Setkat se sběratelem českého umění už dnes naštěstí není raritou, za poslední dekádu jich přibylo mnoho. Tomáš Ciba ale mezi nimi vyčnívá tím, že není ani potomek šlechtické rodiny, ani velký manažer, ale softwarový poradce, který umění sbírá velmi koncepčním způsobem. Všechna díla, která vlastní, spojuje téma cesty.
Lokální mladé současné umění sbíráte již více než deset let. Nakupoval jste plánovaně, nebo v nějakých vlnách většího nadšení či během aukcí a návštěv výtvarníků?
Aktuálně mám v mé sbírce přibližně stovku děl, pouze obrazy a kresby. Systematicky sbírám již jedenáct let a nakupoval jsem vždy rovnoměrně a rozvážně, ze dvou třetin přímo z ateliérů umělců. Zbytek je z akvizic z několika pražských soukromých galerií jako The Chemistry Gallery, Trafo Gallery, Bold Gallery, Nau Gallery a Karpuchina Gallery, jejichž výstavní program je mi blízký. V aukcích jsem zatím nevydražil jediné dílo.
Nemáte pocit, že tím, že se zaměřujete na téma cesty, se limitujete? Že tím pádem sbírka inklinuje k figurativnímu a konkrétnímu? Máte ve sbírce vůbec nějaká abstraktní díla?
Nikdy jsem to za limit nepovažoval. Myslím si, že můj koncept sbírání je v současném sběratelském světě sice ojedinělý, ale za to jsem upřímný k sobě. Nemám ambice vytvářet dobový záznam celé jedné nebo několika uměleckých generací.
Tomáš Predka
Tomáš Predka
Radka Bodzewicz
Radka Bodzewicz
Matěj Macháček
Matěj Macháček
Alžběta Krňanská
Alžběta Krňanská
Hlavní námět sbírky – cesty –, je pro mě především důležitým životním symbolem, který je určitě i metaforou určitého posunu a změny. Pravda je, že kolekce pak inklinuje k figurativním a konkrétním motivům, ale současné abstraktní malbě a kresbě se vůbec nevyhýbám. V mé sbírce najdete abstraktní malby a kresby například od Alžběty Krňanské, Kateřiny D. Drahošové, Julie Kopové, Martina Lukáče nebo Tomáše Predky.
Konzultoval jste s někým v počátcích svůj výběr autorů, nebo jste ke všemu dospěl jen díky čistě osobnímu zájmu? A radí vám někdo dnes?
Věřím intuici a své zvýšené citlivosti, malba a kresba mi vždy byly osobně hodně blízké. Často se bavím se svými oblíbenými umělci o jejich tvorbě. Pak mi, čas od času, dají přátelské doporučení na nějakého dalšího autora. Postupem času se ukázalo, že tento způsob pro mě funguje nejlépe, protože tvůrci samotní mají nejlepší přehled o scéně, kterou vytvářejí.
Změnil se postupem času váš způsob sběratelství?
Musím si rozumět s autorem díla, zjistil jsem, že nesbírám jen obrazy a kresby, ale i samotné tvůrce. Rád jsem s nimi nadále v kontaktu, opakovaně je navštěvuji. K čemu by mi bylo vlastnit sice dílo vzácné, ale jehož autor by mi byl lidsky krajně nesympatický?
Stane se vám, že by se vám nějaké dílo přestalo časem líbit a zbavil jste se ho?
Neberu jako zklamání, kdyby nějaký umělec z mé sbírky přestal tvořit, začal působit v jiném oboru nebo na scéně už vůbec není aktivní, protože na ní propadl.
Věci se v čase vyvíjejí a je potřeba s tím dopředu počítat. Určitě se za těch více než deset let systematického sbírání projevily moje chyby, ale vkus a úsudek se časem tříbí. Díla přesto neprodávám, protože mi stále zapadají do konceptu kolekce.
Mohl byste přiblížit způsob financování sbírky? Mohla by to být motivace pro další mladé lidi, aby se nebáli založit si také svou vlastní sbírku.
Nemám za sebou žádný velký rodinný nebo firemní kapitál, dědictví ani jsem nevyhrál ve Sportce. Pro další nastupující mladší sběratelky a sběratele může být můj příklad inspirací třeba v tom, že si nepotřebuji kupovat každý rok nejnovější chytrý telefon, obklopovat se dalšími spotřebními předměty, které nevydrží ani rok používání, nemám předplatné na Netflix a nemusím jezdit čtyřikrát do roka na luxusní dovolenou.
Za takto „uspořené“ peníze velmi rád podpořím nákupem nového díla nějakého čerstvě začínajícího umělce, kterému zrovna můj upřímný zájem o jeho tvorbu může dodat impulz dál tvořit.
Stovka obrazů, kreseb a grafik, to už si žádá prostor pro archivování. Jak to řešíte?
Mám to štěstí, že v mém rodném domě je dostatek volných stěn, kam mohu obrazy a kresby na přechodnou dobu pověsit. Dlouhodobě to ale takto řešit nelze. Proto rekonstruuji jeden starší dům, kde chci jednou bydlet s rodinou a mít zde nainstalovanou i větší část sbírky. Dispozičně v tomto domě v podkroví půjde vybudovat i příruční depozitář na kresby a studie.
Do budoucna plánujete vytvořit ke sbírce katalog, což je jedna z možných forem zpřístupnění sbírky. S digitální či reálnou galerií nepočítáte, i když jste odborníkem na software?
Sbírka má být určitě přístupná veřejnosti, nejen očím sběratele. Vydání souhrnného katalogu je v procesu, ale než se tak stane, můžete si část kolekce prohlédnout na Instagramu.
Co je vaší největší motivací ve sběratelství? Sbírání samotné, kdy člověk vytvoří nějaký nový umělecký kontext, investiční vyhlídky, mecenášství nebo je to čistá vášeň pro umění chtít být jím obklopen? A co děláte pro zhodnocování děl ve své sbírce?
Mojí největší motivací je především podpořit někoho, kdo má talent a svým výtvarným jazykem má dlouhodobou schopnost zkrášlit život nám obyčejným lidem. Taky je to určitě můj vztah a vášeň pro krásno obecně, kterým chci být obklopený.
Nemám ve sbírání investorský přístup, ale jen sběratelsko-mecenášský. Přiznám se, že cíleně pro zhodnocování sbírky nic nedělám, protože takto o mé sbírce neuvažuji. Myslím si, že je nejlepší podporovat umělce zastoupené ve sbírce, jejichž tvorba a osobnost tvůrce je mi blízká. Umělce podporuji nejen nákupem, ale jsou i případy, kdy přispívám na katalogy, vernisáže, pomáhám v propojení s galeristy ohledně uspořádání výstavy. To nepřímo ke zhodnocování sbírky nakonec přispět může.
Stalo se, že byste ke sběratelství inspiroval někoho ze svého okolí?
To jsem zatím nezaznamenal. Ale posun se odehrál. Když jsem sbírku zakládal, okolí mne považovalo za podivína. Například spolužáci z ekonomické školy si mě nejdřív dobírali, jestli není lepší si koupit nové auto nebo jet k moři. Po zhruba pěti letech, když už jsem měl padesátku děl a získal jsem i daleko větší přehled, tak změnili nakonec názor. Nechali si i poradit, od koho si koupit obraz místo levného plakátu nebo napodobeniny.
