Poslyšte příběh, který vás možná vyžene za volant auta, co nemá ani ABS, ani klimatizaci a ani nic. Ale má duši, jako vy.
Řeknu vám to takhle. Nesnáším lidi, co mi popisujou svoje zážitky z dovolené. Nebo z nějakého výletu, nedejbože z plavby na jachtě. „Jo, a pak ti přišla taková vlna, jako fakt obrovská, zpěněná, zařval jsem bacha, vzal jsem za kormidlo, víš…“
Whoooa… A ještě přidají pár detailů, jak je to tam „jako skvělý, fantastický jídlo, milí lidi, a když pak odbočíš jako do vnitrozemí, to se ti to úplně změní…“. Tak jo, užili jste si to, přeju vám to, ale poslouchat to co? Nemusim. Dokonce kolegům nedoporučuju cokoli podobného psát.
Myslím si totiž, že tyhle zážitky nejsou moc dobře přenosné, sdělitelné, pokud tedy nenatočíte nebo nenapíšete cestopis a nejste Anthony Bourdain, Jon Krakauer nebo Jack Kerouac. Což asi nejste. A já taky ne. No a vidíte. Teď vám asi udělám tohle zvěrstvo taky.
Podělím se s vámi o zážitek z jednoho roadtripu, co není ani výlet, ani závod, ale je to něco mezi. A proč to, s tím přesvědčením o nesdělitelnosti a nesdílitelnosti, udělám? Protože to stálo za to a protože vás to třeba inspiruje. A pozor, taky vám to otevře oči tak, že budete zírat. Na co?
Mimo jiné na to, že Česko je úžasná země a že v tomhle, že žijeme tady u nás, už jsme vyhráli v loterii. No ale zpět na cestu. Co k ní budete potřebovat? Staré auto. Alespoň třicet let. Pak to totiž bude podle zákonů veterán, oldtimer. Dále přimíchejte pět šest dní čistého času.
Dobrého parťáka do kabiny, což může a nemusí být ten, co s ním taky sdílíte lože nebo domácnost. Dvě stě až čtyři sta litrů benzinu, podle chuti motoru. Nějaký olej pro oldtimer. Opalovací olej, mast na opruzeniny, určitě neuškodí nějaký alkohol v zásobě – pro vás.
A pak taky, pro oldtimer potřebujete young soul. Mladou duši. Pak můžete vyrazit. Kam že? Na Oldtimer Express. Vytrvalostní jízdu veteránů i mladíků s veterány. Z Prahy do Athén – tam nás po loňském Istanbulu zavál druhý ročník tohohle svého druhu jedinečného a dobrodružného tripu.
