Jeho historie sahá až do šestnáctého století a pivo v něm vařily slavné šlechtické rody. Dnes je Pivovar Svijany nejvýdělečnější a nejznámější součástí liberecké skupiny LIF Group, jejíž obrat dosahuje v průměru dvou a půl miliardy korun ročně.
Rodinná firma, kterou v roce 1991 spoluzakládal Miroslav Kučera, je rozkročená do světa piva, strojírenství, developmentu, financí a nemovitostí.
Majoritní podíl má v holdingu stále jeho zakladatel, postupně už se ale stahuje do ústraní a připravuje se na to, že firmu jednou plně předá do rukou svým dětem. Ty má čtyři, zatím v ní ale figurují jen dcera Jana a syn Tomáš.
„Bratr má na starosti spíš finance, já se věnuju hlavně lidem a novým projektům,“ říká sympatická blondýna Jana Grice Kučerová, která se narodila ve stejném roce jako firma.
LIF vznikl s ambicí privatizovat tehdejší vzduchotechnické závody, libereckou strojírenskou firmu vyrábějící klimatizaci, filtry, čisté prostory a výrobky pro vojenský průmysl. Miroslav Kučera v ní zastával od roku 1990 funkci ředitele a spolu s dalšími deseti manažery chtěl zachránit firmu, která po sametové revoluci přišla o většinu zakázek.
Později ji odprodal německé společnosti, a protože devadesátá léta byla ve znamení rozvíjejících se podnikatelských aktivit, naskytla se příležitost přikoupit i další podniky – třeba liberecký hotel Zlatý lev nebo zemědělské družstvo či Stanici technické kontroly v Turnově.
Pak přišel zlomový rok 1998, kdy Miroslav Kučera získal pivovar Svijany, jeden z nejstarších v Česku, jehož počátky se datují do roku 1564.
Foto Jana Mensatorová
V držení ho v minulosti měli třeba šlechtici z rodu Valdštejnů, Rohanů nebo Vartenberků. Během komunistické éry byl pivovar znárodněn a po revoluci se stal součástí státního podniku Pivovary Vratislavice nad Nisou, aby o pět let později spadl do portfolia Pražských pivovarů, jejichž majoritním vlastníkem byla anglická pivovarská společnost Baas.
„Ta chtěla pivovar zavřít. Tehdejší ředitel František Horák se radil s tátou, jak pivovar zachránit a nakonec se dohodli, že ho odkoupí,“ připomíná Jana Grice Kučerová.
František Horák byl velký srdcař, který se s Miroslavem Kučerou skamarádil a spolupráce pivovaru se skupinou LIF začala přinášet pozitivní výsledky. V roce 1998 uvařil pivovar 43 tisíc hektolitrů piva, za necelé tři roky to bylo více než 150 tisíc hektolitrů za rok.
„Podstatně se musela zlepšit kvalita piva. Jako první jsme se zaměřili na jedenáctku, která si brzy získala oblibu a dobyla regionální trh,“ přibližuje Jana Grice Kučerová. Už za tři roky od koupi pivovaru výstav poprvé překročil hranici sto tisíc litrů.
Svijanský pivovar si navíc jako jeden z mála drží výrobu tradičními postupy, kdy odmítá moderní urychlovací technologie a důraz klade na nepasterizovanou podobu piva.
„Největší rozdíl je v tom, že necháváme mladinu kvasit v otevřených kádích na spilce. Proto s oblibou říkáme, že máme šťastné kvasnice, protože si v kádích mohou šťastně plavat a kvasit, na rozdíl od pivovarů, které v rámci průmyslové výroby používají cylindrokonické tanky, ve kterých jsou kvasnice utlačovány vysokým tlakem vodního sloupce,“ vysvětluje.
Foto Jana Mensatorová
Teprve po šťastném kvasení pivo putuje do sklepa, do ležáckých tanků. Výroba trvá kolem čtyřiceti dní, v těch větších pivovarech je doba většinou dvanáctidenní. „Ale i když je náš proces energeticky náročnější, ten zážitek z chuti za to pak stojí,“ doplňuje dcera zakladatele.
Důležitým krokem byl v minulosti pro pivovar nákup podílu ve chmelařském družstvu v Polepských blatech v roce 2006, díky kterému si zajistil důležitou surovinu z vlastních zdrojů.
Dnes uvaří přes sedm set tisíc hektolitrů piva ročně a nabízí kolem dvaceti různých druhů. Oblíbený je třeba prémiový ležák 450 – jedno ze dvou piv, které má v názvu číslo a narodilo se u příležitosti 450. výročí od založení pivovaru.
Většina produktů zůstává v tuzemsku, asi dvacet procent míří za hranice. Před jedenácti lety zkusili poprvé svijanské pivo exportovat na Slovensko, kde ho dnes prodají kolem sto tisíc hektolitrů a trh se stále vyvíjí.
„Čím víc na východ jdeme, tím je poptávka vyšší. Například jsme teď rozjeli novou pobočku v Maďarsku, ale dodáváme i do Polska a na Ukrajinu. Naopak čím víc se jde na západ, tím je to těžší,“ upozorňuje Jana Grice Kučerová.
