„Všechno chutnalo jako ryba, a to i chody, které ji neobsahovaly. Toto je nejhorší restaurace oceněná michelinskou hvězdou. Vypadalo to tam jako v bunkru, kde vás vyslýchají za únos dítěte velvyslance.“
Nejen svět gastronomie se baví kritikou, kterou napsala publicistka a blogerka Geraldine DeRuiter. Její reportáž z restaurace Bros v italském městečku Lecce dokazuje, že i ve světě fine diningu můžete zažít opravdu dramatické zklamání nejen ze samotných pokrmů, ale také prostředí či obsluhy.
Porce v degustačních restauracích bývají skutečně míněny tak, abyste spíš ochutnali, než zaplnili žaludek, ale podle DeRuiter uvedenému podniku „došlo jídlo“. Nutno dodat, že sama autorka recenze má schopnosti dramatika, protože svůj zážitek v restauraci prožívala jako postava z románu Franze Kafky nebo divadelní hry od Ionesca.
„Pokrm z ústřic chutnal jako letiště v Newarku,“ psala například a nejvíce znepokojena byla pěnou, která se servírovala v odlitku šéfkuchařových úst, ze kterého bylo nutné ji slíznout nebo vysát.
„Myslím, že hosté nepochopili náš koncept,“ bránila se spolumajitelka restaurace Isabella Potí v rozhovoru pro americkou televizní stanici NBC poté, co zdrcující kritika jejího podniku obletěla sociální sítě. Ze situace ale nijak zdrcená není – inkriminovaný odlitek, který Bros prodává i samostatně jako suvenýr, se údajně vyprodal.
„Můj pocit z této historky je, že došlo ke zmatení. Především ze strany restaurace, která tenhle pompézní styl dovedla do extrému, ale nebyla schopná ho hostům vysvětlit a připravit je na to, co je čeká,“ vysvětluje publicista Ondřej Lipár, spolupracující mimo jiné na blogu Dojedeno.
Podle něj ani ti nejavantgardnější kuchaři nemohou ignorovat svého zákazníka a musí se k němu chovat minimálně ohleduplně v tom, že je potřeba svůj koncept trpělivě objasňovat. Jinak hrozí, že je návštěvníci ocení slovy výše zmíněné Geraldine DeRuiter: „Nikdy tady nejezte.“
