Ve Štěpánské takových kaváren příliš není. S vytříbeným designem, s vysokými stropy, pastelovými barvami i divokými rostlinami. Jen proto, že zde mám schůzku s majitelkou Alcronu, vnímám, že tento cool podnik je součástí luxusního hotelu, nikoli nezávislý počin hipsterského kavárníka. „To byl nápad mého táty. Vždy říkal, proč by hotelová kavárna neměla sloužit i lidem z ulice,“ vysvětluje mi Tina Haselbacher.
Do prostředí své kavárny také perfektně zapadá. V jednoduchém monochromatickém outfitu, s téměř neviditelnými šperky a neznatelným make-upem. V pozadí hraje tichý, ale velmi melodický jazz, který by mohl být klidně soundtrackem celé její osobnosti.
Tina Haselbacher vypadá na první pohled jako žena, kterou aspirujete být. Galeristka nebo architekta (architekturu skutečně vystudovala), ale ve skutečnosti je především velmi schopnou manažerkou. Pod značkou Almanac vybudovala a vede hotel v Barceloně a nyní udělala to stejné v Praze. Pod jejím vedením se legendární pražský hotel Alcron proměnil, modernizoval, ale jeho zdi stále vypráví strhující historický příběh.
„Chci, abyste věděli, že mám k tradici, kterou v sobě Alcron nese, opravdový respekt,“ říká na úvod. A pokorné je nejen Tinino vystupování, ale také způsob, jakým se k renovaci hotelu, který loni oslavil devadesát let své existence, postavila. „Uvědomuju si, co všechno odkaz Alcronu pro vás Čechy znamená. Během rekonstrukce jsme se snažili přistoupit s maximálním respektem k jeho historickému dědictví, ale zároveň celkový design a služby hotelu posunout na novou úroveň,“ vysvětluje.
Hotel, který postavil v roce 1932 architekt Alois Krofta, a název budovy je složen zčásti z jeho jména, navštívil Charlie Chaplin i Winston Churchill, John Malkovich i Nick Cave. V druhé polovině šedesátých let zde sídlily zase korespondenti ze zahraničních médií – od The New York Times po Associated Press. Proto právě z tohoto místa odešla jako první do světa zpráva o tom, že Československo napadla vojska Varšavské smlouvy.
Po restituci byl Alcron později prodán společnosti Crown WSF, rekonstruován a veden pod řetězcem Radisson SAS Hotel. Loni byl ale prodán vídeňské rodinné firmě WSF Group, která do něj investovala v přepočtu téměř půl miliardy korun. Společnost vede otec Tiny, Herbert Haselbacher.
„Mám od něj samozřejmě plnou důvěru, ale nebudu vám zastírat, že fungovat v rodinném byznysu je někdy velmi náročné. Dokážu přiznat, že se někdy nepohodneme a než dojdeme k vzájemné shodě, tak oba potřebujeme vychladnout,“ přiznává otevřeně. Dojít ke kompromisu mladé šéfce pomáhá i její vzdělání. Kromě architektury, kdy šla ve stopách své matky, vystudovala Tina Haselbacher také mediaci.
Zkušenost ze studia jí pomáhá v tom, aby dokázala řídit několik týmů velkých luxusních hotelů v různých evropských městech. „Než jsem se přidala k rodinnému podnikání, tak jsem chvíli pracovala jako mediátorka. Díky tomu jsem se naučila jednat s empatií i odstupem, který uplatňuju především vůči sobě. Neberu se moc vážně, otevřeně hovořím o chybách, snažím se hledat v lidech to, co nás spojuje, a tím je společný cíl,“ přiznává.
Ačkoli Tina Haselbacher pochází z Vídně, Praha pro ni byla před samotnou akvizicí poměrně neznámým prostředím. „Teď jsem tu často a vaše město jsem si zamilovala. Uchvátilo mě tempo, které je oproti konzervativní Vídni uvolněné a přesto energické. Přála bych si, aby do Prahy jezdilo stejně turistů jako k nám,“ říká.
