Na začátku byly dva miliony eur, tedy skoro padesát milionů korun, od investorů včetně Miroslava Trnky z Esetu i zakladatelů Avastu Pavla Baudiše a Eduarda Kučery. A nápad s čipem. „Byli první, kdo tomu uvěřil, když za nimi přišel rozcuchaný Jano z MIT s tím, že chce dělat nějaký čip,“ vzpomíná spoluzakladatel společnosti Photoneo a dnes CEO startupu Brightpick Ján Žižka na prvopočátky svého podnikání.
Uběhlo několik let a po více než dekádě fungování přišlo něco, na co čekají mnohé startupy. Exit. „Každý vidí krásnou pohádku o tom, jak se něco prodalo, ale zároveň musím říct, že máme desítky špičkových lidí, kteří jsou ochotni se obětovat pro firmu. Kdybych je měl vyměnit za náhodného Slováka, ten odejde po půl dni, protože nemá šanci ustát ten tlak,“ popisuje realitu podnikání.
Photoneo stojí za vývojem 3D kamery a softwaru, které dávají strojům oči a plně automatizují monotónní práci v továrnách a skladech. Jejich řešení koupil americký gigant Zebra Technologies a podle neoficiálních informací slovenského Forbesu se hodnota této transakce pohybovala kolem šedesáti milionů eur, v korunách šlo tedy asi o miliardu a půl.
Foto Robo Homola / Forbes Slovensko
Tím však příběh Jána Žižky a jeho týmu s roboty nekončí. Spíše se začíná psát jeho druhá kapitola. V pozadí Photonea totiž firma budovala svůj spin off, startup Brightpick, který pomáhá s efektivní správou skladů.
Až dosud fungovaly obě firmy formálně pod jednou entitou, Photoneo se však prodejem oddělilo. Brightpick zaznamenal osminásobný meziroční růst tržeb a jeho hlavní produkt Brightpick Autopicker je nejspíš jediný mobilní robot na světě, který dokáže plně automatizovat proces přípravy a konsolidace objednávek ve skladech.
Jejich pilotní projekt byl v roce 2022 sklad českého jednorožce – Rohlíku. Žižka v rozhovoru vysvětluje, jak jejich roboti se jmény jako Eliška, Aleš či Ralf třídí potraviny, ale také proč si například neporadí s ananasem.
Koncem minulého roku jste oznámili akvizici firmy Photoneo americkým gigantem Zebra Technologies. Co tomu předcházelo?
V době akvizice mělo Photoneo už více než deset let, i když první roky jsme byli v dlouhé fázi vývoje. Produkt jsme prakticky začali prodávat kolem roku 2017. Nabídky na koupi firmy přicházely postupně, až nás to vyprovokovalo k uvažování.
Photoneo bylo oproti Brightpicku už zralou firmou a aktuálně patří mezi tři největší hráče na světě ve svém oboru. Zebra Technologies to parádně zapadlo do konceptu. Už předtím prováděli určité akvizice, ale chyběla jim technologie, kterou Photoneo nabízelo.
Takže nabídka přišla z jejich strany?
V podstatě ano, ale nešlo jen o produkt. Věděli, že i samotný tým je schopný stále přinášet nové inovace. Například součástí Photonea jsou i software a umělá inteligence, která dokáže vybírat a rozeznávat věci z krabic. To je obrovský úspěch.
Jak dlouho tato jednání trvala?
Více než rok. Najali jsme si americkou investiční banku, aby pro nás uskutečnila formální proces prodeje, a nakonec jsme dostali více nabídek. Zebra byla náš preferovaný kupující a transakci jsme podepsali mezi Vánocemi 2024 a začátkem roku 2025.
Hodnota Photonea se odhaduje na úrovni mezi jedním až dvěma sty miliony dolarů. Odpovídá tomu i prodejní cena?
Formálně je to složitější. Společnost s názvem Photoneo pod sebou zahrnovala jak Photoneo, tak firmu Brightpick. Šlo o dvě entity a prodalo se jen Photoneo, proto byla cena trochu jiná.
Jaký byl poměr? Padesát na padesát, nebo bylo Photoneo větší?
Nikde to není pevně stanoveno, ale pokud bych to měl odhadnout, Brightpick je dnes dvakrát větší než Photoneo, pokud jde o ocenění a počet zaměstnanců.