„Jednak v porovnání s konkurencí, ale zároveň tam jsou zákazníci zaměřeni více na nealkoholické nápoje. Proto na to musíme myslet i my, že nejsme už jen pivovarníci, ale snažíme se vyrábět víc nealko piva a limonády. Zájem je velký,“ dodává.
Dnes už LIF nevlastní ani zemědělské družstvo, ani hotel Zlatý lev, portfolio skupiny je ale přesto pestré a stojí na pěti pilířích. Největší a nejvýdělečnější je stále pivovarnictví, které v celkovém obratu dělá kolem 1,6 miliardy korun.
Foto Jana Mensatorová
Protože strojírenství je tak trochu součástí DNA rodiny Kučerových, koupila společnost před čtyřmi lety i firmu MZ Liberec, která se soustřeďuje na návrh, výrobu, dodávky a montáž rozvodů medicinálních plynů. Ty jsou součástí operačních sálů i pokojů, kde musejí být pacienti napojeni na přístroje.
Další částí podnikání je development. S ním LIF začal v roce 2016, kdy se naskytla příležitost koupit v centru Liberce pozemek Nový Perštýn, kde mělo původně vyrůst nákupní centrum.
Po nevydařeném projektu ale zůstala nakonec jen díra. Tu už LIF zaplnilo prvními domy s byty, další etapa je ve výstavbě. Celkem jich bude pět, dohromady s pěti sty byty. Zájem o ně je, v již postavených domech jsou všechny prodané, v těch, co se teprve budují, jich ještě pár zbývá.
Kromě Liberce má skupina také developerský projekt v Plzni, v němž je napůl se společností Raiffeisen Leasing a kde staví kolem sto čtyřiceti bytů. „Pak máme ještě jeden projekt v Praze, kde zatím vyřizujeme stavební povolení. Z developmentu se stal poměrně stabilní pilíř našeho podnikání.“
Čtvrtým pilířem jsou finance. Skrze podnikání má firma docela dobré cash flow, před čtyřmi lety proto založila fond, který investuje do akcií, dluhopisů nebo i do kryptoměn. Posledním pilířem společnosti je pak správa nemovitostí.
Historicky a spíše z nostalgie pak ještě provozuje společnost kemp v Českém ráji v Drhlenech nebo STK v Turnově. Patří jí ale také zámek Svijany, přikoupený v roce 2016. Chátrající památku během rekordních čtrnácti měsíců postupně opravili a dnes v ní nabízejí jak archeologické expozice, tak ubytování v sedmnácti pokojích a pivní lázně.
„Byl to takový můj první projekt, s nímž jsem pomáhala. Táta mě lákal do firmy, už když jsem odešla studovat na školu do zahraničí. Říkal tehdy, že se musím vrátit, protože on v ní zůstane už je rok a pak odejde. A vidíte, už jsem tady jedenáct let a táta stále zůstává,“ říká s úsměvem.
Ač předávání moci z rodiče na děti probíhá již několik let, hlava celé firmy už se z ní postupně stahuje. Zhruba před rokem již na dceru i syna Miroslav Kučera delegoval operativu a výkonný management. Stále sice zůstává hlavním majitelem, některá rozhodnutí už ale nechává na dětech.
Foto Jana Mensatorová
„V poslední době ho trochu trápí i zdraví, takže už chodí do kanceláře méně. A mně je to vlastně trochu líto, protože s ním ráda probírám firemní záležitosti a radím se s ním,“ podotýká Jana Grice Kučerová.
Obratově tvoří nejvyšší položku v celé skupině LIF pivovar Svijany, druhou je pak firma MZ Liberec, následovaná developerskými projekty.
„Průběžně roste obrat i ziskovost, i když teď jsme trochu se ziskovostí stagnovali, pivovar se vzpamatovával po covidu i z energetické krize a zároveň se snížila i konzumace alkoholu,“ připouští Jana Grice Kučerová.
Je znát, že lidé se odklánějí od hospod, hlavně od těch venkovských, což byla vždy doména svijanského pivovaru. I proto se stále víc soustřeďuje na nealkoholické produkty a na trh dodávají i vlastní limonády. Před osmi lety investovala firma do linky na plechovky, které jsou alternativou k lahvím. „Nikdy jsme nechtěli jít cestou PET lahví, protože plast pivo degraduje,“ tvrdí.
Vzhledem k tomu, že svijanské pivo je živé, má oproti jiným značkám kratší trvanlivost. V plechovce vydrží šest měsíců. Největším odběratelem jsou obchodní řetězce, následují restaurace, bistra a také prodej na e-shopu.
„Hrdí jsme na restauraci Radniční sklípek v Liberci, přímo v suterénu radnice, kde se nám opravdu daří. Dodáváme pivo ale třeba i do hospody U Svatého Mikuláše na Malostranském náměstí v Praze nebo do Spilky v Bratislavě,“ vypočítává Grice Kučerová. Stále populárnější je pak podle ní i nákup pětilitrových party soudků.
Foto Jana Mensatorová
