Charlotta Masaryková, Hana Benešová, Olga Havlová, Eva Pavlová, ale i všechny manželky komunistických prezidentů měly jedno společné. Budily chtěnou i nechtěnou pozornost – i svým zjevem. Výstava v Národním muzeu ukazuje módu a styl českých a československých prvních dam osobitě a plasticky.
Vedle výstavy nazvané příznačně První dámy – Móda a styl, která v Nové budově Národního muzea potrvá až do konce dubna příštího roku, má talentovaná kurátorka, historička a znalkyně české dobové módy Miroslava „Mira“ Burianová na knižních pultech i novou výpravnou monografii. Ta se věnuje přímo módnímu stylu první dámy Hany Benešové a má název Hana Benešová: První dáma elegance.
Obojí stojí za pozornost. Oba projekty totiž názorně představují nejen samotné módní kreace známých i méně známých manželek českých prezidentů, ale i celkový historický a společensko-kulturní kontext, který Československo a Česko z hlediska módy, stylu, vkusu a vystupování jeho elit během uplynulého století ovlivňoval a kultivoval.
Burianová prostudovala obrovské množství materiálů a dobových pramenů, výstava i kniha jsou tak pozoruhodnou sondou nejen do světa módy, ale i politiky, kultury, byznysu a dobových sdělovacích prostředků, nejen módních, ale i společenských časopisů a zpravodajských týdeníků od první republiky prakticky až po dnešek. A Hanu Benešovou jak výstava, tak i monografie líčí jako jednoznačnou první dámu nejen Československa, ale též československé módy, elegance i stylu.
Jestliže třeba paní Masaryková i vzhledem ke svému věku a založení vyhledávala spíše strohé, jednoduché a praktické modely, jako byla bílá batistová blůza se stojáčkem a dlouhá černá sukně, paní Benešová se uměla precizně oblékat pro každou příležitost.
Hana Benešová měla vytříbený módní vkus i vrozenou eleganci a chuť nosit i nápadité, lehce výstřední kousky, které poutaly pozornost. Důmyslně tak doplňovaly její kultivovaný projev, schopnost decentního, přirozeného vystupování a zároveň neobyčejnou sečtělost, rozhled a vzdělanost této velké dámy každým gestem, každým coulem, dámy inteligentní, šarmantní a okouzlující.
Kniha i výstava v tomto směru nabízejí ohromné množství velmi osobních, zábavných i pozoruhodných postřehů. „Jistě, paní prezidentová, po Vašich cestách budete potřebovati různé šaty vyžehliti nebo osvěžiti, a proto prosím, abyste mně laskavě nechala zatelefonovati a já bych si pro Vaše věci poslala.“ Tuto noticku příkladně zanechala paní Hanna Podolská v dopise své nejváženější zákaznici, manželce prezidenta Haně Benešové, hned v létě 1945, po návratu manželů Benešových do Československa.
Manželka Edvarda Beneše, proslulá svou elegancí, se stala zákaznicí salonu paní Podolské hned zkraje třicátých let, a z rukou proslulé „první dámy české módy“ putovaly do šatníku manželky ministra zahraničních věcí a následně i nového československého prezidenta doslova desítky kreací pro všechny příležitosti. Šaty denní, večerní, vycházkové, cestovní i ty určené na sport, odpolední toalety i velké večerní róby, módní peleríny i praktické kostýmy, jimiž byla proslulá jak paní Hanna Podolská, tak i „milostivá paní prezidentová“ Benešová.
Mnohé z nich jsou vidět na probíhající výstavě v Národním muzeu, další stovky detailů, konkrétních modelů, i jejich černobílých i barevných dobových fotografií a módních kreseb pak přináší i publikace Miroslavy Burianové, která je eleganci Hany Benešové věnována.
Burianová pečlivě vypočítává návštěvy i konkrétní zakázky, které od paní Benešové Hanna Podolská získala.
Podle syna Hanny Podolské Viktora, který byl v matčině závodě i s bratrem zaměstnán, docházela Hana Benešová do salonu zcela pravidelně. V závodě Podolských vznikaly pro Hanu Benešovou i zcela na míru zadané kreace, jakou byly společenské modely pro recepce a setkání se světovými státníky.
Je známo, že Hana Benešová se ve své době opakovaně setkala i s anglickou královnou Alžbětou, dnes známou především pod titulem Královna matka, a jejím manželem, králem Jiřím VI. Při té příležitosti předvedla jednou paní Benešová například překrásný růžovo-fialový klobouček zvaný toka, bohatě zdobený textilními kvítky a doplněný hedvábným francouzským závojíčkem ze závodu Tombo Modes.
Za touto značkou stála další úspěšná Češka, modistka Marie Mayerová, rodačka z Libochovic, provdaná za úředníka s exotickým příjmením Jaroslav Tombo. Od roku 1934 měl její kloboučnický závod sídlo na Václavském náměstí 12 a Tombo Modes se brzy těšila obrovské oblibě.
Mayerová spolupracovala též s dalším módním salonem, závodem Odlřicha „Uli“ Rosenbauma, jehož módní ředitelkou byla Kristina Hládečková, provdaná Mayerová, manželka Mariina bratra Bohuslava. Pražské módní salony, to byla jedna velká šťastná rodina, jejichž byla Hana Benešová nadšenou mecenáškou a podporovatelkou.