Často jsme se setkávali s tím, že lidé spekulovali, proč Photoneo nerostlo dostatečně rychle na to, aby se samo stalo jednorožcem, ale díky Photoneu jsme vybudovali celý Brightpick.
Mnozí nechápou, že firma občas musí utrácet peníze, aby vybudovala něco, co pak přinese zisk. Brightpick má dnes více lidí, rychle roste a má potenciál stát se jednorožcem během následujících tří až pěti let.
Co pro Photoneo akvizice znamená? Jak bude fungovat?
Manažeři Zebra Technologies tvrdí, že se ho aktuálně nechtějí dotýkat. Mají za sebou více akvizic a tento postup se jim osvědčil. V budoucnu se však chtějí zaměřit na růst a možná do Bratislavy přinést i další technologie.
Důležité je, že zde chtějí mít celé středisko pro 3D technologie a zůstane zde veškerá 3D expertiza. Určitě v jejich rozhodování hrály roli nižší náklady na Slovensku.
Stále platí, že mzdy jsou v USA a Kanadě vyšší. Na druhou stranu je zde stovka lidí, kteří firmu přivedli sem. Budovat něco jiného někde jinde nedává smysl.
Na základech Photonea jste však vybudovali novou společnost, a to zmíněný Brightpick. Jaký tržní impulz vás k tomu vedl?
S Photoneem jsme už měli za sebou vývoj několika robotů a technologií. Částečně to bylo poháněno expanzí na trhy. Na druhou stranu se často říká, že startup nikdy nekončí u toho, s čím začal, ale pivotuje. Byl to i náš případ.
Časem jsme lépe pochopili, co trh potřebuje, a dospěli jsme k závěru, že tržní potenciál pro Brightpick je stokrát větší než pro Photoneo. Díky Brightpicku nyní můžeme nasadit stovky robotů v jednom skladu.
Kolik kusů běžně integrujete?
V průměru kolem čtyřiceti robotů na sklad. Možná je to náročnější na prodej a instalaci, ale když si tu námahu vydělím prodaným počtem, tak je to zajímavé. Jde o ideální růstový scénář. Chceme být králi skladů a naše technologie je pro jejich efektivitu zásadní.
Není to jen mé přání, ale také jejich obchodní rozhodnutí. V současnosti každý jeden zákazník již provedl rozšíření našeho systému nebo ho plánuje. To je nejlepší důkaz toho, že řešení škáluje.
Jak vznikal váš robot Autopicker po technické stránce? Jaké největší výzvy jste museli vyřešit, aby dokázal obsluhovat sklady?
Interně je to už legendární příběh. Během jedněch Vánoc jsem měl čas a zamyslel jsem se, co bych mohl vymyslet. Po svátcích jsem přišel do práce s nápadem mobilního robota s robotickým ramenem. Všichni jsme se museli nastavit na to, že je to náš vítězný produkt.
Naše zeměpisné šířky jsou skvělé v tom, že máme silný automobilový průmysl a strojírenství, tedy je zde dostatek technického talentu.
Nakonec to dopadlo dobře a letos se všichni smáli, s čím přijdu tentokrát. Celkově šlo o velmi holistický problém. Potřebovali jsme vyřešit, jak bude robot chodit, jak bude lézt na police… Každý úkol vyžadoval jiné řešení. Náš robot dosáhne vysoko, a proto je jeho stabilita extrémně důležitá.
Kromě toho musí být kompaktní a zvládnout různé úkoly. Přemýšleli jsme, jak vytvořit něco cenově dostupného, co by mohlo fungovat jako ruka – citlivá a schopná dělat to, co lidská ruka. To byla mimořádná výzva. Mnohé firmy to už zkoušely, ale my jsme první a jediní, kdo dokázali vytvořit robota, který má nohy i ruce.
Ale nejde přece o humanoida, jakého vídáme ve sci-fi filmech…
Pro naše účely humanoidi nejsou vhodní, nedokážou šplhat na šestimetrové police. I když jsme uvažovali o tom, že se v budoucnu zaměříme na humanoidy, stále budou mít kola. Kola jsou skvělá. Sklady jsou na ně optimalizované, není tam co přeskakovat. Zákazníky k nákupu pohání to, že jde o efektivní řešení. To, že je „sexy“ mít roboty ve skladu, má na marketing jen malý vliv.
Kolik lidí pracovalo na vývoji?
Pokud sečteme elektromechanický tým, vývoj a software, blížíme se ke stovce lidí.
