Fresky podle kartonů Josefa Mánesa šlo obdivovat i v minulosti, neboť budova je jimi zdobena zvenčí. Novorenesanční Lannova vila v pražské Bubenči však nyní otvírá interiéry, což se dosud dělo výjimečně.
Vilu sloužící reprezentativním účelům Akademie věd bude možno za příznivější pandemické situace navštívit při společensko-kulturních programech či přednáškách, k dispozici bude kavárna. V případě větších skupin bude možné objednat si prohlídky a v rezidenčních pokojích zámečku na adrese V Sadech 1 půjde i přenocovat.
Tímto způsobem se jde dotknout
historie významného průmyslnického rodu Lannů, který zbohatl v
první polovině 19. století především díky lodní dopravě po
Labi a Vltavě. Vilu si coby letní odpočinkové sídlo vybudoval
Vojtěch Lanna mladší, který se díky podnikatelské činorodosti
předků již narodil do zajištěných poměrů.
Budova ležící na místě bývalé hlavní cesty pražské smetánky vedoucí do Stromovky vyrostla z vůle průmyslníka a sběratele umění v letech 1868 až 1872. Nyní je památkově chráněná a obklopuje ji působivá zahrada, byť v sychravé době bude patrně lepší volbou kavárna.
Vila je nabízena i pro privátní akce. V jejím areálu jde zaparkovat a v přízemí je vstupní hala s recepcí a dva společenské sály s bohatou nástěnnou malbou.
Menší a původně kulečníkový sál – zvaný též Venušin – se s kapacitou osmnáct míst hodí ke slavnostním obědům či večeřím. Větší sál s možností venkovní terasy je vhodný ke konferencím, seminářům, svatebním či rodinným oslavám.
V prvním patře historické budovy je salonek s terasou a výhledem do zahrady. Zrestaurovaná věž s vyhlídkou nabízí úchvatný výhled nejen do blízkého okolí, ale třeba i na zoologickou zahradu nebo Trojský zámek s přilehlými vinicemi. Ve vile postavené podle návrhu českého architekta Vojtěcha Ignáce Ullmanna je též stálá expozice grafika Oldřicha Kulhánka.
Dřív v ní žil Vojtěch Lanna mladší s manželkou a třemi dětmi. Muž s vysokým čelem převzal roce 1866 po zesnulém otci řízení firmy a výrazně se podílel na budování tuzemské železniční sítě. Byl sběratelem a mecenášem umění a spoluzakladatelem Uměleckoprůmyslového muzea v Praze.
Zamlada byl ovšem i skladníkem, účetním či pokladníkem – z vůle otce, který jej na zkušenou zaměstnal při stavbě první vysoké pece v kladenské slévárně. Zhruba od roku 1866, kdy Vojtěch Lanna starší stanul v čele podniku, vypukla velká vlaková jízda. Firma Lanna a Schebek, která vznikla jeho spojením se stavitelem Janem Schebekem, stála u řady zásadních železničních staveb v rámci tehdejší monarchie.
Budovala například trať z Kralup nad Vltavou do Turnova, Dráhu císaře Františka Josefa spojující Vídeň s Prahou, dráhu z Plzně do Března na Chomutovsku nebo Ústecko-teplickou dráhu. Realizovala i vodní stavby, mimo jiné opravu karlínského, holešovického a libeňského přístavu a postavila řadu zdymadel.
Řada staveb přinesla také řády. Těch Vojtěch Lanna posbíral slušnou sadu, včetně belgického řádu krále Leopolda a řádu Františka Josefa. Podnikatel odpočívá v největší hrobce Olšanských hřbitovů, na jejíž výzdobě se podílel Josef Václav Myslbek.
Jeho vilu zakoupil roku 1916 rafinérský podnikatel Vojtěch Zikmund, po něm ji mělo několik dalších soukromých majitelů, po roce 1948 byla znárodněna a začleněna do Československých stavebních závodů. O devět let později připadla Akademii věd.
