Už šest let jezdí herec Lukáš Hejlík po celém Česku a co den zapíchne vlaječku do aplikace Gastromapa s doporučením na kavárnu, pekárnu, foodtruck nebo třeba nenápadnou restauraci, kvůli které má smysl si pár kilometrů zajet.
Na cestách podle svých záznamů projedl už milion a půl, najel statisíce kilometrů a navštívil víc než 1500 podniků.
Teď všechny zkušenosti nasázel do jedné knihy s názvem 365, ve které najdete tip na ty nejlepší lokální podniky na každý den v roce – podle toho, na co zrovna máte chuť.
Hejlíka jsme vyzpovídali po Messengeru. Byl totiž zrovna na cestě mezi Znojmem a Podkrkonoším a cestou měl naplánovalo hned několik zastávek-kandidátů na umístění na Gastromapu.
Jaká místa vás baví mapovat nejvíc?
Můžu se docela přiznat, že „objevit“ novou vršovickou kavárnu už není taková radost, protože už beztak oběhla instagramové feedy pražských foodies. Takže když člověk přijde s bombou, jako je Stánek Maliník v Bedřichově, Bistro Kudlov u Zlína, Divoký bistro v kempu u Úbislavi nebo taverna S láskou Karel na Bezdězu, prostě podniky na místech, kde byste to fakt nečekali, pak je to ono. A zcela upřímně, i lidi to baví nejvíc. Když přijdu s tímhle reportem na Mapu, má to čtyřnásobně větší dosah než článek o pražské kavárně. Ale i tak mě baví pořád zkoušet mapovat všechno – od luxusu po foodtrucky, od města po hory.
S divadelním projektem LiStOVáNí jezdíte po celém Česku a mezi štacemi mapujete gastroscénu. Můžete přiblížit, jak vypadá váš běžný „pracovní“ den?
LiStOVáNí je moje divadelní dítě a já už s ním jezdím celých šestnáct let. Na začátku to šlo, ale poslední tři roky jsem doslova vyřízenej! Dneska jsem například vyjel z chalupy do Znojma, hrál tam pět představení na základce, namapoval jsem si tam bistro Al Dente, zašel si do Kávy na Knopp a vrátil jsem se do Brna. Tam jsem přesedl ke kolegovi a jedeme hrát do Podkrkonoší, Dvora Králové nad Labem a Trutnova. Vracíme se do Prahy, přespíme a ráno jedeme do Plas u Plzně. A takhle je to často.
Autem se přesouváte minimálně a followeři na Instagramu dobře vědí, že prakticky všude po Česku jezdíte vlakem.
Nebylo zbytí. Jsem strašně fixovanej na práci s nootebokem. Takže se snažím naprosto minimálně řídit. Poslední dva roky jezdím zásadní dálky vlakem, hlavně Praha-Brno, Praha-Olomouc-Ostrava, Ostrava-Brno, mám auto v Čechách a na Moravě, tam přestupuju. A v poslední době hledám přes Instagram řidiče a to funguje (ťuk ťuk) zatím super.
Takže to, že jste se stal ambasadorem národního dopravce na sociálních sítích, není zas takové překvapení…
O to jsem si napsal sám! Řekl jsem jim, podívejte, jezdím vlakem pořád, každý týden se ozývá nějaký korporát na influencerskou kampaň, ale já chci spolupracovat s vámi. A je to super! Partnerství s ČD jsme přetáhli i do knížky Gastromapy 365. Vymysleli jsme originální slevový model: v knížce je šedesát označených míst, kde lidem dají slevu, když tam dorazí vlakem, s jízdenkou a knížkou v ruce. Mně to přijde super. A navíc, je to i eko!
Čím se ještě bude knížka lišit od aplikace?
Hodně! Třeba tím, že tam nebudou hrubky. Je to prostě můj výběr 365 největších lásek ze všech žánrů i koutů země. Apka je super na cestách, nenechá vás ve štychu, ale knížka je to, co vás na cesty vyžene. Je tam 365 příběhů najednou, nejenom sepsané dojmy. Dozvíte se, jak ty podniky vznikaly, co si v nich objednat, kam na výlet v okolí. Má to, myslím, perfektně žánrově oddělené kapitoly. A čísla zatím? Je to 365 podniků, 52 dalších doporučení, 31 kapitol, 24 map, 12 průvodců a 7 speciálů.
Kolik jste do celého projektu Gastromapa investoval?
Tak hlavně spíš do sebe – vždyť jsem to jídlo všude snědl! Ale ano, mám to spočítaný. Dělám to šest let, navštívil jsem přes patnáct set podniků, 1100 z nich najdete v aplikaci. Utratil jsem i s ubytováním skoro milion a půl. Ale víte co, někdo si za stejné peníze koupí auto, které za těch šest let takovou hodnotu rozhodně nemá. Já mám zážitky z tolika podniků! Takže jsem to doslova prožral. Všude chodím inkognito, objednám si, sním, vyfotím, zaplatím, časem napíšu. Do vývoje aplikace jsem pak investoval tři sta tisíc korun – první měsíc provozu si ji koupily čtyři tisíce lidí. Knížka má rozpočet zhruba 1,3 milionu, vychází v nákladu dvanácti tisíc výtisků a stojí jenom mých vysněných 365 korun! Což je velkou mírou zásluha partnerů.
S jakou představou jste vlastně Gastromapu rozjížděl?
Ty jo! Ambice jsem neměl žádný. Jsem jen cílevědomej magor. Stejně jako když mi bylo osmnáct a napojil jsem se na hiphopovou komunitu a o tři roky později jsme začali vydávat časopis BBaRáK a o pět let později pořádat festival Hip Hop Kemp. Myslím, že se mi u Gastromapy vyplácí, že jsem za sebe všude platil, že se snažím být ve vší subjektivitě objektivní, že objíždím všechny regiony a hlavně že na facebokoový profil Gastromapy přispívám každý den, že každý den zapíchávám do mapy jednu vlajku, kam vyrazit na dobrý jídlo, pivo, kafe nebo sladký.
Pomáhá úspěchu podobných doporučovacích projektů i to, že v poslední době počet různých kaváren, bister, restaurací a foodtrucků strmě roste?
Jasně, když jsem začal, měl jsem ve své „mapě tipů“ asi třicet podniků, teď jich tam je asi 800! Ano, roste, ale já se také pořád hýbu. Teď už jsme za Hradcem, já zapínám mapu a brousím, kam zajdeme co objevit. Máme totiž ještě hodinu navíc!
Co je podle vás největší gastro překvapení za poslední dobu?
Budu trapnej, ale odpověď má 365 stran. Těch překvapení je fakt 365.