Zmínil jste, že tento vývoj byl financován z prostředků Photonea. Kolik stojí firmu vyvinout nový produkt?
Vyvinout prototyp stojí přibližně milion eur (asi pětadvacet milionů korun) včetně nákladů na zaměstnance. Jednou z největších výhod Brightpicku i Photonea je, že dokážeme nový produkt vyvinout s relativně malým množstvím peněz.
Naše zeměpisné šířky jsou skvělé tím, že máme silný automobilový průmysl a strojírenství, takže je zde dostatek technického talentu. Lidé mají nadšení, drive a důležitá je pro ně vize. Samozřejmě je to náročné a naši lidé často pracují na hranici svých časových možností.
Každý vidí krásnou pohádku o tom, jak se něco prodalo, ale zároveň musím říct, že máme desítky špičkových lidí, kteří jsou ochotni se pro firmu obětovat. Kdybych je měl vyměnit za náhodného Slováka, tak ten odejde po půl dni, protože nemá šanci ustát ten tlak.
Jak je to na straně zákazníka? Kolik stojí implementace?
Máme dva obchodní modely. Prvním je robotics as a service, tedy že si firma pronajímá naše roboty. Druhým je klasický CAPEX (kapitálové nebo investiční náklady, pozn. red.), kdy firma jednorázově investuje a přímo vlastní naše roboty.
Když se firem ptáme, jaký je největší problém ve skladech, který se týká lidí, téměř vždy odpovědí, že nábor.
Pro zákazníka je nejdůležitější návratnost investice a dlouhodobé úspory. Důležité je, že náš robot zvládne kompletní obsluhu skladu sám. To mnoho jiných řešení nedokáže. Pokud chce firma řešení formou robotics as a service, jde o kompletní servis, za který platí.
Poskytujeme jim řešení, spravujeme ho a tím dokáže firma šetřit od prvního dne. Umíme jim totiž vypočítat, kolik robotů potřebují podle počtu objednávek, které chtějí denně vyřídit. Například pokud provoz skladu obvykle stojí padesát tisíc eur měsíčně, asi milion dvě stě padesát tisíc korun, s naším řešením je to může vyjít na pětatřicet tisíc eur, tedy zhruba osm set sedmdesát tisíc korun. Jsou to sice fiktivní čísla, ale takto si to lze představit.
Jaká je vaše aktuální základna robotů?
Dnes máme již přibližně pět set robotů nasazených u zákazníků.
Prý jim dáváte i jména. Máte ještě z čeho vybírat?
Nedávno jsme se bavili o tom, že nám začínají docházet nápady a budeme muset přijít s Marií II. Nechceme však od jmen upustit, protože díky nim je dokážeme lépe referencovat a zároveň chceme, aby si k nim firmy vytvářely nějaký vztah. Nejde jen o nějaký stroj.
Mnohé sklady stále fungují v režimu částečné nebo minimální automatizace. Jaké bariéry musíte překonat, aby firmy přešly na plně autonomní řešení?
Na první pohled se to může zdát jednoduché. Jsou firmy, které mají určité IT dovednosti a vidí v automatizaci potenciál, ale jsou i takové, které jsou zaběhnuté a nechtějí nebo nemají prostor inovovat. Jednoduše nemají rády změny a naše řešení je natolik pokročilé, že pro ně může být ještě větším skokem než instalace jednoho robotického ramene.
Na začátku jsme však neměli ani jednu provozovnu, kterou bychom klientům mohli ukázat. Dnes jich máme desítky, takže je prodej jednodušší – pokud potenciálního zákazníka vezmete do existujícího skladu, několikanásobně se zvyšuje šance, že si naše řešení koupí.
A co říkáte na klišé, že nám roboti vezmou práci?
Největším problémem skladů je najít a udržet si lidi. Jeden den člověk do práce přijde, další už ne, takže hlavní skladníci pracují s roboty. To se nám například stalo v bulharské Sofii.
Mysleli jsme si, že jde o poměrně levnou zemi, co se týče pracovní síly, a že mzda jednoho skladníka není tak vysoká, aby se jim naše řešení vyplatilo. Jenže oni ty lidi vůbec nedokázali najít. Je jedno, že jde o levnou pracovní sílu, pokud prostě neexistuje.
Mám pocit, že jako lidstvo se dostáváme do nastavení, kdy pro nás některé práce už nejsou adekvátní. Když se firem ptáme, jaký je největší problém ve skladech spojený s lidmi, téměř vždy odpovědí, že nábor.