Takové přání je u hoteliéra přirozené, ale Almanac, potažmo Alcron, necílí jen na zahraniční klientelu. „Přirozeně máme velké procento hostů ze Spojených států, Asie či západní Evropy. Naší motivací ale je přitáhnout k nám místní. Chci, aby Češi věděli, že hotel a jeho restauraci, bar a střechu, kterou se chystáme otevřít, jsme koncipovali s nimi a pro ně.“
Tinina slova potvrzuje také výběr spolupracovníků, kteří se na nové podobě hotelu podíleli. Pokoje, které prošly kompletní renovací, jsou dílem nejen španělského studia Tres Cinco Uno, ale také českého architektonického studia Marani. Prvky původního art deco stylu byly zakomponovány do citlivé renovace a prolínají se současným designem.
Osobní vztah má Tina Haselbacher k osmimetrovému murálu od umělkyně Lu Jindrák Skřivánkové. „Navštívila jsem ji v ateliéru a její dílo jsem se rozhodla pořídit také do svého vídeňského bytu,“ prozrazuje. Skřivánková, která patří k současným nejprodávanějším českým umělkyním, hovoří o tom, že s majitelkou Alcronu ihned našla společnou řeč. „Líbilo se mi přímé jednání a schopnost vnímat mé dílo i tradici hotelu,“ říká malířka.
Podél známého mramorového schodiště a v některých apartmánech se také nachází artefakty od Patrika Kriššáka, který zde zrcadlí aktuální klimatické změny. V jiných pokojích budete obdivovat malby Alžběty Josefy, v dalších zase obrazy od Michaely Červené, která patří k lokálním hvězdám nejmladší generace. V restauraci Alcronu si pak všimnete originálních váz i mís z foukaného skla. Kolekci o dvaceti kusech z ručně foukaného skla vytvořilo studio Ondřeje Salanského.
V tom, nakolik se Tina Haselbacher snažila zapojit do nové podoby hotelu co nejvíc českých tvůrců, se výrazně liší od mnoha jiných zahraničních řetězců. „Cílem mé rodiny nebylo nikdy vybudovat další luxusní hotel. Navíc víme, že takové už v Praze existují a jsou skvělé. Náš koncept je o symbióze s městem, jeho návštěvníky a obyvateli. To vše spojuje výjimečný design a služby,“ vyjmenovává majitelka.
Zároveň ale nezastírá, co je pro ni v Česku tou největší výzvou. „Najít ty správné lidi. Je tu velmi nízká nezaměstnanost. Těší mě proto, že se nám povedlo obsadit všechny klíčové pozice těmi nejlepšími kandidáty. Celý proces ale vyžadoval značnou trpělivost.“ K personální politice přistupuje Tina Haselbacher podobně jako k interiéru hotelu: vedoucí pozice tvoří zaměstnanci z Česka či Slovenska.
A zatímco když chtěl první majitel Alcronu Alois Krofta pro své hosty to nejlepší, tak do kuchyně povolal šéfkuchaře až z Londýna, Tina Haselbacher volí strategii opačnou. Menu vzniká pod taktovkou Elišky Hromkové z jižních Čech. S novými majiteli Haselbacherovými i Aloisem Kroftou ji spojuje původní profese. Stejně jako oni studovala architekturu, ale později se rozhodla pro gastronomii a zkušenosti sbírala v michelinských restauracích v Dánsku či Německu.
„Za tu dobu, co jezdím do Prahy, jsem si tohle místo opravdu zamilovala. Snažím se samozřejmě v každém z našich hotelů dosáhnout těch nejlepších výsledků, ale Alcron, to je separátní příběh. Snoubí totiž v sobě to, co se snažím naplnit sama. Oceňuji minulost, naslouchám radám starších, ale nakonec volím vlastní směr,“ uzavírá Tina Haselbacher.