Elegance měla paní Benešová pochopitelně zapotřebí i z reprezentativních důvodů. Hana Benešová se během let setkala i s norským králem Haakonem, nizozemskou královnou Vilemínou, jugoslávským králem Petrem a královnou Marií. Pokaždé oslnila bezchybným stylem i elegancí.
Třeba na recepci u příležitosti návštěvy rumunského krále Carola II. v Praze v roce 1936 vznikla v salonu Hanny Podolské pro paní Hanu Benešovou oslnivá kreace společenské róby s pelerínou, na jejímž designu (tehdy dezénu) se prý paní Benešová osobně podílela.
Prameny dokládají, že zákaznicí závodu zůstala paní Benešová i po roce 1948, kdy již paní Benešová nebyla první dámou a paní Podolská po znárodnění nebyla ctihodnou majitelkou, ale řadovou zaměstnankyní.
O četných návštěvách bývalé paní prezidentové Benešové však svědčí poznámky v osobních diářích paní Podolské, která s oblíbenou zákaznicí ještě dlouho spolupracovala „comme toujours“, jakoby k žádným změnám společensko-politickým snad ani nedošlo. A tak byla paní Benešová v salonu 29. března 1950 kvůli černým vlněným šatům, 24. dubna 1952 měla schůzku v 10 hodin ráno kvůli odpolednímu kompletu, dál dostávala i pozvánky na přehlídky.
Je velmi známo, že nejvěrnější fanynkou elegance paní Benešové byla nová první dáma na Pražském hradě, paní Marta Gottwaldová, manželka prvního dělnického prezidentka Klementa Gottwalda. Ta si údajně u paní Podolské nechávala pravidelně šít „zrovinka takové šatičky, jaké onehdy vynesla paní Benešová“ – nehledě na prostý fakt, že paní Gottwaldovou od útlé a elegantní paní Benešové dělilo eufemisticky řečeno mnoho desítek kilogramů živé váhy, a zcela jiná image, životní styl i přístup.
Výstava První dámy – móda a styl v Nové budově Národního muzea zároveň představuje i oděvní etiketu manželek českých a československých prezidentů. Návštěvníky provází obdobím sta let a přiblíží měnící se dobu a společenské klima, ale také odlišný přístup k módě dvanácti prvních dam, počínaje Charlottou Masarykovou, až po současnou první dámu.
Nad výstavou převzala záštitu manželka prezidenta Eva Pavlová. I její kousky jsou tu už k vidění, součástí expozice je slavný fuschiový inaugurační kostým, který pro Evu Pavlovou na míru vytvořila designérka Štěpánka Pivcová, nebo legendární kostkovaná flanelová košile, jeden ze symbolů úspěšné prezidentské kampaně Petra Pavla.
K vidění jsou autentické modely a doplňky manželek prezidentů. Módní kreace v tomto duchu reflektují vkus a styl každé první dámy, a to jak během oficiálního či slavnostního, tak i každodenního života.
Výstava zároveň ukazuje, jak se v rámci uplynulých sta let měnila pravidla vhodného chování a oblékání obecně. K vidění jsou i sbírkové předměty, které provázely samotné české a československé prezidenty, přímo jim sloužily ke každodenní potřebě či zkrášlovaly jejich domácnost, jako je porcelán, nábytek nebo interiérové doplňky.
Díky tematickému, nikoli chronologickému uspořádání exponátů ve výstavních sálech si každý může udělat představu o vkusu jednotlivých partnerek prezidentů. Každá z nich měla k módě odlišný přístup. Pod vlivem celospolečenské a politické situace ztrácely některé tradiční hodnoty na významu a byly nahrazeny hodnotami jinými. I to je na výstavě vidět.
Součástí výstavy je také salónek pro gentlemany se zajímavou literaturou, možnost vyzkoušet si dobový klobouk ve stylu prvních dam či si s pomocí počítačové techniky pořídit retro fotografii s některým z prezidentů. I muži byli totiž průkopníci prvorepublikové elegance. A obdivu k všemu britskému.
Jak uvádí kurátorka Burianová ve své knize o Haně Benešové a její eleganci, už slovo gentleman je ostatně britský pojem: britská móda a styl, symbolizovaná především kvalitou a uměřeností, byly nepsaným vzorem všech gentlemanů. Módním vzorem dvacátých a počátku třicátých let byl pro evropské gentlemany princ z Walesu, příští král Edvard VIII.
Ovšem i tak se v meziválečné Praze občas někde něco nepovedlo, co se bontonu týká. Když ten nejpovolanější z gentlemanů, britský velvyslanec v Praze sir George Russell Clerk (v Praze jako ambasador sloužil v letech 1920 až 1926 a byl v pražské společnosti mimořádně oblíben), mluvil o večeři uspořádané velvyslanectvím pro české prvorepublikové politiky, neváhal být ovšem na jejich adresu dokonce lehce kritický.
Ve svém sloupku to pak okomentovala i Milena Jesenská: „Jeden ministr dorazil až po telefonické urgenci těsně před půl desátou a ke všemu – v očích Britů i šlechty shocking – měl nové, hlasitě vrzající boty. Skandál; vždyť gentleman kupříkladu i nový oblek, než v něm jde do společnosti, poněkud obnosí. Nebo to komorník udělá za něj.“
Tak si to, pánové, pamatujte! Výstava a kniha Miroslavy Burianové je i díky těmto vtipným postřehům naprosto nezbytným „must-see“ a „must-read“ tohoto léta.