Nic jiného nedělají, jen neustále přijímají nové lidi a musejí je zaučovat. Navíc vznikají specifické situace – pokud se ve skladech nachází drahé zboží, musejí ho zamykat. Robot nic neukradne, takže to není potřeba.
Jaké jsou tedy zásadní rozdíly mezi vaší technologií a například firmami AutoStore či Locus Robotics?
My automatizujeme celý chod skladu. AutoStore má řešení, které přivádí zboží k člověku. To umíme také, ale navíc děláme i robotické vychystávání, přebalování objednávek, konsolidaci a expedici.
U jiných systémů byste stále potřebovali další složky nebo i lidi. Kromě toho pracujeme se standardními regály a přepravkami, které si firma může koupit ve velkoobchodě. Od nás není potřeba žádné speciální skladové vybavení. Náš robot je trochu jako člověk – umí vzít cokoli.
Konkurence si například vyrábí vlastní krabice a police nakonfigurované na jejich roboty, což je drahé. Naší výhodou je univerzálnost našeho řešení a do jisté míry i naše AI metody, které si poradí například s identifikací objektů.
Foto Robo Homola/Forbes Slovensko
Kdo jsou vaši klienti?
Největším klientem z hlediska počtu instalací je český prodejce potravin Rohlík. Postupně jsme škálovali a dnes obsluhujeme sklady v Mnichově, Berlíně, ve Vídni a nyní zvažují další. Zajímavé je také to, že musíme řešit dvě zóny, tedy chlazené a nechlazené potraviny.
Dalším dobrým příkladem našeho využití je instalace pro sklad lékáren Dr. Max u Prahy, kde dokážeme automatizovat sto procent skladu, protože jde o jednoduše uchopitelné objekty. To je příklad skladu, který funguje plně automaticky. V tomto segmentu můžeme být opravdu silní.
Ovoce dokážeme uchopit, pokud má hladký povrch. S ananasem si neporadíme. Je těžký a hrbolatý.
Na Slovensku například spolupracujeme s firmou MTbiker, a pokud nepočítáme Rohlík, který byl pilotním projektem, šlo o naši první placenou zakázku. Sedmdesát procent příjmů společnosti Brightpick však nyní pochází ze Spojených států, kde máme mnoho klientů, které jsme ani veřejně neoznámili. I proto se chceme na americký trh zaměřit ještě výrazněji, protože tam vidíme mimořádný potenciál.
Zmínil jste, že sklady farmaceutických firem jsou pro vás vhodné, protože je snadno automatizujete. Jaké požadavky má na roboty prodejce potravin? Nakládají vaše roboty i pečivo?
U skladů farmaceutických firem je to jednoduché, protože se sklad dělí na velké balíky a malé krabičky. Potravinový segment je nejnáročnější, protože má mnoho zón a specifické podmínky.
Asi pětasedmdesát procent zboží dokážeme zvednout roboticky. Náš robot se dokáže díky AI na zboží přisát pomocí přísavky a správně ho uchopit – stačí najít rovnou plochu, na kterou se může přisát, například i pod úhlem. Pečivo nechceme uchopovat, to by bylo zvláštní.
Ovoce dokážeme uchopit, pokud má hladký povrch. S ananasem si neporadíme. Je těžký a hrbolatý. Ale i těch pětasedmdesát procent, které dokážeme zvládnout, znamená velkou úsporu. Zbylých pětadvacet procent se řeší na našich Goods-to-Person stanicích.
Přejděme k vašim investicím. Celkem jste získali přibližně šedesát milionů eur, tedy asi miliardu a půl korun, což je na středoevropské poměry slušná částka. Kdo jsou vaši investoři?
Úplně zhruba – polovina této částky šla do Photonea a polovina do Brightpicku. Máme ale za sebou zajímavé investorské příběhy. Na začátku jsem se setkal s pány Trnkou, Kučerou a Baudišem, kteří byli jedni z prvních, kdo uvěřili rozcuchanému Janovi z MIT, že chce vyrábět nějaký čip.
Tehdy to mohlo opravdu působit jako šílená myšlenka. Poté jsme jednali s Credo Ventures, kteří do toho šli jako první venture kapitálový fond. Když jsme potřebovali větší investici, zamířili jsme do Německa a později jsme získali investici v sérii A od Earlybird Ventures.
