Nová skupinová výstava Poetics of Encryption v Galerii Rudolfinum zkoumá vztahy mezi digitálním a fyzickým světem a prostřednictvím multimediálních děl více než třiceti světových umělců kriticky nahlíží na současný život i budoucnost lidstva v nastupující technologické éře.
Když se Julia Bailey, ředitelka pražské Galerie Rudolfinum, doslechla o přípravách mezinárodní výstavy Poetics of Encryption, která proběhla nejdříve loni v KW Institute for Contemporary Art v Berlíně a poté v Kunsthal Charlottenborg v Kodani, okamžitě věděla, že by ji ráda přivezla i do Prahy.
Kurátorovi Nadimu Sammanovi, s nímž se zná ze studií v Londýně, navrhla, aby projekt přenesl do tuzemské metropole a rozšířil jej i o několik českých jmen. A tak vznikla rozsáhlá přehlídka děl více než třiceti současných světových autorů, jejichž ústředním tématem je život ve světě nových technologií.
A především pak rostoucí bezmoc vůči fungování digitálních nástrojů, pramenící z jejich rychlého rozvoje, jehož zákonitostem běžní lidé přestávají rozumět.
Ani samotná výstava není na první pohled jednoduše uchopitelná a skrývá mnoho zákoutí a témat, do nichž je třeba ponořit se hlouběji a věnovat jim trochu času. Bezplatný vstup do galerie (podpořený Nadací Abakus) ovšem umožňuje vracet se opakovaně a prozkoumávat jednotlivé exponáty až do 11. května.
„Jen za prvních deset dní už výstavu vidělo přes sedm tisíc lidí,“ řekla Maja Ošťádalová z Galerie Rudolfinum.
K návštěvě výstavy láká maskot v podobě vycpané kočky s osmi nohama, zhmotňující deformaci obrazu vzniklého při pořizování panoramatických fotografií – dílo od italsko-amerického dua Eva&Franco Mattes. Interpretovat lze i jako nedokonalý obrazový výstup generovaný umělou inteligencí.
Ta je zároveň tématem i nástrojem vzniku řady děl na výstavě. Její koncept vyjadřující obavy z neznalosti digitálních nástrojů vysvětlil kurátor Nadim Samman už ve své publikaci s názvem Poetika kódování: Umění v technocénu, která se díky Galerii Rudolfinum a Goethe Institutu dočkala vůbec prvního cizojazyčného překladu – do češtiny.
Projekt Poetics of Encryption se zabývá myšlenkou, že lidem rychlý rozvoj technologií v mnoha oblastech zjednodušuje život a usnadňuje práci, ale zároveň ve své neuchopitelnosti způsobuje určitý zmatek a pocit bezmoci.
„Místo toho, abychom byli osvícenější, jako bychom vstoupili do temné doby, kdy je všechno spekulativní a mystifikující. Nemáme úplný přístup k informacím, jak technologie fungují, ale snažíme se je pochopit. Hledáme způsob, jak je rozkódovat, jak se o nich bavit a jak o nich jednat. Řešíme jejich dopady na naše životy a celý lidský prostor,“ vysvětluje kurátor. V rámci výstavy se snaží hledat příběhy a obrazy, které k tomuto pochopení mají pomoci.
Během loňského léta navštěvoval Nadim Sammam pražské ateliéry umělců, kteří se ve své tvorbě zabývají tématem nových technologií a jejich dopadu na společnost.
Foto Galerie Rudolfinum
Foto Galerie Rudolfinum
Foto Galerie Rudolfinum
Foto Galerie Rudolfinum
Foto Galerie Rudolfinum
Vybral si hned několik projektů; v úvodu výstavy běží společné video Infrastruktura od umělecké trojice František Fekete, Anežka Horová a Daniel Burda, které kurátora inspirovalo, když v londýnském Institute for Contemporary Art začal na projektu výstavy pracovat.
Instalace od Dušana Záhoranského pokrývající zdi celé jedné místnosti se zabývá možnostmi kombinatoriky, demonstrovanými na grafických variantách písma pro digitální budíky.
A kolektiv mladých umělců s názvem BCAA System připravil instalaci založenou na myšlence zaměnitelnosti skutečného a virtuálního světa, kde přirovnává někdejší privatizaci lesů a půdy k privatizaci současného digitálního prostoru. V den vernisáže tito autoři mimochodem zrovna skládali své závěrečné zkoušky na FAMU.
Řada instalací pracuje s videem, často generovaným AI. Tematicky se díla zabývají otázkami, jako je život našich digitálních identit po fyzické smrti, řeší postapokalyptické vize nebo využití psychedelik ve virtuálním světě. Rozebírají také cenzuru příspěvků na sociálních sítích, genezi memes nebo ekologické stopy technologického pokroku.
