„Atmosféra je snad ještě lepší než před pandemií,“ pochvaluje si ředitel festivalu Letní Letná Jiří Turek. Momentálně prožívá obrovskou úlevu: akce, kterou je potřeba plánovat i dva roky dopředu, se nejen ve světě plném pandemických nejistot mohla uskutečnit, ale také sem navzdory rozmarům počasí proudí návštěvníci.
I když je Turek povahou klidný optimista, k epidemiologickým nařízením přistupuje s veškerou vážností. Kromě nezbytných kontrol vyžaduje nošení roušek, což pečlivě kontroluje zhruba sedmdesátičlenný tým.
„Letos slavíme 18. ročník, takže jsme plnoletí a zrovna včera jsem vzpomínal, jak jsme tu v roce 2003 začínali. Seděl jsem pod stanem z Baumaxu za 500 korun a doufal jsem, že návštěvníci koncept nového cirkusu pochopí,“ říká muž, který naučil Čechy chodit na představení souborů, která si říkají „cirkus“, ale medvědy na kole zde rozhodně nenajdete.
Pohyb fascinoval Jiřího Turka odnepaměti: nejdřív se věnoval gymnastice, pak zkoušel moderní tanec, nakonec ho ale uchvátila pantomima a pohybové divadlo. Byl součástí pantomimické skupiny B. B. Duc, se kterou hostoval na nejrůznějších festivalech.
https://www.instagram.com/p/CB7nTCOnHzl/
Ve Francii pak spatřil to, co toužil přivést též do Česka: pouliční slavnosti pohybového divadla. Na Letnou se ale Turkův záměr dostal oklikou přes Kolín, kde od roku 1992 pořádal Kašparův kolínský memoriál. Sem díky svým kontaktům zval špičku v oboru, včetně amerického umělce Daniela Gulka.
„Poprvé jsem ho uviděl na Staroměstském náměstí, kde si k lampě připevnil provaz a chodil po něm,“ rekapituluje Turek. Gulko byl také jeden z vystupujících na prvním ročníku Letní Letné, kam přišli nejen lidé z uměleckých kruhů, ale také první zvědaví hosté.
„Rychle se šuškandou rozšířilo, že na Letné se konají představení, která tu dosud ještě nebyla. Při jednom vystoupení zahraničního souboru se ze stropu šapitó dokonce snesl bar, za kterým artisté popíjeli společně s diváky,“ prozrazuje Turek.
https://www.instagram.com/p/CGrenB6LUbE/
Zároveň ale jedním dechem vzpomíná na babičku s vnukem, která na Letnou dorazila s představou, že uvidí cirkus se slonem, a když byla vyvedena z omylu, dala upřímný průchod svému zklamání.
„Náš festival, který nyní patří k velmi respektovaným i v zahraničí a jezdí sem špičkové soubory z celého světa, mohl být úplným propadákem. Ale diváci si ho oblíbili a já měl pak odvahu ho rozšířit,“ říká s hrdostí v hlase.
První ročník Letní Letné pracoval s rozpočtem dvou milionů, nyní se jedná o částku pohybující se mezi 27 a třiceti miliony. Na rozpočet se shánějí peníze ze vstupného, grantů i sponzorských darů.
Turek, který je vystudovaným ekonomem, ty nejzajímavější soubory nového divadla ze zahraničí naláká také na to, že zde mohou vystupovat po dobu téměř dvaceti dnů. „Jsme jeden z mála opravdu dlouhých festivalů nového divadla a některé company zde stráví i měsíc. Je to pro ně skvělá byznysová příležitost,“ prozrazuje.
Do budoucna se Letní Letná, kterou před pandemií navštívilo v průměru padesát tisíc diváků, nebude příliš rozšiřovat. „Chceme, aby se tu diváci cítili především dobře. Aby ocenili české soubory, které jsou úžasné, ačkoli jsme všichni samouci, protože zde neexistují školy pro artisty. A také aby se seznámili s dechberoucími show, které přijíždějí ze zahraničí,“ vyjmenovává Jiří Turek.
Nastiňuje, že do budoucna Letní Letná nebude jen dovozcem, ale také koproducentem některých představení a slibuje přivést české umělce do světa.