V posledním kole šlo o konvertibilní úvěr od Taiwania Capital. Bylo to trochu nečekané, ale líbil se jim čip a jsou orientovaní na robotiku. Letos však ještě budeme ohledně fundraisingu něco zvažovat.
Poslední kolo ve výši více než 11,3 milionu eur, asi dvě stě osmdesát dva miliony korun, bylo kombinací ekvity a dluhu, což na Slovensku není úplně běžné. Proč takové financování?
Photoneo už bylo několik let profitabilní. Brightpick zatím ne, i když už škálujeme. Dluhové financování je skvělý nástroj, pokud má firma určitou úroveň sebevědomí. Pokud bych pouze pálil peníze a nevěděl, na čem jsem, neriskoval bych to. Ale v době, kdy jsme šli do dluhového financování, jsme už nasazovali třístého robota.
Naše ambice je být jedním z největších robotických startupů v Evropě. Minimálně v našem regionu už tím jsme.
Byli jsme tedy dostatečně sebevědomí. Procento equity, které si berou, je zanedbatelné ve srovnání s investicí, kterou by si vzal venture fond. Stále tu je určitá míra rizika, ale s vědomím toho, jak vyšlo Photoneo, by to mohlo do sebe zapadnout.
Pokud se podíváme na úroveň marže, kde vidíte dlouhodobý profitový potenciál u softwaru nebo hardwaru?
Obecně platí, že u softwaru je to jednodušší. Na jedné straně máte náklady na vývoj, ale hardware se může kdykoli poškodit. Snažíme se tyto složky v naší firmě vnímat dohromady. Pokud bych to ale měl oddělit, i na hardwaru můžeme mít rozumnou marži, která může být dobrou kotvou.
Robotika je však oblast, kde se bez hardwaru neobejdete, ale totéž platí i pro software. Z dlouhodobého hlediska je naším cílem dosáhnout pro Brightpick hrubé marže šedesáti procent, což se nám s Photoneem již podařilo.
Jaká je cena jednoho robota?
Asi bych řekl, že jako auto střední třídy, ale je to velmi těžké kvantifikovat. Pokud vezmu celé řešení s instalací, integrací, konzultací a vydělím to počtem robotů, vyjde to jako drahé auto. Pokud bych se podíval pouze na samotného robota, pak je to spíše rozumné auto.
Jaký je ideální scénář exitu Brightpicku? Vstup na burzu nebo akvizice jako v případě Photonea?
V tuto chvíli je asi příliš brzy uvažovat o IPO. Žiji proto, abych každý den vytvořil nějakou hodnotu. Samozřejmě máme spoustu plánů. Naše ambice je být jedním z největších robotických startupů v Evropě. Minimálně v našem regionu už tím jsme.
Chceme rychle růst a může se stát něco podobného jako s Photoneem, ale otázkou je, jak by to v daném okamžiku bylo strategicky výhodné a za kolik peněz. IPO si lze dobře představit, ale na druhou stranu se mnoho firem z burz stahuje, protože zůstat soukromou společností má své výhody.
Kromě toho uvidíme, co se stane se cly uvalenými na Čínu. Pokud si udržíme naše tempo vývoje AI, za tři roky může být tato technologie velmi daleko, což pomůže robotice. Ta se podle mě stane hlavním oborem a bude větším trhem než automobilový průmysl.
Proto Elon Musk vyvíjí robota Optimus. Chápu, že si mnozí mohou myslet, že si vymýšlím, ale na některé z těchto predikcí bych byl ochoten vsadit ruku. Data tomu nasvědčují.
Kdo je Ján Žižka
Generální ředitel a spoluzakladatel společnosti Brightpick. Ján je technologický vizionář, určuje strategii společnosti Brightpick a úzce se podílí na vývoji nových technologií robotů a umělé inteligence. Podal více než dvacet patentů od metod 3D snímání až po mobilní robotiku a je uznávaným odborníkem v oblasti umělé inteligence, strojového vidění a automatizace skladů.
Před spoluzaložením společnosti Brightpick Ján spoluzakládal a vedl společnost Photoneo, lídra v oblasti 3D vidění a robotického softwaru, kterou v roce 2025 získala společnost Zebra Technologies. Má doktorát z počítačového vidění na Univerzitě Komenského v Bratislavě, během kterého se věnoval také výzkumu počítačových kamer a optiky na Massachusettském technologickém institutu (MIT).