Návštěvníci mohou sledovat videa promítaná na bílé displeje, jejichž obraz je možné vidět pouze v odrazu od černé plochy, nebo „meteorit“ z roztaveného elektroodpadu. Procházejí se kolem monumentálního tělesa, které zvukem reaguje na jejich pohyb, sledují snímky vzdálených galaxií v popraskaných monitorech. V závěru výstavy se projdou serverovnou, z níž vedou kabely symbolicky stropem ven z galerie.
V rámci výstavy přichází kurátor se třemi metaforami, podle nichž díla rozdělil do tří celků: Černé místo, Černá skříňka a Černá díra. První z nich podle Nadina Sammana evokuje uzavřený prostor, odkud není úniku.
„Máme pocit, že jsme chyceni v pasti datových režimů technokracie a nejsme schopni to kontrolovat,“ vysvětluje. Druhý termín, který si vypůjčil z kybernetiky, označuje systém, kde známe vstupy i výstupy, ale ne procesy, které k nim vedou.
Interagujeme s ním jen skrze nějaké rozhraní, například displej nebo obrazovku, za nějž už dál nevidíme.
„Mám pocit, jako by technologie byly černým obeliskem z Vesmírné odysey, před kterým sedí opice, jen se škrábou na hlavě a nedokážou mu porozumět. To mě vede k úvahám, jak můžeme převzít kontrolu nad našimi životy nebo jak můžeme jako komunita něco změnit, když do těchto technologií nevidíme,“ říká autor výstavy.
Foto Galerie Rudolfinum
Třetí část nazvaná Černá díra evokuje astronomický prostor s obrovskou gravitací, jemuž nic neunikne a jehož přitažlivá síla všechno zdeformuje. „Technologie a umělá inteligence jsou dnes všudypřítomné a tak vlivné, že deformují celý náš kulturní a časový prostor. Nacházíme se v době postpravdy,“ uvažuje kurátor.
Na výstavě začal Nadim Samman pracovat dva týdny před koronavirovou pandemií, kdy podle něj po úvodní technooptimistické éře začaly například díky kauze WikiLeaks vyvstávat ve vztahu k novým technologiím i temnější myšlenky.
„Umění tu bylo vždy proto, aby hovořilo o tom, co je skryto, co není viditelné. Je třeba, aby se kulturní politika zabývala i technologickou oligarchií ze Silicon Valley. Elon Musk sucks, Mark Zuckerberg sucks, Jeff Bezos sucks! Musíme přijít na nový způsob, jak žít,“ tvrdí technopesimista.
Nadim Samman ocenil prezentaci výstavy v prostorách pražské galerie, která je podle něj dosud nejlepší.
„Vizuál výstavy jsme ladili do raveového stylu s posunem do black metalu. Mám totiž pocit, že když připravujete skupinovou výstavu, je to, jako kdybyste dávali dohromady kapelu. Přivádíte různé umělce, každý z nich má vlastní osobnost i charisma, a snažím se to postavit tak, aby tam vznikla chemie a dohromady to fungovalo,“ uvedl před zahájením.
V současnosti kurátor pracuje na novém festivalu Viena Digital Cultures, který se bude konat v květnu v rakouské metropoli.
Poukázal také na to, že v dnešní době mohou vztahy mezi umělci vznikat nejdříve ve virtuálním světě: „I když se tvůrci fyzicky nepotkávají, mohou i tímto způsobem vznikat nová umělecká hnutí.“ Díla na pražské výstavě pocházejí od umělců ze Spojených států, Německa, Itálie, Kanady, Velké Británie, Skandinávie či Austrálie.
Tato výstava je první v rámci nové dramaturgické strategie Galerie Rudolfinum, již Julia Bailey předznamenala už závěrem loňského roku: „V rámci této strategie chceme vždy jednou ročně představit skupinovou výstavu a pak navázat dvěma sólovými nebo dialogy mezi dvěma umělci,“ uvedla.
V létě výstavu Poetics of Encryption vystřídá největší celosvětová přehlídka v Paříži tvořícího Kolumbijce Ivána Argoteho a na podzim výstava Kateřiny Vincourové, jež se stane vůbec první velkou sólovou výstavou české umělkyně v Galerii Rudolfinum.
V březnu jsou v rámci doprovodného programu naplánovaná hudební vystoupení mezi uměleckými díly v rámci cyklu ArtSounds – 4. března zahraje zvukový umělec Michal Cáb „kryptické písně o stavu současného světa“ a 13. března na site specific koncertu zazní zvukové koláže projektu GbClifford. Vstup je volný.
