Osm let byla první dámou Spojených států, poslední dva roky to však vypadalo, že je popovou hvězdou. Michelle Obama se vydala na velkolepou propagační tour autobiografické knihy Můj příběh, inspirativního bestselleru přeloženého do třicítky jazyků, kterého se prodalo více než 10 milionů kopií.
Stejnojmenný dokument, který je nově k dispozici na Netflixu, mapuje její cestu americkými a evropskými arénami. Jaká je Michelle v backstagi?
Chtělo by se říct, že podobná jako na pódiích. Vždy okouzlující, připravená, sebejistá, zároveň empatická a lidsky přístupná. Snímek obsahuje množství pasáží z propagačních rozhovorů před desítkami tisíc lidí, nadšeně hltajících každou její inspirativní větu, kterou umí proložit vtipem či dobře načasovaným mrknutím do kamery.
Moderátory rozhovorů jsou Oprah Winfrey, Reese Witherspoon nebo Stephen Colbert, ale nenechte se mýlit – opravdovou hvězdou je jen a pouze Michelle. Ovládá dav a v rukou pevně drží narativ, ve kterém se chce globálnímu publiku prezentovat.
Obamová ve filmu říká, že z ní konečně padá osm let, která strávila po boku úřadujícího nejmocnějšího muže světa. Nutnost neustálé sebekontroly však očividně nezmizela. Michelle Obama říká, že byla neustále středem pozornosti, že lidé bez přestání analyzovali každé její mrknutí a její život jí vlastně nepatřil.
Takový spektákl kolem úlohy první dámy již tematizoval třeba snímek Jackie, kde Jackie Kennedy v podání Natalie Portman svou úlohu vnímala skutečně jako roli: jako show pro davy, která na své opulentní síle nesměla tratit ani během pohřbu zavražděného manžela.
Michelle Obama vzpomíná například na moment, kdy opouštěla Bílý dům po příchodu Donalda a Melanie Trumpových. „Nemohla jsem brečet, protože by se řeklo, že je to z určitého důvodu,“ sděluje s tím, že svým emocím dala průchod až na palubě letadla, kterým opouštěla centrum Washingtonu.
Michelle na Trumpově inauguraci v lednu 2017 | Foto Getty
Ve filmu nicméně brečí hlavně lidé, které Obamová potkává na autogramiádách a propagačních setkáních. Většinou hned ve chvíli, kdy bývalou první dámu uvidí.
Tvůrci dokumentu však Michelle nenásledují jen na jednotlivých štacích globální tour. Odbočkami se dostávají i do její minulosti, například do chicagského domu, kde vyrůstala. Její dětství a dospívání bylo poměrně idylické, přesto musela překonávat překážky dané jejím původem a barvou kůže. Byla sice premiantka, přesto ji učitelka zrazovala od studia na prestižní univerzitě Princeton.
Snad i proto obsahuje dokument krátké vsuvky s převážně mladými dívkami, kterým Michelle sděluje, že nemají poslouchat, pokud jim někdo určuje, kde je jejich místo. Právě v těchto pasážích se ale snímek začne lámat do trhacího kalendáře vzletných pouček osobnostního rozvoje, z nichž se neustálým omíláním vykotlal veškerý obsah.
Podle Michelle je každý samozřejmě „výjimečný“ nebo má svůj „unikátní příběh“ a ve společnosti je pak třeba stavět mosty a navzájem se inspirovat. Je lehké se tomu smát, avšak početná publika v dokumentu se těchto mouder nemohou nabažit.
Foto Getty
Michelle Obama ve filmu říká, jak si zakládá na tom, aby byla při setkávání s lidmi „přítomná“, aby se jim dívala do očí a upřímně je poslouchala. Právě ona lidovost z ní pravděpodobně udělala jednu z nejpopulárnějších prvních dam historie, i když v dokumentu zní trochu falešně, když o její „přístupnosti“ a „bezprostřednosti“ na pódiu básní elitní miliardářka Oprah Winfrey.
Přes pár podpůrných frází se bohužel nepřeklene ani vystoupení Michelliných dcer Malie a Sashy – a manžel Barack má ve filmu jen krátkou úlohu žoviálního doplňku.
Hlavní nevýhodou pečlivě autorizovaného a vypulírovaného dokumentu tak je, že obrušuje jakékoli hrany. Dalo se to čekat: vznikal přímo v produkční firmě Obamových Higher Ground Productions. Michelle ve filmu krátce adresuje nenávist médií či manželské problémy, nosnější drama ale výsledku bolestně chybí.
V nedávném úspěšném netflixím dokumentu Miss Americana o Taylor Swift spočíval alespoň nějaký konflikt v tom, zda se má Taylor vyjádřit k politice. Tady nic podobného není, jen se Michelle nechá slyšet, že politiku moc ráda nemá.
Její dokument Můj příběh by přitom klidně mohl sloužit jako předvolební video – i ve své vyumělkovanosti by bylo pořád upřímnější než aktuální spoty Joea Bidena a Donalda Trumpa. Michelle se ve filmu státnicky ptá, kdo jsou Američané jako národ, a ani slovem se přitom nezmíní o jiných demokratických kandidátech na prezidenta. Čtenáři knihy Můj příběh však vědí, že svůj vlastní boj o Bílý dům vyloučila.
V knize také psala, že pro ni bylo místy těžké vyrovnat se s cílevědomostí svého muže, ale divák se o tom, jaké to je, vzdát se části svých ambicí pro kariéru a sny partnera, moc nedozví. Michelle naznačí, že její osobnost mnohem víc formovalo všechno to, co zažila před Bílým domem, i když vzápětí s jiskrou v oku vzpomíná, jak učila dcery, že jim ani v Bílém domě nikdo nebude stlát postele.
Foto AP
A zda přijde řeč na Donalda Trumpa? Ani tady žádné pikantnosti nečekejte. Michelle přesně v duchu svého slavného rčení „When they go low, we go high“ (Když se sníží k podlosti, povzneseme se nad to) chápe Trumpovy voliče, ale nerozumí, když někdo nejde volit. Na závěr se vyzná z toho, jak ji teď baví pracovat s mladými lidmi a dávat přednášky – dokonce žertuje, že ji v tom jednou budou muset zastavit.
Něco na tom bude. Zkonstruovat show totiž umí podobně podmanivě jako nejúspěšnější politici současnosti. Podobně jako oni nadbíhá davům líbivými hesly, která ale v jejím případě nesou pozitivní poselství.
Dokument na Netflixu je tak možná jen trochu zbytečným bonusem ke knižnímu bestselleru. Image sympatické globální ikony ale Michelle zacementoval dokonale. Jakže to bude s tou politickou kariérou?
