dnes mu patří venture kapitálová firma Broad Beach Ventures, která má podíly ve startupech jako Medium nebo Palantir.