Znáte ten pocit, kdy někam přijdete poprvé a hned víte, že se sem budete chtít vracet? Právě tak jsem se cítila v maličkém vinném baru a vinotéce Merlot v Dušní ulici, který se velmi rychle stal jedním z mých oblíbených míst.
Stojí za ním plzeňská firma Merlot d’Or Zlatka Míčky a Diany Sixtové, expertů na francouzská vína a blízkých kamarádů, kteří se znají téměř od dětství. Ve světě vín nejsou žádnými nováčky, působí v něm už od roku 1995 a dosahují stamilionových ročních obratů.
První vinotéku otevřeli před dvaceti lety na Tylově náměstí, později se přesunuli blíže do centra do ulice V Celnici do pasáže v budově hotelu Marriott. Když se před covidem hotel rozhodl rozšiřovat, po patnácti letech museli skončit a hledali nový prostor.
Na místě dnešního Merlotu v Dušní bylo mezi Pražany známé železářství, které provozovala paní Koulová. Její tchán ho založil v roce 1937 a celý unikátní mobiliář se stal národní památkou. „Do tohoto prostoru jsme se se Zlatkem zamilovali. Když jsem byla ještě na škole, tak jsem sem na paní Koulovou chodila, protože tohle místo bylo unikátní,“ popisuje Diana.
Celý mobiliář byl ve strašném stavu, protože se na něj několik desetiletí nesáhlo. „Díky tomu, že tohle místo byla láska na první pohled, jsme se ve spolupráci s Národním památkovým ústavem a Ústavem památkové péče pustili do pečlivého restaurování,“ dodává k rekonstrukci, která trvala dva roky.
Každý jednotlivý šuplíček, který původně sloužil na železářské zboží, se musel vyčistit, obrousit a nalakovat, což soudě podle jejich počtu byla hodně titěrná práce.
Jak Diana k celkové investici kolem šesti milionů s nadsázkou říká, na fotkách před a po nejde skoro poznat rozdíl, jako by se nic nestalo. Byla proto hodně překvapená, když loni získali ocenění za nejlepší konverzi prostoru, jemuž vdechli nový život.
Jak sami poznáte, tohle místo má jedinečnou atmosféru a s vínem si skvěle rozumí. V horní části je jen pár míst k sezení, takže velmi osobní a přátelský servis je tady zaručen. Když se budete chtít schovat, zamiřte do dolní části s archivem, kde si můžete vypít třeba vaši vysněnou lahev vína.
Tu tady mezi třemi a půl tisíci kousky zcela jistě najdete, ať už si budete chtít dát základní víno za tři stovky, ročníkové šampaňské nebo velké červené Château Petrus z Bordeaux. V místním archivu mají ale i takový unikát, jako je burgundská legenda Romanée-Conti z roku 1982 za 616 tisíc.
V Merlotu se specializují převážně na Francii a z každé oblasti vybírají velké domy i malé vinaře, aby si každý našel to své.
Jdou spíš po kvalitě než kvantitě. „Víno je velmi subjektivní věc a nemám moc ráda obecné hodnocení. Každému chutná něco jiného, podle situace, s kým víno pijete, k čemu ho pijete a v jaké jste náladě. S vínem jsou spojené emoce, a když budete mít špatnou náladu, ani to nejlepší víno vám chutnat nebude,“ vysvětluje Diana.
V týmu v Dušní jsou kromě znalců vína i nadšenci do gastronomie. Nečekejte žádný fine dining, ale nápadité tapas a malá jídla, s nimiž si v opravdu miniaturní kuchyni na místě původní dílny dokážou vyhrát.
Neexistuje tady žádné stálé menu, vymýšlí neustále nové věci podle toho, co je zrovna k mání, ať už mořské plody, francouzské chlebíčky tartine, tataráky, nebo jednoduché těstoviny.
V současném kontextu vzrůstající inflace je celkem aktuální téma investic do vína, kterým se v Merlotu dlouho věnují. Jak Diana ze zkušenosti ví, „s přicházející krizí a zvyšující se inflací mají lidé tendenci investiční vína nakupovat. Je to i o psychologii, že akcie v ruce nikdy nedržíte, ale víno můžete vypít.“
Ve vlastním skladu mají aktuálně vína v hodnotě přesahující sto milionů a do nich nepočítají lahve svých významných zákazníků. Možná je čas si taky nějaké pořídit, v archivu budete mít z čeho vybírat. Nebo si jenom zajděte užít příjemný večer, třeba u skleničky (nebo rovnu lahve) skvělého šampaňského.
